kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Od 17.5. obnoveny bohoslužby,
další setkání se zatím nekonají

Chana

L 18,1-8; 1Sa 1,1-20

Lenka Ridzoňová

21.června 2020                            2. neděle po Trojici

 

Píseň 161,1

Introit: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

(Mt 11,28 – Heslo pro dnešní neděli)

Píseň: Svítá 356 Ambrožova ranní píseň (Už svítá jasný bílý den)

 

Modlitba:

Pane Bože,

děkujeme. Za spánek a odpočinek, za ráno a nový den před námi. Děkujeme za možnost vyjít ven a být tady v kostele s dalšími. Prosíme, abychom se setkali i s tebou.

Oslov nás, pomoz se soustředit. Je toho dost, co nás rozptyluje a trápí, na mnoha místech

jsou rozlité řeky a potoky, povodně; v Americe vyvřely nepokoje a nespravedlnosti; koronavirus se

dál šíří po světě; budoucnost je nejistá.

Ty znáš naše osobní radosti i starosti, nemoci viditelné i skryté, tíživé viny a neurovnané

vztahy. Ty víš, co si v sobě neseme… Nad tím vším, věříme, se klene jako duha tvoje milosrdenství a láska. Dáváš sílu vstát a udělat krok, dáváš naději, jsi mezi námi jako Duch – utěšitel.

Prosíme, Bože pokoje, i dnešními bohoslužbami nás přitáhni blíž k sobě. Amen.

 

Čtení: L 18,1-8

1Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:

2„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.

3V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘

4Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,

5dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“

6A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!

7Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?

8Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

 

Píseň: 627 Má duše Boha velebí

 

Text: 1Sa 1,1-20

1Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova.

2Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla.

3Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

4Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti ;

5Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno.

6Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby ji dráždila.

7Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla.

8Její muž Elkána ji uklidňoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?“

9Jednou , když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu,

10a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.

11Složila slib. Řekla: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě , Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“

12Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa.

13Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou.

14Řekl jí proto: „Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!“

15Ale Chana odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši.

16Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.“

17Élí odpověděl: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“

18Ona na to řekla: „Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!“ Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná .

19Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul.

20Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh) . Řekla : „Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.“

 

Kázání:

Co všechno je v jedné postavě! Co všechno je v životě každého z nás...

Někdy máme pocit: mně se nedaří vůbec nic, osud mě pronásleduje, Bůh na mě zapomněl...

A jinému se daří všechno, narodil se pod šťastnou hvězdou...

Obě ty krajní polohy (štěstí a smůlu) najdeme u dnešní starozákonní postavy, Chany.

1. Žena zkoušená.

Neplodná, pro tehdejší dobu a v židovství zvlášť - méněcenná. Čteme, že Hospodin uzavřel

její lůno. Aspoň ona, resp. pisatel textu, neplodnosti tak rozumí.

V Bibli početí dítěte, těhotenství není samozřejmostí, je to Boží požehnání. Známe ony

příběhy neplodných pramátí Izraele, Sáry, Rebeky, Ráchel. Další v řadě je například matka

Samsonova (její jméno Bible neprozradí) a pak třeba právě Chana. Možná nám má dojít, že všichni synové těchto dlouho neplodných žen, se nenarodili "náhodou", ale je to Boží zásah nebo spíš Boží milost, požehnání. Jsou zvláštní hned od počátku (od početí).

2. Žena odstrkovaná.

Vysmívaná. Od druhé Elkánovy manželky Peniny (podobně se povyšovala otěhotněvší

Hagar nad Sáru aj.)

Snadno si zvykneme na místo vepředu - mezi úspěšnými, oblíbenými, schopnými... Člověk

pak má snahu se držet na pomyslném čele pelotonu, (třeba jen pomyslně) ohrnout nos nad těmi, kdo se vlečou vzadu...

3. Chana je ale také žena milovaná.

Její manžel Elkána ji má mnohem raději než Peninu. Modré z nebe by jí snesl, ale syna,

resp. mateřství jí nenahradí.

Chana není jen "chudáček, bezdětná", ona je žena milovaná. Možná si při svatbě slibovali

lásku, úctu, věrnost, jeden druhému slíbili, že spolu ponesou dobré i zlé.

Je dobře neopouštět, těšit, spoluplakat. To vůbec není málo. A vydržet s druhým v bolesti je

těžké. S druhým člověkem, ať už partnerem nebo jinak bližním.

4. Chana je žena vytrvalá až urputná.

Nechce se smířit, pokrčit rameny, rezignovat. Zvenčí se nám snadno soudí, jak by se druhý

měl chovat; a tak někdy bezcitně chlácholíme nebo napomínáme. Jindy dáváme laciné rady nebo

plané naděje.

Jak poznat, kdy se máme s daným stavem smířit a přijmout "osud" a kdy bojovat, usilovat,

bušit na dveře, volat k nebi, které je hluché...?

5. Chana je ženou modlitby.

Její milovaný muž se jmenuje Elkána. To znamená získává/tvoří Hospodin. I když ji má

Elkána rád a udělal by pro ni snad cokoli, Chana ví, že o dítě musí prosit Hospodina. Modlí se v

hořkosti duše, pláče. Pohybuje rty, kněz Élí ji považuje za opilou.

Ježíš v kázání na hoře říká, že se nemáme, nemusíme modlit okázale na nárožích, ale v

komůrce, v komůrce domu i v komůrce svého srdce. Možná je bolest Chany tak velká, že ji už

neudrží uvnitř. Možná jí cestou do chrámu došlo, že se svou bolestí musí ven. Možná Chana

prolamuje kultické závory a bariéry, ale nemůže jinak.

Kostel je místem útočiště pro plačící. Tady mají zaznít přímluvy, tady si máme i mezi sebou

říct, co nás trápí.

6. Chana je žena citů a hluboké víry.

Modlí se v hořkosti. Jako se o velikonocích jedí hořké byliny na památku hořkého údělu v

Egyptě. Na hořkou vodu narazili Izraelci cestou z Egypta a teprve Hospodin poradil Mojžíšovi, jak

vodu učinit pitnou. (Ex 15) Hořké je něco, co se nedá jíst nebo pít. Hořký život je k pláči. Noemi,

která se vrací z Midjánu, kde přišla o manžela a dva syny, říká: už mě nenazývejte Noemi

(Rozkošná), ale Mara (Hořká).

Slzy hořkosti prolévá Chana. Takhle už nemůžu dál, Pane Bože.

"Zanech už vína", usadí ji kněz, který nepochopil nebo nechtěl uznat, že zbožnost může

provázet beznaděj a žalost. (Možná jen není zvyklý vídat lidi se modlit v kostele... Třeba chtěl jen

takto neomaleně ženě nabídnout rozhovor...)

Chana se zhroutila. Říká, že vylévá svou duši před Pánem Bohem. Máme před sebou obraz

člověka jako nádoby, ve které je (tekutá) duše. Bolestí může nádoba puknout a duše se vylévá. Z mé duše je louže vylitá před Hospodinem. Jen on je schopen ji opatrně sebrat a vyléčit. Není to tak, že věřící člověk by se nehroutil a nesypal. Jeho privilegiem je, že se smí hroutit (až tak, že jeho duše se rozlije) před Pánem Bohem. Podobně emotivně píše například Augustin svou knihu Vyznání.

Chana je sama před Hospodinem. Nikdo ji zde nemůže zastoupit.

Třese se pláčem. Zároveň možná chce tak zatřást Pánem Bohem. Nikdo jiný jí pomoci

nemůže. Úžasné a hrozné zároveň je věřit v Boha... (Hrozné proto, že ona tuší, že je to Hospodin,

kdo uzavřel její lůno. Úžasné proto, že ví o někom, ke komu se obrátit může.)

Podobně se žalmista (Žalm 22) dovolává Boha, který jej opustil. Bože můj, Bože můj, proč

jsi mě opustil? Opustil jsi mě, ptám se proč, k čemu... volám tě... přitom tak vyznávám, že věřím, že jsi a jen ty mi můžeš pomoci.

7. Chana slibuje a slib dodrží.

Nemyslí to jako obchod s Pánem Bohem. "Ty mi dáš syna, já ti zaplatím."

Ale říká, že když dostane dítě, je jí jasné, že je to dítě od Pána Boha. Z radosti nad tím, jak

milostivě dává Bůh, je ona ochotna dát i to, co bude mít nejcennějšího.

Narodil se Samuel. Vymodlené dítě. To jméno znamená: Slyší, slyšel Bůh. Jeho matku slyšel

Bůh. A on byl později tím, kdo slyšel Boha. Možná slýchal doma od rodičů o slyšícím Bohu, o

modlitbě, o citlivosti pro Boží slovo...

8. Chana je žena díků.

Zpívá chvalozpěv. "Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina..." Podobně zpívá chvalozpěv

Miriam, sestra Mojžíšova, když přešli moře; podobně zpívají novozákonní ženy-matky Alžběta a

Marie. Magnificat... velebí duše má Pána... Duše, která už není vylitá na zemi, duše, která je

uzdravená, chválí Hospodina. Spolu s žalmistou smíme říkat: Dobrořeč, má duše, Hospodinu,

nezapomínej na žádné jeho dobrodiní.

(Žalm 103,2)

Pane Bože, ty víš o našich rozlitých duších, trápeních, hrouceních jistot a plánů, znáš naše

bolesti, i ty, které máme někde hluboko zadřené nebo schované. Jsme rádi, že svou duši můžeme

vylévat před tebou. Prosíme, svým požehnáním nás sceluj, dávej do pořádku.

 

Píseň: Svítá 21 Buď vůle tvá

Ohlášky

Píseň: Svítá 401 (622) Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá

Poslání:

Chana se takto modlila: "Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu.

Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. 2 Nikdo není svatý mimo Hospodina,

není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. 3 Nechte už těch povýšených řečí, urážka

ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. (1Sa

2,1-3)

Požehnání:

Hospodin nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka;.....On střeží nohy svých

věrných, (1Sa 2,8-9)

Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Lk 10,20b)

Píseň: Svítá 109 Jak vzácnou přízeň (Amazing grace

kalendář

  Nejbližší akce:

1.7. chleby pro bezdomovce

2.8. - 8.8. tábor pro děti - Strměchy

5.8. chleby pro bezdomovce

20.9. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva

28.9. vaření pro bezdomovce

4.10. Instalace Lenky Ridzoňové