kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

Boží milosrdenství a naše rozhodování

Ř  6,19 – 23

 Eliška Havelková

Ž 65,2-5

Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.

K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.

Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.



Modlitba

Pane Bože, Svatý, chválíme tě za krásu světa, za slunce, za déšť, za zeleň, za lesy, za oceány, západy slunce a hory, chválíme tě, za krásu stvoření, děkujeme ti za život sám. Ty jsi pánem stvoření, ty ho držíš při životě, ty nám dáváš dýchat, ty nás ochraňuješ, ty nás posilňuješ, ty nás obnovuješ, ty nás miluješ. Chválíme tě za tvoji velikou lásku, za tvoji blízkost a tvoje přijetí, že nás nazýváš svými dětmi a přijímáš nás i tehdy, když my už pro sebe nedokážeme najít milost. Děkujeme ti, že tě můžeme poznávat, že nás přijímáš a zveš do svého domu, že se můžeme sytit dary té milosti a tvého dobra. Prosíme, navštiv nás svojí přítomností, povzbuzuj, očišťuj, posvěcuj a uzdravuj nás. Amen.

 


1. čtení: Mk 8, 1 - 9
Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

 

 

2. čtení: Ř 6, 19 - 23
Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost:

Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu,

tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.


Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
            jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími,

máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.





Kázání

 

Na poslech je dnešní základ kázání poněkud těžký text, proto vám ještě navíc za chvilku nabídnu svůj pracovní překlad, který vyzdvihuje paralely v Pavlově textu. Ale nejprve se na tento text pojďme podívat zvenku. Na první čtení se tento oddíl někomu může jevit poněkud drsně až přísně. Může připomínat jakousi formulku zákona, či teologickou rovnici. Budeš-li konat dobro, čeká tě věčný život, nebudeš-li konat dobro, čeká tě smrt. Můžeme si vzpomenout na Deuteronomium 30. kapitolu a její nabídku dvou cest:

 

Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

 

Pavlův text může na první pohled připomínat nabídku: postavil jsem před tebe dvě cesty, jednu k životu, druhou ke smrti. Chcete-li žít, držte se té úzké, náročné, trnité cesty, konejte dobro, otročte svým tělem Bohu a budete žít. A pokud si vyberete širokou dlážděnou cestu, máte smůlu. Na první pohled se tato teologická rovnice řídí jasným pravidlem příčiny a důsledku. Budeš-li se chovat dobře, důsledkem tvého jednání bude to, že budeš žít, budeš spravedlivý a posvěcený. Budeš-li se naopak chovat bezzákonně a hříšně, důsledkem tvého jednání bude ještě větší hřích, nečistota, bezzákonnost a doslova si vyděláš na smrt. Tento oddíl se může jevit jako železné pravidlo příčiny a důsledku a mzdy za naše činy, kdy si na spravedlnost, posvěcení a život věčný musíme vydělat tím, že zotročíme svoje tělo, abychom byli svobodní.

V této zdánlivě černobílé matematické rovnici života a smrti, spravedlnosti a hříchu je tělo jakýmsi otrokem a nástrojem, jehož jednotlivé části jsou vykonavatelem úkolů ve službě Bohu či Zlu, čímž si člověk mechanicky vydělává na svůj osud.

 

Ale je tomu tak doopravdy? Říká Pavel v 6 kapitole Římanům opravdu, že naše skutky, míra askeze a spravedlnosti nám podepisují verdikt? Nejednou jsem se s tímto výkladem setkala. Dokonce i s výkladem, že pokud se ve svém životě máme špatně, trpíme-li nemocemi, je to určitě pro nějaký skrytý hřích.

 

A proto, když jsem si teď připravila půdu, přečtu vám text ještě jednou, jedná se o můj téměř doslovný překlad z originálu:



Mluvím k vám polidsku, pro slabost vašeho těla:

 

Jako jste dříve propůjčovali své tělo a jeho části k tomu,

aby otročili nečistotě a nepravosti,     

což mělo za následek život v bezzákonosti,

 

tak nyní propůjčte své tělo a jeho části k tomu,

aby otročily spravedlnosti,

což vede k posvěcení.

 

Když jste otročili hříchu,

měli jste svobodu od spravedlnosti;

Co jste tím dosáhli,

jaký jste tehdy měli užitek z toho,

zač se nyní stydíte?

Důsledek a konec toho všeho je přece smrt.

Avšak nyní,

když jste byli osvobozeni od hříchu

a sloužíte, doslova otročíte, Bohu,

 

máte z toho užitek,         totiž posvěcení,

a důsledek a konec je život věčný.

 

Výdělek, výplata, za hřích je smrt,

ale darem Boží milosti, /já to radši ještě pro jistotu dvakrát zopakuji/

darem Boží milosti,

 darem Boží milosti je život věčný

v Kristu Ježíši, našem Pánu.



Ráda bych teď s vámi tuto rádoby symetrickou a černobílou rovnici upravila. Ono se totiž nejedná o rovnici, ale o paradox. Něco tam nesedí, něco je tam navíc. Bohu dík. Na jedné straně je nezměnitelné pravidlo, že za hřích je třeba zaplatit životem. A na druhé straně zde Pavel neříká, že si stejně můžeme vydělat na posvěcení.  

 

Jak je možné se posvětit? Ono to jaksi nejde. Kde bychom snad vzali něco, čím bychom se mohli posvětit, jak bychom si snad mohli posvěcení zasloužit? Můžeme se posvětit postem, dlouhými modlitbami, častým chozením do kostela, vedením slušného, způsobilého a příkladného života? Jak si na posvěcení můžeme vydělat?

Nijak!

 

Můžeme se o to snažit, ale v tomto směru jsme zcela bezmocní. Zdánlivou rovnici nám tak rozbíjí Bůh sám, který přichází se svou milostí. Milost je zadarmo, nedá se koupit, musí být udělená a darovaná. Takže na jedné straně máme smrt za hřích a na druhé straně nemáme zásluhy, nýbrž milost, která vysvobozuje od zákona života a smrti.  Bůh sám vstupuje do zákona života a smrti, dvou cest, se svojí milostí. Bůh sám staví rovnici života a smrti naruby - a to tím, že platí za nás; že nás odsouzené svými vlastními skutky, že nás odsouzené skutky těla, bere doslova na milost a vysvobozuje nás sám pro sebe, abychom s ním mohli žít věčně - a ten věčný život začíná už dnes.

 

Bůh sám nás vysvobozuje a posvěcuje, my sami jsme na takovou moc krátcí. Vysvobozuje nás k tomu, abychom vstoupili do skutků, které nám předem připravil, aby rozmnožil dobro ve světě, abychom svítili tam, kam nás posadil.

 

Netrapme se proto svojí slabostí a přijměme s vděčností dar milosti, zvedněme zrak od své neschopnosti a nedokonalosti a natáhněme ruce ke svému nebeskému Otci, který ví, že děláme, co můžeme, a že to často nestačí. On ví,  - proto tu je ta milost.

Právě proto, že my sami padáme, protože nedokážeme být svatí, dokonalí a spravedliví, proto, že si nedokážeme zasloužit věčný život, proto nám uděluje milost. -  Protože se odsuzujeme, protože my odsuzujeme sami sebe, svojí neschopností, svojí nedokonalostí. Protože si podle zákona života a smrti zasloužíme jen smrt - tak právě proto - nám daruje milost - protože nás má rád. Protože je mu nás líto. Protože chce, abychom byli spolu.

 

Protože je mu nás líto a chce být s námi, proto přemostil odloučení, které pácháme svým hříchem. Vzpomeňte si na první čtení. V Markově evangeliu 8,2 Ježíš říká toto: Je mi líto zástupu. On, Bůh v lidském těle,, že lidé jsou zesláblí zotročováním svého vlastního těla. Zástupy z Markova evangelia za Ježíšem šli několik dní a byli s ním v horku i zimě, na poušti, tři dny, tři dny ho následovali, - až se vyčerpali.

 

 A Bůh Otec, Syn i Duch svatý ví, že máme své limity, že bychom se často nejraději rozkrájeli a zotročili jen, abychom mohli být s ním. Bůh o těch limitech ví dávno. Ví o nich často dříve, nežli si je uvědomíme my sami. Vždyť si nás stvořil pro sebe, jsme jeho stvoření. On naše limity zná a počítá s nimi. To jen nás samotné někdy naše vlastní limity překvapí a zklamou, ale Boha ne. Bůh už o nich dávno věděl, a přesto nás má rád. Bůh o našich limitech už dávno věděl - a právě proto nám jde naproti a na pomoc se svojí milostí. On nás miluje zadarmo - tedy zadarmo pro nás, nikoli zadarmo pro něj. Miluje nás tak moc, že platí za nás, protože ví, že nemáme na zaplacení.

 

Ježíšovi je v Markově evangeliu líto vyhladovělého a vyčerpaného zástupu a rozmnoží to málo, co se u někoho najde, aby s tím pracoval, rozmnožil to, nasytil tím hladové a ještě toho zbylo mnohonásobně víc. Bohu je líto padajícího lidu a tak posílá Ježíše, který platí za hřích, aby udělil milost. Aby smířil. Bohu je nás líto, je shovívavý, je milosrdný a má nás rád, má pro nás pochopení, jsme jeho. A tak mu s důvěrou můžeme nabídnout to málo, co nám zbylo, pár placek a rybičky. On je milosrdný, on je důvěryhodný, on je hodný, on ví. Máte jen jeden malý kousek placky? Tak sem s ním. Jako obrázek, který malé dítě nakreslí svojí mámě z lásky. Darujte to málo, co dokážete - a on to rozmnoží. Máte jen pár drobků? To nevadí. Zkoušejte ho následovat, znova a znova, i když někde po cestě upadnete, tak se zase zvedněte a jděte za ním. Protože on je hodný, dobrý a on ví - a přesto nás má rád.

 

.

 

Prosíme tě za novou vládu a za pana prezidenta, kteří mají v rukou tolik moci, prosíme tě, abys jim dával moudrost a pokoru -

Prosíme tě za ty, kteří z tebe mají strach, že pro tebe nejsou dost dobří, prosíme, obejmi je, otevři jim oči, ať vidí tvé milosrdenství -

Prosíme tě za všechny duševně nemocné, za pacienty v psychiatrických zařízeních, prosíme tě, abys jim ulevoval od úzkostí a depresí a aby ve tvém náručí mohli najít jistotu.

Prosíme tě i za ty, kteří nenávidí sami sebe, kteří se nedokážou přijmout a tak nepřijímají ani druhé, prosíme tě, abys rozbil jejich vězení svým milosrdenstvím.

Prosíme tě za děti na prázdninách a táborech, za poutníky na cestách, drž nad nimi svoji ochrannou ruku

Prosíme tě za to, abys nás učinil solí země a světlem světa, prosíme tě o to, ať neznesvěcujeme tvoje jméno tím, že bychom zavírali dveře do tvého království lidem, kteří se nám nelíbí. Prosíme tě, dej nám milost, ať vyzařujeme Tvoji lásku a bezpodmínečné přijetí bez rozdílu pro všechny.


1 Pt  5, 6 - 7

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.


Františkánské požehnání
Bůh vás požehnej nepohodlím ve snadných odpovědích, polopravdách  a povrchních vztazích, abyste mohli žít na hlubině svého srdce.
Bůh vás požehnej hněvem nad nespravedlností, útlakem a vykořisťováním lidí, abyste mohli pracovat pro spravedlnost, svobodu a pokoj.
Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním, hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest změnili v radost.
Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou.
A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce a modlitbách pro tento den i navěky.
Amen.

 

 

kalendář

  Nejbližší akce: