kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Od 17.5. obnoveny bohoslužby,
další setkání se zatím nekonají

Jan Hus a život v pravdě

Jk 3, 1-12; Př 12,22  

Tomáš Bísek

1.čtení:  Jakub 3, 1-12

1Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

2Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

3Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.

4Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.

5Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!

6I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

7Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,

8ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

9Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

10Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

11Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?

12Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

   

2.čtení:  Přísloví 12,22  

Ekumenický překlad: Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.

Kralický překlad: Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti jenž činí pravdu, líbí se jemu.

 Jerusalémská bible z angl:Lživé rty jsou Hospodinu odporné, drazí (vzácní) jsou mu ti, kteří si z pravdy udělali způsob svého života. Varianta: ….kterým je pravda způsobem života...

 

Kázání:

     6. července si připomínáme výročí upálení Mistra Jana: Bylo to v r. 1415.  Většině z nás se asi vybaví nejznámější výrok z Husova výkladu víry. Cituji: „ Věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu  až do smrti… (málokdo asi vnímá pokračování): , neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné.“   

    Závěr výzvy je méně známý. Právě on nám může přiblížit povahu Husovy ochoty nasadit se za pravdu až do smrti, vytrvat, vystát pokušení odvolat cokoliv za cenu zachování při životě…

Zde je  základ husovského napětí. Je-li Husovi pravda životem, znamená to, že odvoláním pravdy by musel odvolal sám život. Přidržet se  pravdy za každou cenu, může sice vést ku zmaření pozemské existence, ale ne ku  zmaření podstaty a základu života, tj. právě pravdy. Zde se ukazuje v plné síle neodvolatelnost  toho, co je pravda, toho co není lež a co je vlastně život.   

                                 

     Připomínáme si Husovu statečnost. Možná se na ni občas odvoláváme. Dovoláváme se jakési společné cti a velikosti, jací jsme pašáci (my Češi). Ale umíme se zastat pravdy v krizové chvíli zkoušek, protivenství a napětí? Umíme vydat počet?

     Vzpomínám na politický proces v roce 1979 v kauze Petr Uhl, Václav Havel a spol.   Chci poukázat na jednu z odsouzených, nemocnou novinářku Otku Bednářovou. Jako bývalá komunistka odolávala zastrašování jasným slovem slovem:“ Již jednou  jsem se upsala lži. po roce 1948. Nehodlám to znovu opakovat, znovu vyhlašovat, či snad dokonce lež držet. Chci žít pravdu, chci žít v pravdě.“ Ne nepodobně také Milada Horáková, kterou jsme si teď připomínali.

     Kupodivu jsou svědkové pravdy i dnes. Jistě je to často pravda všelijak situační, někdy zasazená do velmi komplikovaných okolností. Ty mohou domněle snáze umožnit všelijaké lavírování, uhýbaní a vnitřní chlácholení svědomí, že je to stejně jedno, všechno je relativní, všechno se proměňuje. Vždyť co je pravda?,  řekl Pilát dokonce před ztělesněnou pravdou, před Ježíšem.

    Připomínáme si Husovo jasné vyznání. Připomínáme si, že na něho členové kostnického sněmu všelijak doráželi, chytali ho za slovo. Dodnes se to dělá.  Ale Hus nezapřel své poznání a přiznání. Vyznání a přiznání k poznané pravdě je nesmírně důležité. Nenamlouvejme si, že naše pravda je přeci malá, nepatrná, nikdo o ni nestojí. Umíme si namlouvat:  „Kašli na to, zabal to, nebuď vůl, všichni tak žijí, všichni to dělají, všichni jsme stejní“….

     Ne. Není to tak. Každý za sebe a také společně máme očišťovat vzduch, aby pravdivé výroky a pravdivý způsob života nacházely více prostoru. Ale vedle toho – a to je také klíčově důležité -je  třeba držet se svých věcí  nezastupovaně, někdy v osamocenosti, kdy se nám ani zdaleka nejeví náš postoj tak atraktivní jako byl demonstrativní postoj velikánů pravdy jako byl postoj Jana Husa. Vzpomínáme třeba na naše prezidenty T.G.Masaryka a V.Havla, anebo na osobnosti jako Mahatma Gandhi, Nelson Mandela, Dietrich Bohnhoeffer a mnozí další.       Ano, Hospodin má zalíbení v těch, kdo prosazují pravdu, říká Přísloví. Pravda má platit i tam, kde malá lež, malá fikanost je pokládána za pašáctví. Řekne se: „Ten to umí! Ten se vyzná!.. Kniha Přísloví nás povzbuzuje: Mějte pravdu za způsob života, pravdu ve slovu i v činu, veřejně i ve svém svědomí. I tam, kam neproniká světlo zvenku a kde umíme kamuflovat a předstírat sami před sebou.

       Tak to je ona druhá a také  zásadní část našeho textu z knihy Přísloví.

     Navracíme se ještě k té prvé: Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností. Zde už nejde jen o pasivní nevydání počtu pravdě. Jde o vědomé pokroucenosti, křivárny a zrady, které užíváme proti druhým a pro sebe. Jerusalemská bible poví dokonce: Lživé rty, rty zrad, vydání druhého, křivé napadání, podlosti a úskoky – ale někdy i horlivost nepodložeností, kdy bez rozmyslu napadáme, křivdíme a chceme pokořit druhého, zahanbit, udolat  ho  - anebo sebe povýšit. To je ohavnost!

       Připomenu k tomu, že kniha Přísloví je programově optimistická. Vydává za hotovou věc to, nač teprve čekáme. Uvedu příklad v našem textu: Přísloví nezměkčuje svoji výpověď třeba naznačením, že ovšem Hospodin má sice naše lži a polopravdy za ohavné, ale ještě shovívá. Že s nimi musíme  nějak žít. Že musíme totiž nějak žít sami se sebou.  Ne, Přísloví ukáže, že jde o to, jak žijeme teď a hned.

     Zde přidal onen poslední (říkáme eschatologický) rozměr a dopad apoštol Pavel svým obrazem vidění dnes jen v zrcadle. Jinde se mluví také o mlze... A teprve potom tváří v tvář.   Naše Přísloví spěchá a vše vidí, chce vidět již dnes. Ano, rty jsou lživé a ohavné již teď a právě teď. Hospodin si oblibuje pravdomluvná slova a pravdomluvného člověka právě teď,  byť se nám sebevíc zdálo, že je mu to jedno a že se vůbec nestará.  Však nevíme dne ani hodiny. Pomine naše nedokonalá, upadlá a často pokřivená časnost – a  přijde odhalení pravdy v plnosti a odkrytosti.

Připomínejme si velikány pravdy, kteří nás předešli. Držme se jejich velikosti. Přiznejme se k Mistru Janu a držme pevně, že „Hospodin má zalíbení v těch, kdo prosazují pravdu, kdo žijí v pravdě.“

Modlitba:  Pane Ježíši Kriste, ty jsi  šel cestou pravdy, Tu jsi pravda. Prosíme, veď nás ku pravdě, veď nás za sebou.   Amen

 

 

   

 

kalendář

  Nejbližší akce:

2.8. - 8.8. tábor pro děti - Strměchy

5.8. chleby pro bezdomovce

20.9. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva

28.9. vaření pro bezdomovce

4.10. Instalace Lenky Ridzoňové