kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Od 17.5. obnoveny bohoslužby,
další setkání se zatím nekonají

Jairova dcera a ještě jedna žena

1Kr 17,17-24 ; Lk 8,40-56 

Lenka Ridzoňová

17. května 2020 neděle Rogate (Požehnaný Bůh, který neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal. Žalm 66,20)

 

Píseň: 161,1

 

Introit: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.

17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.

18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.

19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.

20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Psa 66:16-20

CEP)

 

Píseň: 638 Díky

 

Modlitba:

Pane Bože,

děkujeme, že zase můžeme být v kostele. Dlouho jsme nemohli a chybělo nám to. Mnozí jsou ještě doma, myslíme na ně. Modlitbou a vztahem k tobě, vírou, jsme zvláštně spojeni i s těmi, kteří jsou daleko. Místně i časem. Prosíme, jako náš společný Otec žehnej malým i větším shromážděním svých dětí, buď přítomen svým Duchem každému člověku jednotlivě.

Myslíme na uplynulé dny a týdny. Zakoušíme nejistotu, víc si uvědomujeme, že jako lidé

nemáme všechno ve své ruce. Možná nám také víc dochází, jak moc nás drží víra, co pro nás

znamenáš jako opora, pevný bod. Děkujeme, že smíme věřit.

Myslíme na uplynulé dny a týdny. Myslíme na to, jak jsme někdy nestálí, nesoustředění,

snadno nás něco rozhodí, vykolejí. Ty nás znáš, jak hledáme cestu mezi starostí o sebe a staráním o druhé. A jak v tom starání často zapomeneme na modlitbu. Měj s námi trpělivost, pomáhej nám, prosíme. Odpusť lenost, rezignaci, beznaděj. Prosíme o radostnou víru. Amen.

 

Čtení: 1Kr 17,17-24 (Elijáš křísí vdovina syna)

17Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat.

18Tu řekla Elijášovi: „Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?“

19On jí řekl: „Dej mi svého syna!“ Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože.

20Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?“

21Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“

22Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo.

23Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: „Pohleď, tvůj syn je živ.“

24Žena Elijášovi odpověděla: „Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé.“

 

Slovo k dětem:

v nedělní škole bude úloha na část Kréda: Odkud přijde soudit živé i mrtvé, biblický text o posledním soudu

(Mt 25)

Připravte si různé rukavice (s rukavicemi se pracuje v úloze pro předškolní děti – můžete se

domluvit s učiteli, zda budou rukavice používat také). Pracovní, zahradnické, gumové, chirurgické,

elektrikářské, taneční, zimní, cyklistické… Na co a v jakých situacích různé rukavice používáme?

Kdo všechno používá rukavice? Co děláte raději v rukavicích než bez nich? Potřebuje křesťan

rukavice? Je to zvláštní, ale Ježíš mluvil o tom, že Pán Bůh u člověka posuzuje úplně obyčejné věci.

Sice asi nezáleží na tom jestli je děláme v rukavicích, nebo bez nich, ale ti, kterým to Ježíš

vyprávěl, se divili, čeho si Pán Bůh všímá.

 

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

 

Prosíme, Pane, oslov nás, nasměruj, povzbuď naši víru.

Text: Lk 8,40-56 (Jairova dcera a ještě jedna žena)

40Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.

41Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,

42protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.

43A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.

44Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

45Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“

46Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“

47Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

48A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“

49Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“

50Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“

51Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.

52Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“

53Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.

54On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“

55Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.

56Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

 

 

Kázání:

Mám strach. Jsem ráda, že ti to můžu říct, Pane Bože. Napadlo mě nedávno, když jsem nemohla

usnout. A pak jsem si druhý den četla příběh o Jairovi a o tom, jak přišel za Ježíšem. Padl Ježíšovi k nohám a prosil ho: přijď ke mně domů. Moje dcera umírá. Přijď.

Tento příběh můžeme číst v Bibli třikrát, kromě Lukáše jej zapsal také evangelista Marek a

Matouš. Ale jen u Lukáše je Jairova prosba takto prostá: Přijď. Přijď do mého domu.

Jsme doma, se svými strachy a obavami, někdy taky se svými nemocemi nebo svými

nemocnými blízkými. Líbí se mi ta jednoduchá Jairova prosba: přijď. (Bez dalšího vysvětlování a

upřesňování, co má Ježíš udělat.)

Jairos je představený synagogy, věřící Žid, vzdělaný v Písmu, vážený mezi lidmi. Co si asi

myslí o Ježíšovi? Je pro něj Ježíš prorokem? Myslí Jairos na Elijáše, který vrátil život chlapci

vdovy ze Sarepty (1Kr 17)? Čeká od Ježíšovy návštěvy něco konkrétního? Resp. je v jeho prosbě o Ježíšův příchod obsaženo jeho doufání, že dceři vrátí život – nebo připouští i jinou variantu, jiný

„projev Božího navštívení“? Ostatní evangelisté to tak říkají přímo, přijď ji uzdravit. V žalmech je

někdy obraz člověka, který vylévá svou duši. Smutnou, zarmoucenou. Jako rozlitá duše leží u

nohou Ježíšových Jairos. Nic už mi nezbývá, Ježíši! Pokorně vyznávám a prosím.

Ježíš vykročí směrem k Jairovu domu. Prodírají se davem. Nebo spíš celý dav se pomalu

pohybuje s nimi. Chtějí být u toho.

Do příběhu o Jairovi a jeho dceři je vložen ještě jeden příběh. Nešťastná žena, která trpí krvácením už 12 let. Je to nejen nepříjemná nemoc, žena nemůže mít děti, ale je to také stav, který ji odděluje od lidí. Podle zákona je nečistá (Lv 15,25). Pro svého muže (má-li jakého) i pro možnost se účastnit náboženského života. Trvá to už 12 let. Tolik je akorát Jairově dceři. Nějak to souvisí. Dvanáct je plnost, hodně, ve dvanácti je v době Ježíšově taky věk, kdy je dívka na prahu dospělosti, už bude na vdávání.

Nešťastná žena se aspoň zezadu přiblíží k Ježíšovi. Ne, neměla by odvahu přijít Ježíšovi na

oči jako představený synagogy Jairos, o něco přímo prosit. Ale chce se aspoň dotknout zezadu, než se Ježíš spolu s davem posune k Jairovu domu a žena už se s ním nesetká. I ze mne mizí, odtéká život, cítí žena... Jako z Jairovy dcery. Dotkne se třásní jeho pláště. Hned pozná, že je uzdravena.

Víckrát se v našem dnešním příběhu objeví slovo „hned“. Mezi dotykem Ježíšova pláště a

uzdravením ženy je jasná souvislost.

Ježíš cítí, že se něco stalo. Kdo se mě dotknul, ptá se. Žena se bojí přiznat. Stydí se? Má

strach? Před lidmi? Před Ježíšem?

Petr celkem racionálně Ježíšovi říká: Neřeš to. Vždyť je tady spousta lidí, to je jasné, že se

tě někdo dotkne každou chvíli. Petr přemýšlí logicky, možná mu jde taky o návštěvu u Jaira, aby se to zbytečně neodkládalo, představený synagogy čeká, potřebuje tě.

Také se nám stává: chceme něco rychle vyřešit; v dobré víře… používáme logiku, nebo taky

si omlouváme, proč se něčím nebo někým nezabývat; nerozumíme Božímu jednání, zpomalení,

zastavení, důrazu na detail; Petr prostě neví, že z Ježíše vyšla moc… jako když táhneme dítě, které se mocí mermo u něčeho zastaví a zdržuje.

Ježíš ale poznal, že ho někdo potřebuje. Byť ta žena nic neřekla, jen se zoufale dotkla pláště.

V davu lidí Ježíš hledá jednoho konkrétního člověka. Jednoho každého konkrétního nás vnímá,

slyší i to, co neřekneme nahlas. Dokonce kvůli té ženě odloží spěchání do Jairova domu.

Představený synagogy najednou není ten nejdůležitější. Jako když čteme nápis na dveřích ordinace, že pořadí pacientů určuje lékař.

Žena vidí, že už se neutají. Přizná se, že to byla ona. A vypoví svůj příběh. Pro její

vyprávění je použito slovo „apéngeilen“ (hlásit, podávat zprávu, zvěstovat) - ano, slyšíme v tom to

slovo být andělem (angelos), potažmo evangelium a evangelizovat (eu/angelion – dobrá zpráva).

Ona podá svědectví, zprávu o tom, co se jí stalo. Byla uzdravena. Už není nečistá. Ztratila stud,

veřejně nahlas mluví o tom, jak jí Ježíš pomohl. Ženě, která se skrývala, která asi na trh chodila v

době, kdy tam bylo co nejméně lidí, ženě, která nemohla žít naplněný život jako manželka a

matka… je vrácena důstojnost, naděje, budoucnost a řeč. Nahlas mluví, svědčí, raduje se.

Ježíš je rád, že ji našel. Ježíš je rád, když promluvíme o své víře. Naše slova, svědectví jsou

důležitá.  Dcero, tvá víra tě uzdravila (zachránila, spasila), jdi v pokoji. Žena se stala Božím dítětem.

Tedy – asi jím byla i předtím, ale když byla podle Zákona nečistá, pravděpodobně si jako Boží dítě

nepřipadala a ani její okolí by ji tak nenazvalo. Tvá víra… Víra, byť možná slaboučká, která jí

dodala sílu se jen zezadu dotknout konečky prstů… se počítá. Jistě, za některými nemocnými Ježíš sám přišel nebo je někdo přivedl. Jistě, pomáhá nám, i když o to neprosíme. Ale ta natažená ruka směrem k Ježíšovu plášti – to je takové tykadlo, mostek, kontakt, anténa která usnadní propojení.

Jdi v pokoji. Vysílám tě k plnohodnotnému životu. Čeká tě pokoj, který převyšuje každé

pomyšlení. Jsi uzdravena nejen od své fyzické nemoci, krvácení. Jsi nový člověk. Jsi zdravá a

pokojné smí být i tvé srdce. Uzdravení z její nemoci je, myslím, spojeno také s plodností. Pokoj se

od ní / od tebe bude šířit i dál.

Ježíš se zdržel. Tato epizoda má happyend. Ale zpátky na zem. Jairova dcera je mrtvá, skočí

Ježíšovi do řeči posel z domu smutku. Už Mistra neobtěžuj. Na tohle už je krátký i on. Tady už

nezmůže nic ani Pán Bůh.

Neboj se, jen věř, řekne Ježíš. Bude zachráněna (spasena). Před chvílí Jairos slyšel

svědectví uzdravené ženy a slyšel, jak Ježíš nazval její jednání vírou. Tedy – je otázka, zda to Jairos slyšel. Býváme tak ponořeni do svého trápení a zoufalství, že k nám nic jiného nepronikne. ...ženu zachránila její víra… jemu teď Ježíš říká, aby věřil…. Spojuje se to Jairovi? Spojuje se to davu stojícímu kolem? Spojuje se to nám? Nebo máme nějaké „přihrádky“ rozdělující zázraky na možné a ty už nemožné? Budiž, nějaké krvácení přestat může, ale že by mohl ožít někdo mrtvý? Snad se Jairos snaží věřit. Nebo si aspoň uchovat otevřenost pro to, co Ježíš myslí tou záchranou. On sám Ježíšovu návštěvu, Ježíšovo směřování do svého domu neodmítá. Doprovoď mne do domu, kde je smutek. Aspoň to.

Napadá mě (ano, pouštím uzdu fantazii…), co se asi honí hlavou Jairovi, když se s Ježíšem

blíží k domu...

Je to šílené, Pane Bože. Věřím, že… ne tak ne… věřím tobě, že… Ne, není to (jen) víra, že

můžeš něco udělat, ale prostě, že jsi. Jsi se mnou v tom, co se děje: se mnou, s mojí dcerou,

manželkou atd. Věřím, že nám (mě a mojí ženě) pomůžeš dál žít. Že nám pomůžeš jít v pokoji, jako jsi pomohl té ženě, kvůli které ses zdržel. Dokonce chci té ženě odpustit, že tě zdržela. I když mě to hrozně štvalo…

Ve vyznání víry říkáme: Věřím v Boha (ne: věřím, že Bůh může... vzkřísit mrtvého…)

Vnímáte ten rozdíl? „Věřit, že...“ x „věřit v...“

Chci se učit říkat „věřím v Boha – i když nesplní moje přání“.

Věřím, Pane Bože. Pomoz mé nedověře. Amen.

 

Píseň: 636 Z tvé ruky, Pane můj

 

Ohlášky:

v pátek mládež, v létě tábor spolu s počernickými, před mládeží porada vedoucích

 

Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

 

Přímluvná modlitba

Přimlouváme se, Pane Bože

za nás, když máme strach

když se bojíme myslet na budoucnost

když nám docházejí síly a trpělivost

když jsme na dně s penězi

Jsme rádi, že se můžeme k tobě obracet, říct ti o tom

Pane, smiluj se

za nemocné

za ty, kdo jsou v nemoci sami, nemohou je navštívit a doprovázet jejich blízcí

za umírající

za místa, domovy, kde je smutno, protože někdo umřel

Pane, smiluj se, přijď – do jejich domu, kde je smutek

za ty, kdo slouží a pracují

za církev, abychom byli svědky o tvé přítomnosti a lásce

za porozumění a toleranci, mezi lidmi s různými názory, za ochotu si naslouchat a snažit se

porozumět

za přírodu, za déšť

prosíme, aby skončila epidemie

Pane, smiluj se. Přijď.

V tichu...

Otče náš

 

Poslání:

Žij dnes, dnešek ti Bůh dává, dnešek je tvůj.

Žij ho v Bohu.

Zítřek ti nepatří, náleží Bohu.

Zítřkem se netrap, nevkládej do něj své dnešní starosti.

Zítřek patří Bohu, vrať mu ho (ještě) zpátky.

Přítomný okamžik je křehký můstek.

Když ho zatížíš včerejšími smutky nebo starostmi o zítřek,

tak spadne,

a ty ztratíš půdu pod nohama.

Minulost?

Bůh (ti) ji odpouští.

Budoucnost?

Je darem božím.

Žij dnes, a žij ve spojení s Ním, s Bohem.

(Odette Prévost (1932-1995), francouzská jeptiška zavražděná v Alžíru.)

 

Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu

Ježíši. (Fp 4,7)

 

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

kalendář

  Nejbližší akce:

17.5. obnovení bohoslužeb