kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Od 17.5. obnoveny bohoslužby,
další setkání se zatím nekonají

Adventní naděje

Iz 35,1-10

Šárka Grauová

Iz 35,1-10

1Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím.

2Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha.

3Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím.

4Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“

5Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých.

6Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině.

7Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek , tráva tam poroste jako rákosí a sítí.

8Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží . Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.

9Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení.

10Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.

 

Milé sestry, milí bratři,

jedenáctá kapitola z evangelia podle Matouše a pětatřicátá kapitola z knihy proroka Izajáše patří k tradičním adventním čtením. Jsou to biblické pasáže, nad nimiž dnes přemýšlejí naši bratři a sestry ve většině kostelů západní církve. Někdo nemá předepsaná nedělní čtení rád, zdá se mu, že nás připravují o část naší protestantské svobody a že takový systém vede k opakování stále stejných témat. Jedna z jejich výhod je naopak ta, že než se čtení se čtením sejde, ledacos se v nás a kolem nás změní. Opakované čtení nás v tom případě může přivést k přemýšlení o tom, co se s námi, s naším světem stalo.

Dovolte mi jednu osobní vzpomínku. Před deseti lety se v Institutu ekumenických studií, kde jsem studovala, konaly večerní adventní bohoslužby. Studentské bohoslužby byly dobrá příležitost, jak si vyzkoušet kázání, lépe porozumět liturgii a naučit se sestavit bohoslužebný pořad. Na stejné texty jako dnes já tehdy kázala moje blízká kamarádka – vrstevnice, která trpěla rakovinou kůže a zanedlouho na ni taky zemřela. Příběh o Janu Křtiteli, který sedí ve vězení a v obavách o svůj osud vyhlíží Mesiáše, pro ni tehdy měl hluboce osobní význam.

Ježíšovým příchodem na svět a jeho vystoupením do veřejné služby jako by se toho totiž na první pohled mnoho nezměnilo. Pln pochybností byl i sám Jan, který přitom Ježíše sám křtil v Jordánu – právě proto k němu poslal po svých učednících vzkaz. Vyprávění o Janově nejistotě a Ježíšově ujištění čte jinak ten, kdo v něm vidí pouhou historickou zprávu o vyhlíženém příchodu Mesiáše, a jinak ten, kdo tak jako Jan Křtitel tuší, že konec života nejspíš není daleko.

Advent je doba čekání – a jak vidno, čekat se může různě. Čekáme osobně, tak abychom se o zvěstovaný příchod Mesiáše mohli opřít, nebo jaksi povšechně? „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium,“ píše se u Matouše. Jak moc věříme tomu, že to dítě, které se má za pár dní symbolicky narodit, tohle všechno přináší – takže i my prozřeme a poběžíme, žádný neduh ani bolest už nás nebude trápit? Věříme tomu tak, aby nás to uneslo i ve chvílích, kdy už žádná lidská pomoc není co platná? Věříme tomu tak jistě jako tomu, že za týden bude čtvrtá neděle adventní?

Jedním z možných pojítek mezi našimi dnešními čteními je radost z toho, že i zlé se může obrátit v dobré. Radost, k níž nás nedočkavě volá prorok Izajáš, je ovšem v této době, stejně jako v jeho, vzácné zboží. Včerejší anketu Lidových novin o knihu roku 2019 vyhrál francouzský román o depresi a ztrátě životního smyslu. Poušť, pustina a suchopár. V době ekologické krize, k níž patří čím dál zřejmější nedostatek vody na naší planetě, získávají ta slova nebývale aktuální rozměr. Ale i obrazně – a o obrazy jde u Izajáše především – svět, v němž žijeme, připomíná realitu prorokovy doby. Tehdy mocní svým politickým chytračením Jeruzalém nezachránili a lid čeká ve vyhnanství, které jako by mělo trvat věčně. To je ovšem mýlka.

Právě do takto setmělé doby v našem čtení vstupuje Hospodin. A najednou je všechno jinak. Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Nemáme to napořád, věci se mohou změnit: lidská srdce se otevřou a cesta, po které spolu půjdeme, se bude nazývat cestou svatou. I my se na to můžeme těšit, a dokonce máme tu výsadu, že na tom můžeme spolupracovat. Předjímat to, co teprve bude, tak jako Izajáš, který tuhle budoucí radost líčí z perspektivy velké izraelské duchovní i hmotné bídy.

Ano, můžeme spolupracovat na něčem, co tu ještě není, protože víme, že to přijde – tak jistě, jako že za týden bude čtvrtá adventní a s ní naše vánoční slavnost. A v té jistotě očekávání je veliký rozdíl. Když se dnes ohlížíme za časy před třiceti lety, leckdo z nás starších může mít pocit, že mohl tu novou svobodnou, demokratickou dobu připravovat lépe, jen kdyby se byl nedal zviklat rozkladným ovzduším „na věčné časy“. Výstižně to v nedávném rozhovoru o svých kontaktech s tajnou bezpečností řekl psychiatr Cyril Höschl: „Asi jsem jim říkal víc, než jsem musel.“ Pocit bezvýchodnosti nás připravuje o sílu, podlamuje nám nohy a ochromuje ruce. Podvazuje touhu měnit to, co se měnit dá.

To přesně má na mysli Izajáš, když píše: Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit. Nevěste hlavu, zmužte se, Bůh přijde a v jeho moci i pustina bude jásat a plesat.

Izajášovo slovo není z tohoto světa stále nových špatných zpráv. Přichází odjinud. Říká nám, že nemáme nerozhodně přihlížet, ale že můžeme a máme s nadějí, snad dokonce jistotou vyhlížet nové poměry i tam, kde nic nenasvědčuje tomu, že jsou blízko. Tak jako chystáme Vánoce s vyhlídkou na blízkou hostinu a radost z vzájemného obdarování. Tak jako v 19. století negramotná americká černoška, která si dala jméno Sojourner Truth (dalo by se to přeložit jako Pobývající Pravda – pravda někoho, kdo je tady jen dočasně). Poté, co se jí podařilo uprchnout z otroctví, se stala metodistkou a strávila většinu svého zbývajícího života bojem proti otroctví a za práva žen. Po jednom z jejích projevů za zrušení otrokářského systému povstal jakýsi muž a řekl: „Copak si, bábo, myslíš, že jsou ty tvoje řeči o otroctví k něčemu dobré? Copak si myslíš, že někoho zajímá, co povídáš? Cha, mně na tvých řečech nesejde víc než na bleším kousnutí.“ „Možná že ne,“ odpověděla Pobývající Pravda, „ale dokud Pán Bůh dá, budete se kvůli mně muset pořád škrábat.“ Ještě to nějakou dobu trvalo, ale blechy nakonec zvítězily na celé čáře.

Tu velkou slávu a velkou radost má ovšem ve svých královských rukou Hospodin. Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí.

Ale součástí té obrovské proměny, ke které tu dojde, bude i člověk – tehdy bude uzdraven a proměněn naplno. Z biblických hodin víme, že Izajáš vyjadřuje plnost výčtem. I tady se ta velká proměna dotkne člověka sedmkrát, což je jedno z biblických čísel úplnosti: promění se to, co vede k našemu aktivnímu jednání, totiž ruce, kolena a srdce; a pak bude také uzdraveno to, co je nemocné, oči slepých se rozevřou, uši hluchých se otevřou, kulhaví si poskočí a jazyk němých bude jásat.

Už teď nás ale ten výhled posiluje a proměňuje částečně. O Božím království platí, že tu ještě plně není – ale přitom už zčásti je, jeho přítomnost můžeme tušit. Pokaždé, když se něco dobrého povede, otevírá se nám průhled do času veselí a radosti, kdy se na útěk dávají starosti a nářek. Naše radost je součástí velkého Božího plánu, už dnes je ale skrytá nejen ve významných dějích, ale taky v každodenních situacích. I z nich pro nás může vytrysknout tak jako vody, potoky na pustině.

 Amen.

kalendář

  Nejbližší akce:

1.7. chleby pro bezdomovce

2.8. - 8.8. tábor pro děti - Strměchy

5.8. chleby pro bezdomovce

20.9. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva

28.9. vaření pro bezdomovce

4.10. Instalace Lenky Ridzoňové