kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 921

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Dorůstat zralého lidství

Mt 7,21-28; Ef 4,7-16                                                                     

Tabita Landová                          

Vstupní slova: Ž 8,2.4

Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

Co je člověk, že na něho pamatuješ,

syn člověka, že se ho ujímáš?

Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu,

korunuješ ho slávou a důstojností. Amen.

 

1. píseň: 8 Jak vznešené tvé jméno

 

Modlitba:

Svatý Bože, vnímáme tvou velikost a vznešenost,

jsi pro nás tajemstvím života a všeho bytí.

Svými myšlenkami a slovy jen stěží postihneme, kdo jsi.

A pokud nějaká slova nacházíme,

ty jsi přesto mnohem víc, než co dokážeme myslet a vyslovit.

Žasneme nad důmyslností tvého stvoření,

které jsi učinil dobré a krásné.

Oslavujeme tě za důstojnost darovanou člověku,

za mysl schopnou vztahovat se k tobě,

za srdce schopné prožívat lásku a přátelství,

za ruce schopné pracovat, pomáhat i pomoc přijímat.

Ty nám mnoho dáváš, také však od nás mnoho očekáváš.

S lítostí vyznáváme, že jako lidstvo i jako jednotlivci své poslání ve světě zrazujeme.

V mysli na tebe zapomínáme, takže se z našeho života vytrácí přesah.

V srdcích nechováme jen lásku, ale také závist a zášť.

Svýma rukama lidé jen nepracují, ale také drží zbraně a zabíjejí.

Prosíme tě o tvé slitování, skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Ať zakusíme odpouštějící a proměňující moc tvé lásky – na sobě i ve světě okolo nás.

Působ svým Duchem, abychom se podobali tvému Synu.

Vždyť on je branou k novému životu.

Pomáhej nám, abychom svými životy odkazovali k tvé vznešenosti a slávě. Amen.

 

1.čtení: Mt 7,21-28

21Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

22Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘

23A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

24A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

25Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále.

26Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.

27A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“

28Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;

 

  2. píseň: 690 Soudce všeho světa, Bože

 

2.čtení:  Ef 4,7-16

7Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.

8Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘

9Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem?

10Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.

11A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,

12aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla,

13až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

14Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

15Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,

16z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

 

 

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

oddíl, který jsme slyšeli z epištoly Efezským, před námi vykresluje vizi církve. Raná církev v té době už měla pár desítek let existence za sebou a potýkala se s různými odstředivými tendencemi. Pavel v této situaci promýšlí, co je úkolem církev i každého jednotlivého křesťana. Píše o „budování Kristova těla“, řecky oikodomé, to znamená doslova stavění příbytku. To je i pro nás aktuální téma.

Tento týden jsem se studenty na Evangelické teologické fakultě v rámci semináře k jejich bohoslovecké praxi debatovala o tom, jak budovat živý a otevřený sbor. Nejspíše každý z nás má zkušenosti se sbory, které směřují k zániku nebo existují už jen na papíře. Téma budování sborů je také bod číslo ve strategickém plánu naší církve. Co činí sbor živým sborem? Co potřebujeme pro budování církve jako příbytku?

Je pozoruhodné, že pro křesťanskou církev platí totéž, co pro jakoukoli jinou organizaci. Rodí se z vize. Její život pak lze přirovnat k lidskému životu, který začíná, dozrává, stárne a umírá. Ovšem na rozdíl od lidského života, délka života organizace není dána biologicky, ale závisí na tom, jestli je v ní ona zakládající vize stále živá. Kde její vize slábne, proces stárnutí je nezvratný. Život sboru se postupně redukuje na provozní záležitosti, aby posléze ustal úplně. Naopak, církev naplněná vizemi má uši a srdce otevřené pro Boha a jeho svatého Ducha. Čerstvý příliv vize jí ukazuje směr, kudy jít, s čím poměřovat stávající praxi, kam nově napnout síly.

Budovat Kristovo tělo, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství“ - to je Pavlova vize pro církev. Cílem naší křesťanské existence není odklon od světa, únik do nebeských výšin, ale naopak růst k pravému, zralému, dokonalému lidství. Stát se vyzrálým člověkem v tomto světě. Ta vize současně ohromuje svou univerzálností, otevřeností vůči všem. Máme budovat Kristovo tělo tak, aby to mělo dopad pro všechny lidi. Dorůst ke zralému lidství – to není vize jenom pro některé. Chápe-li někdo svou církev jako elitní klub významných osobností, tak se s Pavlovou vizí církve zcela míjí. Pavel nemyslí elitářsky. Církev je tu pro všechny. Stejně, jako jsme v ní zadarmo dostali, máme zadarmo nabízet dál všem bez rozdílu.

Zadarmo nabízené věci v dnešní době často budí podezření. Boží milost však není laciné výprodejové zboží. Dárce milosti za ni draze zaplatil. Je za ní Kristův zápas o člověka, o naše pravé lidství. Apoštol připomíná tuto cenu Boží milosti poeticky a obrazně slovy žalmu: „Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.'“ Aby mohl „vystoupit vzhůru“, musel však nejprve „sestoupit dolů“, dobrovolně se ponížit. Obraz zralého lidství, který Ježíš ztělesnil, je vykoupen jeho bolestí, sebezapřením, poslušností vůči poslání od Boha. To je ten největší dar, který od něj dostáváme. Ztělesnění dokonalé lásky a také měřítko naší vlastní lidské zralosti.

Od Boha dostáváme také řadu dalších darů, bez ohledu na to, zda jsme mladí nebo staří, zdraví nebo nemocní, zda se živíme hlavou nebo rukama. Někdy máme sklon vidět jenom nedostatky, ať u sebe nebo u druhých. A pak se obvykle trápíme tím, co zrovna nemáme, co nám nebylo dáno. Náš pohled se upne k tomu, co nám chybí, a tím zaplašíme i možnou radost z toho, čím jsme obdarováni. Jindy se soustředíme na nedostatky u druhých, a to je pak živná půda pro všelijaké jízlivé poznámky a pomluvy.

Zkusme na to však pohlížet opačně, zaměřit se na obdarování, ocenit je, vážit si jich, rozvíjet je - jak u sebe, tak u druhých. Každý křesťan dostává dary „podle míry Kristova obdarování“. (Ř 12,3.6). Nikdo nemá všechny, avšak každý z nás má nějaké. Každý je v nějakém ohledu obdarovaný. To platí ostatně nejen pro jednotlivé křesťany, ale také pro církve. Každá má něco, žádná nemá všechno. Jedna nabízí spíše potravu pro rozum, druhá pro city a prožívání, další se pokouší to kombinovat. Být křesťanem a tvořit tělo Kristovo znamená přispívat k celku konkrétní rozmanitou službou.

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele.“ Pavlův výčet darů je vlastně výčtem církevních funkcí. Je to však jen jakýsi exemplární začátek. Pavel jmenuje právě tato obdarování, protože mají vzhledem k církvi zvláštní význam. Právě z kázání evangelia se rodí víra a věřící přijímá dar Ducha svatého. To je začátek jeho cesty ke zralému lidství. Vedle toho je tu však řada dalších obdarování. Někdo dobře zpívá nebo hraje na hudební nástroj, jiný má dar trpělivého naslouchání druhým, další umí povzbudit nebo pomoci prakticky. Naše obdarování nejsou samoúčelná. Jejich smyslem je uplatnit je ve službě. A to v takové službě, která buduje Kristovo tělo, přispívá k růstu Božího království v našem světě. Právě jejich uplatňováním duchovně roste i ten, kdo slouží.

Naše zralé lidství se podle Pavla projeví tím, že „už nebudeme nedospělí“, doslova nebudeme jako děti, nebo nemluvňata. Možná si na tomto místě vzpomeneme, že Ježíš naopak často dával děti svým učedníkům za příklad: „kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Mk 10,14) Poukazoval tím jakousi dětskou bezelstnost, na to, že dítě se nepřetvařuje, nedělá ze sebe to, co není. A totéž se vyžaduje od křesťana. Myslím, že s tím by Pavel nepochybně souhlasil. Nyní si však apoštol všímá jiného rysu nedospělosti či dětství, který je potenciálně nebezpečný, totiž, že dítě je snadno ovlivnitelné. Výrazně se nechává tvárnit a určovat svým okolím. Když mají všechny ostatní děti mobily, musí ho mít taky.

Taková vrtkavost, doslova zmítání větrem, ohrožuje i člověka víry. Je v nebezpečí, že se nechá strhnout čímkoli, co je právě v módě, že neprohlédne rafinovanost náboženských směrů, které slibují zázračný seberozvoj osobnosti, že se nechá převálcovat většinovým ateistickým názorem svého okolí nebo že zcela podlehne diktátu spotřebního života. Proto Pavel pokládá za součást zralého lidství to, že „nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“ Že budeme mít stabilitu, kterou nám poskytne pevné zakotvení v Kristu, že budeme schopní samostatného a kritického úsudku vzhledem k tomu, s čím se setkáváme na náboženské scéně, ve společnosti i ve vlastním sboru, a především, že budeme pravdiví v lásce.

Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.“ To je cíl, k němuž Pavel odkazuje své bratry a sestry ve víře. Ještě u něj nejsme, ale rosteme k němu. Všimněme si, že výrazy růst a zrání se v našem textu objevují hned několikrát. Být křesťanem – dorůstat pravého lidství - je proces postupný, celoživotní, stejně jako budovat sbor jako příbytek. Růst je sice zpravidla chápán jako kvantitativní proces, Pavel však míní růst formou kvalitativní proměny, totiž zrání a dospívání ve víře. Jako křesťanka nikdy nejsem hotova, ale stávám se jí svým vrůstáním v Krista – svou pravdivostí v lásce a službou. A nejenom svým vlastním přičiněním. Představa růstu a zrání nás upozorňuje, že to dorůstání k zralému lidství není jenom na nás. Jsme závislí na moci, která ten proces růstu a zrání uvádí do pohybu, podporuje, provází. A to je nám trvalou výzvou k modlitbě.

Modlitba: Milostivý Bože, v Kristu nám kladeš před oči náš cíl: nové, pravé a zralé lidství. Prosíme, zahrnuj nás skrze svého Ducha rozmanitými dary, jimiž můžeme jeden druhému sloužit. Ve sboru i v prostředí, kde žijeme. Nechť se tvé sbory stávají místy, kde lidé odkudkoli rozpoznávají tvou přítomnosti. Amen.

3. píseň: 409 Jen v Kristu církev Páně

4. píseň: 700 Pane Bože všemohoucí

 

Poslání: Ř 12,6-9.12

Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

Požehnání: 1 Te 3,12n

12Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme,

13ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen

 

5. píseň: 480 Srdce k srdci, spěšte spolu

kalendář

  Nejbližší akce:

30.11. Jarovský jarmark

 

22.12. Vánoční slavnost