kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb


Z TÝDENNÍHO SBOROVÉHO
PROGRANU SE
O PRÁZDNINÁCH
KONÁ POUZE KAVÁRNIČKA,
OD ZÁŘÍ ZASE
I TO OSTATNÍ


Setkání pamětníků:
pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

Abyste si nechystali obhajobu... (L,21,10-12; 1, čtení Da 3,1-25)

Jak vystoupit z věčného koloběhu sebeospravedlňování

Petr Sláma o druhé neděli adventní

 

O adventu se bilancuje a potěžkává. Čtení o třech mládencích v peci ohnivé i evangelijní apokalypsy to bilancování vyostřují. Situace pronásledování obnaží, na čem nám nejvíce záleží.

Reálně žijeme nevídaně dlouho v hojnosti a míru, kamkoli se posuneme v čase a prostoru, vede se válka a boj. Víme o tom z pohovek před obrazovkou. Žijeme v rozostřené době, rozhodování mezi odstíny téže barvy. Ale máme ji nade vše rádi a mysl se nám zachvěje při představě, že by na dlouho či napořád přestal jít proud a téci voda z kohoutků, že by došla fosilní paliva a zhroutil se systém veřejné správy.

Perzekuce nebo apokalypsa nutí člověka vyznat víru výslovně. Tři mládenci: nesmlouvavá víra, nepoklekli ale vyznali. Příklad věrnosti a statečnosti. Nostalgie po době, kdy byly věci jasněji konturované, hranice mezi dobrým a zlým ostrá. Ponaučením, které si obvykle z příběhu o třech mládencích bereme, se týká nesmlouvavé víry, je právě ta nesmlouvavá neústupnost víry, to že se tři mládenci nepoklonili Nebúkadnesarově zlaté soše. „Ač z pece ohnivé, / žár stoupá žhavý, / a obraz zlatý / dotýká se hvězd, / Hospodin zástupů, / je králem slávy, jen Bohu samému, / vzdáváme čest,“ zpívá se v jedné písničce ze Svítá.

Já bych se dnes rád ale zastavil u jednoho bočního motivu tohoto starozákonního příběhu, u motivu, k němuž ukazuje také ta zvláštní výzva Ježíšova v Lk 21,13. V jednom obě jsou čtení překvapivě shodná: zdůrazňují zvláštní nezodpovědnost, neodpovídajícnost, neapologetičnost, abstinenci mluvení.  „Nám není potřeba dávat ti dopověď, Nebúkadnesare“. (Da 3,16). „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali obhajobu.“ (Lk 21,14)

Zdá se jako proti všemu, o čem máme za to, že od nás žádá naše doba: umět vydat počet z víry (1Pt 3,15), „vzít vážně otázky našeho současníka“ – tedy hledat na ně odpověď. Inteligentní a komunikující křesťanství skrytým ideálem. Takové křesťanství, kterému by ostatní museli dát zapravdu. Argumentačně přemoženi.

„Nám není potřeba dávat ti odpověď, Nebúkadnesare“. (Da 3,16). „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali obhajobu.“ (Lk 21,14) Zdá se mi, že ta slova vrhají světlo na zvláštní úchylnost naší syté a rozostřené doby, úchylnost spočívající ve vyostřené potřebě, závislosti na uznání, úctě a ocenění. Uzavíráme nevyslovené aliance o vzájemném uznání a ocenění, dobýváme ho vzhledem, výkonem, svou údajnou nezbytností. S mateřským mlékem sajeme, že cenu má ten, kdo  má dobrou pověst. Tvoříme dav zvláštně rozcitlivělých bytostí, tak háklivých  na svou čest, na svou „imidž“ – kterou malý foťák na mobilu a facebook  nebo dobře mířená jedovatá poznámka umí rozmetat na cucky.  Svou imidž si všichni pracně udržujeme. Sneseme mnohé a naše výdrž se dá se to ještě posílit sportem nebo dobrými šaty, ale  nesneseme máslo na hlavě, nesneseme nevysvětlené a nevyvrácené obvinění, nesneseme černého petra těch, kdo mohou za nějaký průšvih, kdy vypadáme jako blbci, jako kreténi, (kteréžto slovo se k nám dostalo z francouzštiny, kde znamenalo „křesťané“)[1]. Je zajímavý jev, že právě v církvi jsme někdy zakleslí v nejnesmiřitelnějších sporech, často se tvářících jako zápasy o pravdu. Tam, kde naši necírkevní, mravně otrlí spoluobčané, se smíchem uznají, že skutečně jsou mizerové, kteří jednali tak, aby si samo namastili kapsu, bude se evangelík hájit do krve, jak mu šlo o vyšší princip. Ondřej Stehlík mi vyprávěl, jak kolem newyorských nemocnic, krouží hejna právníků, kteří nabízejí propuštěným pacientům, že se na jejich případ podívají, zda by nebylo možné najít nějaké pochybení lékaře, na kterém by bylo možné vysoudit odškodnění, o které by se s pacientem podělili. Tato kultura, která je samozřejmě lepší než anarchie nebo diktatura, přesto představuje zvláštní pokušení naši doby: pokušení všestranného a důsledného alibismu – jednat a mluvit tak, aby to nebylo napadnutelné, abych se vždy dovedl přijatelně obhájit.

 

Evangelium třech neresponzivních mládenců spočívá v tom, že nám dosvědčuje, že lze vystoupit z věčného koloběhu sebeospravedlňování – před králem, před veřejností, před těmi nejbližšími, s nimiž je často boj o vlastní spravedlnost nejúpornější.  „Nám není třeba dávat ti odpověď“. K témuž nás vybízí slova lukášovské apokalypsy: „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali obhajobu.“ Vydržet situaci, že jsem břídil, který nemá, co by uvedl na svou obhajobu.

 

Zkusme tedy nově pro sebe a své zápasy, pro své mindráky, ženoucí nás vpřed nebo nás naopak držící zpátky, pro svůj úspěšný a často neúspěšný boj o uznání a ospravedlnění v očích lidí kolem nás,  zkusme přijmout, že nás v Ježíši Kristu obhájil a ospravedlnil sám Hospodin. To neznamená, že by bylo jedno, kudy a jak v životě jdeme, a že by náš život nakonec neměl být prací na smyslu a celkovém tvaru. Ale v tom zápase o smysl a tvar našich životů, kde to chce – a ne že ne – nemálo síly, odvahy, poctivosti k sobě samotným, výtrvalosti a naděje, že přitom v tomto zápase nemusíme být svými vlastními advokáty a apologety.  Obě naše biblická čtení nás přesvědčují o tom, že právě tehdy, když sneseme situaci, že jsme v neprávu, že právě tehdy se nám může plně dostat Božího ospravedlnění a  paradoxně právě tak budeme svědky Boha, Otce Ježíše Krista.   Apoštol Pavel nás k v listu Římanům, tedy v dopise do města, v němž se kladly základy západního evropského právního myšlení, ujišťuje: „ Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje. Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás“ To proto si v těch základních otázkách našich životů  nemusíme neustále chystat obhajobu, nemusíme to tváří v tvář apokalypsám, které jsou třeba ještě před námi. Tím spíše to nemusíme chystat tváří v tvář malicherným sporům, v nichž se dennodenně ocitáme.

 

 

 



[1]     kretenismus – onemocnění, které vzniká při snížené činnosti štítné žlázy (*hypotyreóze) v časném dětství, pokud tato hormonální porucha není včas léčena. Projevuje se narušeným tělesným vývojem (malý vzrůst) a duševní zaostalostí. V minulosti byl častý v oblastech s nedostatkem *jodu (endemický k.), může být i důsledkem vzácné vrozené poruchy štítné žlázy.   Etymologie – vysvětlení původu slova: fr. crétin blbec z chrétien chudý, bigotní člověk, lat. christianus venkovan, křesťan; posměšný název užívaný obyvateli měst, kteří se pokládali za chytřejší; *-ismus  (Praktický slovník medicíny) 

kalendář

  Nejbližší akce:

 KAVÁRNIČKA PRO SENIORY - každou středu od 14:00

informace najdete na nástěnce

 

 

 

VÝSTAVA OBRAZŮ ONDŘEJE RADY  DO KONCE PRÁZDNIN