kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

Bůh v naší realitě

1.čt Gn 29,15-28    2.čt Mt 13,31n; 44-6

Elen Plzáková

Ž119.132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 

133  Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 

134  Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 

135  Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 

Pane a Bože náš,

Podle zaslíbení Kristova jdeme k tobě a prosíme o odpočinutí duším našim. Je toho až dost, co je třeba každý den udělat a vyřešit. Uznáváme, že na světě je až příliš mnoho tvých dětí, které mají denně na starost, jak přežít a možná by si naše starosti přáli mít. Avšak ty víš, že se vláčíme se vším možným, co je na nás naloženo. Ani nemusíme vyjmenovávat, co to všechno je v naději i víře, že ty tomu rozumíš, a taky víš, jak to bývá těžké. A tak tu stojíme jako tvoje děti, jako částečka tvého lidu a prosíme za ty, kteří jsou na tom právě teď špatně, abys byl při nich, a prosíme za sebe, abys stál při nás. Dej nám, abychom uměli řídit svoje kroky a činy vírou v tebe, nadějí v Kristovo odpuštění a cítili se obklopeni tvojí láskou. Věříme, že tak zvládneme svoje úkoly a bude nám na světě dobře. Chválíme tě, Bože Otče, Pane Kriste, Duchu svatý. A

 

Genesis 29:

15  Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“ 
16  Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. 
17  Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. 
18  Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ 
19  Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“ 
20  Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. 
21  Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ 
22  Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. 
23  Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. 
24  Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. 
25  Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ 
26  Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. 
27  Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“ 
28  Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. 

 

Matouš 13:

31  „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; 
32  je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
33 „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ 
44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
45  Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 
46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
 
 
 

Milí bratři a sestry,

Dnešní kázání bude spíš na text prvního čtení, ale podržte v paměti i Ježíšova podobenství o Království Božím. Text z Gn nevypadá na první pohled tak vznešeně jako odkazy Ježíšových slov k hledání Božího království. Je to malý úsek z příběhů praotce Jákoba, a je to jedno ze slabších míst, ostatně silné místo Jákobovo je jen jedno, to je v zápasu u potoka Jabok. Možná ještě sen o andělech, kteří stoupají a sestupují po žebříku z nebes. Jinak se Jákob potýká s všednodenními starostmi, do nichž spadají i jeho svatby, které se táhnou na dlouhé lokte.

Svatby ale možná nespadají zase tak úplně pod všednodenní starosti, I když byly ve skutečnosti pro praotce Jákoba 4, přece jen jde o trochu víc. Za jedno jde o to, s kým bude sdílet celý život a za druhé jde o to, jak bude pokračovat jeho rod, což velmi úzce souvisí se zaslíbením Božím. Zaslíbení Boží je zásadní věc, slyšel ho Abraham, velkolepý věřící, slyšel, že jeho potomků bude jako písku na břehu moře. A měl jediného syna, a to za dramatických okolností, ať už je chápeme tak, že byl on i jeho žena příliš starý na dítě, a přece se narodilo, nebo ať je pochopíme v souvislosti s obětováním jediného milovaného syna, které se nakonec neuskutečnilo, ale zůstává jako vykřičník, a jako neskladný příběh, se kterým se nelze jednou provždy srovnat, nějak jednoduše a jednorázově ho odvysvětlit.

Všichni praotcové jsou nějak výjimeční, mají při sobě jakousi zvláštní přízeň Boží, jenom Jákob je obraz průměrnosti. A o té jeho průměrnosti je v Bibli podivuhodně mnoho. Možná jsem to trochu přehnala se slovem průměrnost, tak ho totiž líčí Elie Wiesel, Jákob je průměrný, až do zápasu u potoka Jabok. Možná by bylo lepší říct místo průměrnost, že Jákob je líčen jaksi ve všedním dni, na něm vidíme, jak se člověk potácí „od pondělka k pátku“, jak se promítá velikost zaslíbení do všedních událostí, jako jsou stáda dobytka nebo svatba. Chci vám tím předestřít, že praotec Jákob je ze všech praotců nejvíc obrazem, se kterým se můžeme ztotožnit. Slabosti, nedokonalosti, chyby, veliká zaslíbení, šikovnost, obratnost, důvěra, podlehnutí, oběť intrik, schopnost se z toho dostat, Elie Wiesel ho nazývá synem přeživšího, tedy zřetelné postižení tím, kdo byl a jaký byl jeho otec, zkrátka Jákob je vylíčen tak, že se v něm poznáváme. Abraham je příliš vznešený, Izák je příliš mystický, Josef je příliš schopný. Ale Jákob – ten je líčen tak, že se v jeho příbězích vidíme. Neboť Jákoba vystihuje tolik slabosti.

Krátký úsek o jeho dvou svatbách (ještě ho čekají další dvě, které mu zorganizují jeho manželky) velmi úzce odkazuje k tomu, co Jákob ve svém životě udělal, podvody jichž se dopustil, se mu vrací. Přesto je potřeba říct, že jeho tchán a strýc Lában je nebezpečný člověk a Jákob vypadá jako bezmocný beránek před vlkem. Když mu Lában podstrčí jinou nevěstu, než tu, na které se dohodli, a Jákob se oprávněně bouří a měl by být ve výhodě, Lában konstatuje: U nás není zvykem, aby se dřív vdávala druhorozená. To je argument, za který by ho Jákob měl roztrhat na cucky. Proč mu to Lában neřekl dřív? Je to argument, kdy člověk nemůže uvěřit svým uším. Myslím, že židovská moudrost pro to má název „chucpe“, totiž drzost největšího kalibru. (Chucpe je když někdo zabije své rodiče, a pak u soudu žádá ohled na to, že je sirotek).

Myslím, že tohle všichni dobře známe, takové věty, na které nelze nic říct, protože se vymykají rozumu, tváří se sice vznešeně či rozumně, ale je to rána pod pás, a my cítíme, že nejlepší odpověď by byla dobře míření rána do středu obličeje, ale za jedno jsme k tomu nabyli vychovaní a za druhé na to nemáme žaludek a za třetí jsme ochromeni mírou té drzosti.

A potom vztah s Liou. Lia je v komentářích „ta ošklivá chudinka“, i když mírné oči jsou nejasná indicie, neví se, co tím text chce vlastně říct. Asi nejspíš to, že se prostě Jákobovi nelíbila. Už se v komentářích neřeší, jaké je to je, být šachovou figurkou na otcově šachovnici, sice je pochopitelné, že se chtěla vdávat, ale dost možná že za daných okolností by do toho dobrovolně nešla. A tak jediní rabíni do toho trochu vnáší světlo pochopení, a to tak, že Ráchel tušila, že otec kuje nějaké pikle, a dohodla si s Jákobem znamení, podle kterého by se potmě poznali. Ale když bylo jasné, kdo bude ten večer nevěsta, prozradila Ráchel to znamení Lie, aby ji uchránila od hanby. Tuto rabínskou poznámku vám říkám proto, že se alespoň někdo zajímá o to, jaký byl vztah sester, a že vlastně figurky na otcově šachovnici byly obě. Nakonec už je to přestane bavit a utečou mu s celou rodinou, a svého muže Jákoba k té akci přesvědčí. Tak přece jen se dostanou z vlivu otce – šachmistra, zdá se, že ač mezi nimi vládla rivalita, která bude ta lepší, přece jen to byly ženy, kdo měl na Jákoba silný vliv.

Jsem tím zase zpátky u Jákoba, který má dvě ženy, ačkoliv si o to nežádal. A jeho ženy spolu budou o něj soutěžit. Kolikrát asi Jákoba napadlo: Kdybych to býval byl věděl, tak bych sem býval byl nechodil. Ale možná takové myšlenky neměl, protože Ráchel miloval tak, že pro ni všechno vydržel.

Jen si to představte: kupa dětí, manželky nejdřív dvě, pak čtyři, z nichž stál jen o jednu, a s tou jsou největší potíže. Starost o rodinu, spousta práce v rodinném podniku, v zádech hamižný a vypočítavý tchán. Napadlo ho taky, tak jako to napadne čtenáře jeho příběhu, to mám za to, že jsem byl taky vypočítavý podvodník, podrazil jsem bratra i otce, patří mi to?

Je velice poutavé, jak realisticky líčí Bible tohoto praotce, zmítajícího se v běžných starostech, až skoro by člověk myslel, že nositel zaslíbení by mohl být líčen v nějakých vznešenějších souvislostech. Ale to bychom nemohli tak snadno najít s praotcem Jákobem společnou notu. A právě proto dělá Jákobův příběh dokonalé pozadí k Ježíšovým krásným podobenstvím o království Božím. Dělá k tomu kontext všedního života, protože jinak by nám mohlo připadat, že hledání království Božího je pěkný obrat vhodný pro neděli a od pondělka zas jinak.

Jákob kdysi uslyšel Boží zaslíbení – nikdy tě neopustím. A toto bychom měli taky uslyšet na pozadí jeho příběhu hrubě shrnutého jako manželky – děti – ovce – tchán. Jednou bude Jákob požadovat od Boha požehnání, však víme, že s tím, které si vynutil, si dost možná nebyl tak jistý. Jákob je příklad člověka, který vězí až po krk v realitě a při tom právě v ní nezapomíná na zaslíbení Boha, který má i naši někdy legrační, někdy tragickou realitu v moci. Bůh neřídí každý Jákobův krok a není tam, aby plnil jeho každé přání. Ale přece tam je přítomen, mezi lidskými omyly, v lidském snažení, kterému se nesměje, nezlehčuje pády a nevyčítá selhání, jak se praví v žalmu – nebude se hněvat věčně. Praotec Jákob tuší jeho přítomnost – v radosti, v tom, když se mu narodí další dítě, když se daří stádům dobře, když jeho rodina táhne za jeden provaz. Hlavně však tuší jeho přítomnost v tom, že Bůh mu cosi slíbil, a toho se Jákob drží. Při vší práci na pastvě a doma. Při všech starostech. Nezapomene se podívat na množství nebeských hvězd, aby si vzpomněl, co slyšel o dědovi, jak mu hvězdy měly ukázat, kolik potomstva budou mít. Ovšemže Jákob s těmi 12ti syny tomu věří mnohem snadněji. Nezapomene ani na svůj vlastní sen o žebříku do nebe, kde uslyšel: Nikdy tě neopustím.

A Jákob osvědčuje trpělivost, když pracuje na výkupné za milovanou ženu 14 let. A ovšem také ví, že trpělivost není jen strnulé pobývání, ale právě práce. Jákob počítá s Bohem v realitě. Spoléhá na jeho zaslíbení, i když to dlouho trvá, i když požadavky dne jsou jakoby mnohem silnější. Jákob by neřekl, že hledá království Boží, to řekne až Ježíš. Jákob by řekl, že spoléhá na zaslíbení Boží, že Bůh ho nikdy neopustí, a o Boží požehnání se s ním bude i prát. A tak je Jákob věřící realista pro nás inspirativní, dokonce možná i inspirativnější než jeho vznešení příbuzní. A

 

 

Ř8,31  Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 

32  On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 

33  Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 

34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 

 

 

Kéž ve svém srdci vděčně uchováš množství bohatých dnů života.

S léty ať roste každý dar, který ti Bůh kdy propůjčil - abys všechny, které miluješ, naplnil radostí.

V každou hodinu v radosti i bolesti se ti vstříc usmívá Ten, který se stal člověkem -zůstaň v jeho blízkosti.

kalendář

  Nejbližší akce:

Adventní zpívání 3.2. v Milíčově modlitebně

Adventní slavnost 17.12.