kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

Duch svatý je Utěšitel

1.čtení Iz 63,7-14; 2. čtení J 14, 23-31a 

Svatodušní kázání, bohoslužby s večeří Páně

Elen Plzáková

Milí bratři a sestry,

Jenom stručně připomenu, že zvláštní označení Ducha svatého má ve svém evangeliu pouze Jan a že toto označení není možné přeložit přesně. V dnešním čtení to bylo přeloženo jako  Přímluvce, a to taky není špatný význam ve světle, spíše ve stínu, toho, co jsem uvedla na začátku.

Dnes je tedy svátek Utěšitele a Přímluvce, svátek Ducha svatého. Dá se říci, že Duch svatý je opis pro Boží přítomnost na světě. Přímluvce, Utěšitel jsou zase opisy pro činnost tohoto Ducha.

Všimněme si, že čím víc se v řeči blížíme k tomu, co je Bůh, tedy čím výš míříme tím, co chceme říct, tím víc se musíme uchylovat k přirovnáním, opisům, tím víc mluvíme pouze přibližně. Není na tom nic zvláštního, mluvíme o tom, co neznáme. Napadlo mě však v té souvislosti, že i to může být důvodem, proč je křesťanství z obecného pohledu záležitostí etiky, být křesťan znamená slušně se chovat. Ono je to srozumitelné. Kdežto mluvit a přemýšlet o Bohu je namáhavé a mlhavé.

Křesťanství však není pouze etika, jak víme. Potřebujeme totiž mluvit o Bohu, o tom, co dělá, jaký je, jak to s námi myslí, protože na tom závisí naše pochopení smyslu všeho, co se na světě děje. Co se s námi děje. Co se děje s našimi bližními. Neboť někdy velice bolestně smysl událostí není vůbec vidět.

Opis pro přítomnost Boží mezi námi je Duch svatý. Jan zachytil v evangeliu Ježíšovu řeč, kde je velmi jasně sděleno, že tu zanechává Ducha místo sebe. České slovo duch se na jedné straně přerývá s duší jako protikladem k hmotnému tělu, pak to přešlo i na jiné jevy než jen na člověka, takže pak to označuje cosi jako podstatu, např. národní duch, a na druhé straně to znamená strašidlo. Ještě jsme na tom dobře, v jiných jazycích se jim do toho plete navíc alkohol. Nevím, jak na to přišli. (Pozn: sestry a bratři mi později poradili, že alkohol je "duch vína". Tak proto.)

Držme se těch českých významových posunů a ty nám objasní, že jde o něco nezachytitelného. Co je duchovní, to nelze snadno zpracovat exaktními vědami. A to je slovo pro přítomnost Boží ve světě. Zcela výstižné. Je nezachytitelný, a vždycky to tak člověk cítil a takto o Bohu myslel, jak o tom svědčí i mnohá starozákonní vyprávění. Tedy ne že by se člověk nepokoušel nějak Boha zachytit. Ale nejde to, dokonce je to i v desateru: nebudeš si dělat modly.

Nebo příběh o oblakovém a ohnivém sloupu, který doprovázel lid na poušti. Je to nádherné, sloup je provází, cosi, oč se mohou opřít, avšak je oblakový nebo světelný. Lze se o to opřít? Vypravěč příběhu tvrdí, že ano, avšak jinak, než by bylo možné opřít se o sloup kamenný. Ten však by byl na jednom místě a nechodil by s nimi všude, což potřebovali. A tak závidíme možná trochu těm lidem z vyprávění o vyvedení Egypta, protože aspoň viděli Boží doprovázení. Musíme však mít na paměti obraznost starověkého vyprávění a držet linku, která vede k vyjádření, že Bůh je Duch. Smysly, které používáme pro vnímání světa, jsou v komunikaci s ním odložené. Přesto si  -opět v přirovnání - můžeme říct, že Duch je kolem nás jako oblak, který strážil lid, někdy zakryl výhled toho zlého, aby nemohl lidu škodit, někdy jim posvítil na cestu, vrhl světlo na to, co měli lépe uvidět. To obojí jsou zásadně důležité myšlenky, které můžeme velice dobře upotřebit každý den, každý den potřebujeme ochránit i posvítit na cestu.

Dalšími opisy, které jsem pro dnešní svátek zvolila, jsou ty dva druhy činnosti Ducha – Utěšitel a Přímluvce. Potěšení a přímluvu potřebujeme. Neboť všechno, co děláme na tomto světě, je poznamenáno konečností, a to je právě důvod proč tak závisíme na Bohu, který dává věcem a událostem smysl a je věčný. Přímluva je tak potřebná proto, že je velice mnoho věcí, které bychom podruhé chtěli udělat jinak, a protože je velice mnoho situací, kdy si nevíme rady. Nedostižně to vyjádřil samozřejmě apoštol Pavel, že sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním.

Nejvíc bych se ráda věnovala jménu Utěšitel, neboť je příliš mnoho situací, kdy toto jméno má pro nás největší význam. Pro mě toto potěšení Ducha Božího velmi souvisí se smyslem, který, jak věřím, Bůh dává událostem, které z našeho pohledu smysl postrádají. Doufám a věřím, že z hrozné situace pomůže vyjít, někdy se nám podaří vyjít jako silnější, než jsme byli před tím, a i když stále jiný smysl nevidím, považuji tento smysl za dostatečný. Ale i tak věřím, že lidské činy může Bůh zhodnotit ve významu nabít hodnotou, čili naplnit smyslem. A to, i když my ten smysl stále nevidíme.

Ještě však utěšitelská funkce Ducha souvisí s jeho podporou života. To je poměrně snadno doložitelné z řady biblických míst. Nejdřív stvoření člověka -  I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Tady nám opět náramně pomůže čeština názvukem dech – duch. Tímto Božím dechnutím se navíc dostává do vějíře významů Ducha svatého pro nás jakási intimita, na začátku našeho života, když jsme opravdu začali být živí, je Boží umělé dýchání, možná Boží polibek by zněl méně přesně, avšak lépe. Toto je velmi důležité pro vědomí přítomnosti Ducha při každém jednom, zná nás, od chřípí po palec, vždyť je na začátku našeho bytí. Ví, co umíme, co zvládneme, co můžeme, čeho se bojíme, co nás povzbudí. Proto taky Jan popisuje v setkání vzkříšeného Krista s učedníky, jak na ně Ježíš dechl, a potom jim ještě výslovně dar Ducha. Na původně vystrašených a sevřených učednících je zřetelně vidět, že dar Ducha je oživující akce.

(Jiné vyprávění o oživujícím Duchu Božím je z Ezechiele, jak nad údolím suchých kostí zavanul Duch života.)

 

Některých dalších výpovědí o Duchu Božím se dotkne následující vyznání Gerda Theissena z Poetického katechismu:

„Duch je jistota Boha. Když se dotkne našeho srdce, poznáváme: je dobře, že žijeme. Mohli jsme také nebýt. Zázrak bytí spojuje s Bohem.

Ve Starém zákoně potkáváme Boha celého stvoření, kterému Duch propůjčuje svůj hlas ve zkušenostech stvoření. Při stvoření se Duch Boží vznáší nad vodami. Dává člověku život. V Novém zákoně je mocí, která ze ztraceného člověka dělá nové stvoření. Pavel dokonce slyší sténání celého stvoření, kterému Duch propůjčuje svůj hlas: Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. 

 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Všude tam, kde světem zní nářek nad tím, co překáží životu a svobodě, působí Duch.“

 

Zaslechli jsme tam výpovědi o svobodě a novosti. To totiž patří také k životu. Život bez riskantní svobody není životem, svoboda a novost je obsažena v Duchu samotném, protože je jako vítr a věje, kam chce. Život se také nikdy neodehrává podle tabulek, vždycky se děje cosi jinak. Sice někdy používáme prastaré úsloví: nic nového pod sluncem, ale zdá se mi, že tak, jako nikdo nemá otisky prstů stejné jako jiný člověk, tak taky nikdo nežije život stejný jako jiný člověk. Vždycky je to originál. A proto ho podporovat může jen pohyblivý, oblakový Duch, který svojí mocí pronikne všude a pracuje podle toho, jak ta která bytost potřebuje.

Milí bratři a sestry, nevím, jestli z poznámek v kázání o Duchu Utěšiteli a podporovateli života jste našli pro sebe takovou podporu. Přeji si, abyste ji našli, když už ne v kázání, tak v písních či modlitbách nebo při stole Páně, u kterého vždy prosíme o Jeho přítomnost. Ostatně to, že tady jsme, je také jeho práce, neboť téma dnešního dne je ovšem i vznik církve, což je líčeno jednoznačně jako dílo Ducha. Byla bych velmi ráda, kdybychom si dnes odnesli povzbuzení pro naši víru v sílu a přítomnost Ducha svatého, v to, že podporuje život. Zvláště pro vás, kteří se některé dny prodíráte životem jako trním, bych chtěla vyřídit, že Duch svatý je Utěšitel a vždycky posiluje k nové naději a k nové odvaze. A

kalendář

  Nejbližší akce:

Adventní zpívání 3.2. v Milíčově modlitebně

Adventní slavnost 17.12.