kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 921

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

17. listopad

 Dt 30,11-20; Mk 1,14-15 

Lenka Ridzoňová

17. listopadu 2019

Tyto bohoslužby se konaly na Jarově, podle celocírkevného návrhu je připravila Lenka Ridzoňová (průvodní dopis k tomu najdete v závěru)

Introit: Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. (Ž 126,1-3)

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba:

Pane Bože,  děkujeme ti za dar tvého stvoření, za dar života, za dar řádu, kterým dobrý život chráníš a podporuješ. Děkujeme za evangelium tvého Syna Ježíše Krista. On je nám zjevením nejvyššího řádu, totiž lásky. Děkujeme za společenství rodiny, církve, obce, státu. Děkujeme za pokoj, spravedlnost, svobodu, demokracii. Dnes zvlášť děkujeme za zhroucení hrubé totalitní moci, jak ho přinesl 17. listopad 1989. A prosíme tě o tvého Ducha, Ducha Kristova, Ducha pravdy, kritického rozlišování, Ducha víry a naděje. Žehnej nám i všem ostatním, kdo v touze a důvěře tebe hledají a od tebe pomoc a záchranu očekávají. Amen. 

1. čtení:  Dt 30,11-20

11Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený.

12Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“

13Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“

14Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.

15Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;

16když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit.

17Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,

18oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil.

19Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

20a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

 

Píseň: Svítá 135 K svobodě je dlouhé putování

2. čtení: Mk 1,14-15 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Kázání:

Naplnil se čas, už je to tady. Říká Ježíš a srdce jeho posluchačů se zachvějí. Teď se události dávají do pohybu. Něco podstatného se mění. „Už je to tady!“, volali lidé na náměstích v listopadu 1989. Čas dospěje ke zlomovému bodu, číše přeteče, okolnosti se příhodně sejdou. Doba těhotná očekáváním začíná přinášet své plody. Krásné chvíle. Okamžiky, které povzbuzují, nabíjejí, aktivizují.

            A pak jsou zas časy tíživé, hodiny z olova, časy jakoby nehybné, anebo se jakoby sunoucí k horšímu, časy takřka beznadějné. V čem žijeme nyní? Jaký je tento čas? Co s námi dělá? K čemu je vhodný, příhodný?

            Ježíš říká: „Naplnil se čas!“ Ale co tím vlastně říká? Že se sešly vhodné okolnosti? Společenské, politické, ekonomické? Okolnosti příhodné pro změnu? Že jsou lidé konečně duchovně připraveni, spirituálně hladoví, otevřeni oslovení? Nezdá se. Jsou spíše politicky zoufalí. Jan Křtitel je uvězněn, opakovaná vzepětí proti moci Říma nikam nevedou. Jsou duchovně skeptičtí. (Z Galileje žádný prorok nepovstane; Mesiáše sice někteří čekají, ale docela jiného.)

            Ježíš neoznamuje, že se časy mění a doba nazrála, nýbrž přichází se svou zvěstí spíše době navzdory. Neboť nikoli doba a její okolnosti, nýbrž Bůh určuje svůj čas. Bůh věci mění. Boží čas je jiný než lidský - je jiný než naše pocity, naše porozumění a vnímání času, ve kterém právě žijeme.

            My se necháváme hodně časem určovat. „Taková byla doba!“ říkáváme s povzdechem omluvně, když si začneme připouštět svou pasivitu a neschopnost. Doba totality nám bránila žít radostně a nadějně naší křesťanskou vírou? A nadcházející doba samofinancování - zničí některé naše sbory? Kdyby to tak mělo být, kdyby tolik mělo záležet na době, tak proč jsme se jako církev nerozvinuli a nerozkvetli v tom čase, který máme právě teď téměř za sebou? V době, kdy jsme užívali plnou svobodu a zároveň plnou finanční podporu od státu? Nebo snad začneme hledat další výmluvy, proč a v čem i tahle doba je (byla) nepříznivá? Budeme si pěstovat svou ublíženost, ukřivděnost, pocity ponížení a méněcennosti? To asi k dobrému nevede. 

            Je důležité se snažit své době a lidem porozumět. Časy se mění, vynořují se nové otázky, potřeby a touhy. Volají po nové odpovědnosti.

            Ale právě naše odpovědnost nemůže záviset na tom, k čemu je doba příhodná a čemu brání. Ježíš říká: „Naplnil se čas!“ - jde o skutečnost, která nastává Božím rozhodnutím navzdory lidským časům a jejich příhodnosti či nepříhodnosti. Plností času je Kristus sám. Jeho příchod, jeho zjevení, jeho přítomnost, jeho slovo. Po Kristově vzkříšení a seslání jeho Ducha je náš čas pořád plný. Není nač čekat. Není co lepšího očekávat. Nebude líp. Nebude líp v tom smyslu, že se neobjeví lepší, hlubší, vydatnější zdroj života, než který tu už je. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Boží království je blízko. Je na dosah. Dveře k plnému životu jsou otevřené a nikdo a nic je nemůže zavřít. 

            „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží,“ říká Ježíš. Přiblížilo se, je na dosah. Ale nic víc. Takže to království nenastalo? Proč rovnou naplno nepřišlo? Proč takové Ano i Ne? Zvěst, která těší a uklidňuje, a zároveň rozjitřuje a provokuje? Jistě se Boží království přiblížilo, praví Ježíš. Dále však mluví o tom, že někteří do něho vejdou a jiní nevejdou, že někdo je v něm, že někomu patří, že dokonce v jednu chvíli „je mezi vámi“. Království Boží, ten zdroj života, studánka je blízko, na dosah, není daleko, není nepřístupná, není uzavřená – a tak stačí jen udělat krůček, sáhnout, vstoupit. A v řadě podobenství a obrazných výroků Ježíš upřesňuje, jak.

            Jsou to samé paradoxy: vstupují předně chudí duchem, děti a sociálně vyloučení, první tam budou poslední a naopak… Co si z toho vzít? Jak tomu rozumět? Že nevstupuje ten, kdo je silný, ani v tom duchovním smyslu, ani ten, kdo podává úctyhodné výkony, ani ty zbožné. Že se do toho království nelze arogantně vlomit, pevnou rukou, mocným vyznáním se ho zmocnit, hrdě a majetnicky se do něho přihlásit. Vstoupit do něho je spíše jako přijmout dar, tiše a pokorně. Síla, schopnosti a postavení nejsou výhodou. A slabost a chudoba (chudoba v žádném ohledu!) nejsou důvodem k beznaději… Do Božího království se vstupuje, jako když vezmeš darované. Nezaslouženě, nehodně. Ale umět je plně přijmout! Vzít za své. Nenechat si od něho odstup. Vážit si toho daru, neodložit ho někam na poličku jako zaprášenou starožitnost, ale užívat ho radostně, každodenně. Tím královstvím, tím zdrojem je Kristus sám. Takový, jaký se podává v evangeliu, ve večeři Páně.

            „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu,“ říká Ježíš. Teprve takhle je to celé. Boží strana a lidská strana. Bůh naplnil čas, nalil plnou číši, otevřel dveře a od nás čeká ten krůček - pokání a víru. Přijmout dar. Vstoupit. Pokání a víra je dvojí v jednom.  Pokání bez víry, to je vyznávání vin uvězněné v minulosti. Je to sebelítost a nářek nad sebou samými. Plačtivé: „jsme špatní, bídní, zabředli jsme kamsi, kde se nám nelíbí, co jen s námi bude?“. Tím se jen točíme se v kruhu. Pravé pokání je spojeno s vírou. Je obratem k nezasloužené naději. Jsme zlí, jsme hříšní, a přece může evangelium vstoupit i mezi nás. Do nás. Křesťanská víra je nadějí bez optimismu, pravil jeden náš skotský souvěrec.  Ve víře se obejdeme bez optimistických očekávání, že se společnost změní, že se v ní probudí zájem o duchovno, že Pán Bůh nedopustí, aby naše církev zanikla, že odněkud přijdou lidé a peníze… Víra volá: jdi a už nehřeš, tj. nepropadej se do své bezmoci a beznaděje, chop se darů Kristových a pusť je do světa! 

            Křesťanská víra je důvěrou v Pána Boha. Nic jiného, žádné vnější opory. 

            Pane, díky za tvoje evangelium, za tvého Ducha! Amen.

Píseň 648: Kristus je má síla

Vyznání vin

Pane, slyšeli jsme tvé evangelium. Tvé království je blízko a je tu pro nás. Zveš nás do něho. Tvé přijetí a důvěra jsou natolik silné a bezpečné, že smíme svobodně a pravdivě vyznávat své viny i svá doufání. 

            Vyznání vin

            Pane, nejsme lepší než druzí lidé. Nestáváme se tvým obrazem, jak jsi nás stvořil. Snadno se necháme svést, zmanipulovat, ohnout nebo koupit. V tichosti si každý připusťme svá selhání… A společně hlasitě svůj hřích vyznejme slovem „Vyznávám.“

            Vyznání víry

            Pane, upřímně toužíme po daru tvého života, po jeho plnosti. Navzdory svým selháním, navzdory svým nevěrnostem věříme, že ty jsi ta cesta, pravda a život. K tobě se chceme vracet, od tebe se učit, s tebou chodit stezkami života. Ty jsi nadějí pro celé stvoření. V tichosti každý zkoumejme svou důvěru… A společně hlasitě svou víru vyznejme slovem „Věřím.“ 

            Odpuštění

            Pane, bez tvého odpuštění nemůžeme jít dál. A ty nám ho zadarmo dáváš. Jak bychom my mohli neodpustit těm, kterým máme co odpouštět? Jak bychom mohli jít společně dál? V tichosti uvažujme, co pro každého z nás znamená Kristovo odpuštění, a prosme o sílu odpustit těm, kdo se proti nám provinili… A společně hlasitě vyznejme „Přijímám a odpouštím.“  

            Slovo milosti

            „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním…  Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí…“

(Ž 103)

Večeře Páně

Pozvání

            Pane, slyšeli jsme tvé evangelium. Tvé království je blízko a je tu pro nás. Zveš nás do něho. Zveš nás ke společnému stolování, do společenství s tebou i spolu navzájem.

Slovo ustanovení:

Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni.   Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. (Mt 26,26-28)

Epikléze:

Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli.

Otče náš

Vysluhování

Propouštění:

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (J 8,32)

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6) 

Těsná je brána a  úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Mt 7,14)

Písně k VP: 244 Ve jméno Krista doufáme; 311 Kristus, příklad pokory

Pozdravení pokoje

Přímluvná modlitba (k tobě voláme - Pane, smiluj se)

            Pane, prosíme za slabé, prosíme za ty, kdo nestačí tempu a nárokům současné společnosti, za ty, kdo zůstávají stranou. Prosíme za lidi znevýhodněné, za nemocné, za lidi s postižením, za ty, kdo patří k menšinám, za uprchlíky a migranty, za ty, kdo nejsou vidět ani slyšet, za naše sestry a bratry nepatrné.

            Prosíme za naši vládu, prosíme za lidi mocné a vlivné, za ty, kdo mají odpovědnost za celek a také za ty slabé, prosíme za moudrou a spravedlivou správu věcí veřejných, aby zde všichni lidé mohli žít pokojně a užitečně. 

            Prosíme za nás všechny, kdo tu žijeme, domácí i příchozí, prosíme za odpovědnost jednoho za druhého, jak tu jsme vedle sebe a spolu, prosíme za zájem o souseda, obec, stát, za občanskou odpovědnost.  

            Prosíme za lidská práva ve světě. Dávej sílu vzdorovat totalitám, zastávat se nespravedlivě stíhaných, dej odvahu omezit svou spotřebu a být ohleduplný vůči přírodě.

            Prosíme za tvou církev jako prostor, kde zaznívá tvé Slovo svobodně a pravdivě a kde se potkáváme jako sestry a bratři. Prosíme za církev, která nepečuje jen sama o sebe, nestrachuje se, ale vydává se ochotně podle tvé vůle k užitku bližním i celému stvoření.

            V tichu...

Píseň: Svítá 363 V tobě je radost

Ohlášky

Poslání: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha. (Ga 5,13–16a)

Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.  (Fp 4,7)

Píseň 419 Mocný  Bože, při Kristovu

 

průvodní dopis:

Celá církev slaví společně

17. listopad 2019

   Milé sestry, milí bratři,

události z listopadu a prosince 1989 byly v dějinách naší země přelomové. Vracíme se k nim s vděčností i s otázkami. Hledáme souvislosti a tušíme, že nám mohou pomoci lépe porozumět našemu dnešku. Povzbuzujeme vás k setkáním, osobním vzpomínkám a rozhovorům, zvláště mezigeneračním, v rodinách, ve sboru, mezi sousedy a přáteli. Letošní jubilejní 17. listopad vychází na neděli, a je tak zvláštní příležitostí k takovýmto setkáním.

            Naše církev se k době totality vyjádřila ústy svého synodu v roce 1990 kajícně: „Jen v hlubokém zpytování svých provinění a dluhů pod Kristovým křížem a přijetím drahé milosti můžeme najít k sobě cestu a setkat se s ostatními lidmi v naší zemi.“ Symbolicky proběhly nové volby poslanců na konventy a na synod. V roce 2006 byla synodem ustavena komise pro cestu církve 1945 – 1989, která vydala celou řadu dokumentů a historických studií. Nicméně nás důkladná reflexe ještě čeká. Je otázkou, zda tlak či pouhé přání ze strany totalitní moci nedeformoval naše zvěstování. Jak jsme evangelium interpretovali? Jaké motivy, jaké momenty víry jsme rozvíjeli?  A jaké naopak nechávali stranou nebo zamlčovali? A jako i docela současnou si můžeme položit otázku: vyhýbáme-li se nároku Kristovy pravdy, jak můžeme zakusit skutečnou svobodu a radost z evangelia? A jestliže se vzdáme svobody z evangelia, co vlastně můžeme našim bližním, společnosti a světu dát? 

            Naše církev své členy a jejich činy za totality nesoudí. To však neznamená, že by nám různé a odlišné postoje z té doby měly být lhostejné. Neboť některé postoje přímo poškozovaly bližní a byly rouháním vůči Bohu, jiné pomáhaly, povzbuzovaly k pravdě a spravedlnosti a byly dobrým svědectvím. Vzhledem k naší dnešní a budoucí cestě je užitečné umět tyto rozdíly a jejich dopad na lidskou duši a na život církevního společenství vidět, popsat a uznat. Církev více než jiná společenství žije z tradice. Co předáváme další generaci – svým mluvením i svým mlčením - ze zkušenosti totality?  

            Namísto toho, abychom se sešli při celocírkevním shromáždění, zveme vás u příležitosti 30. výročí 17. listopadu k setkáním ve vašich sborech. Můžeme přitom být symbolicky propojeni jedním duchem, případně jedním slovem.  Předkládáme vám návrh bohoslužeb s vysluhováním večeře Páně jako podnět, s nímž můžete volně nakládat, vzít jej, jak je, upravovat jej, nechat se jím inspirovat či ho odložit. Při jeho přípravě mi byli svými myšlenkami, komentáři a korekturami nápomocni Pavel Kalus, Zdeněk Šorm, Zvonimír Šorm a Tomáš Trusina. Děkuji jim.

                S přáním požehnané neděle,                                                                                          Pavel Pokorný (za synodní radu)

            P. S. Kázání zaznělo již 25. srpna u studánky Páně. Omlouvám se všem, kdo ho podruhé slyšet nepotřebují nebo nechtějí.  P. P.

kalendář

  Nejbližší akce:

30.11. Jarovský jarmark

 

22.12. Vánoční slavnost