kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
z důvodu epidemie se nekonají
najdete je v tištěné formě:
kázání
nebo sledujte na:
YouTube pořad bohoslužeb


Staršovstvo:

každé druhé pondělí v měsíci

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
zde

Biblické hodiny pro děti:

z důvodu epidemie se nekonají
(pátek od 15:00 starší děti,
od 16:00 mladší děti)
Konfirmační příprava

z důvodu epidemie se nekoná
(v pátek od 17 hodin)
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:

https://meet.google.com/wsn-zfwg-igi




Jistota v nejistotě

Gn 12,1-9; Mk 10,17-22      

Lenka Ridzoňová       

20. září 2020, VSS, volba staršovstva

 

Píseň 161,1

 

Introit: Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. (1Pt 5,7) – Heslo pro dnešní neděli

Vítejte… Začínáme bohoslužby, zároveň otevíráme i naše letošní výroční sborové shromáždění.

 

Píseň: Svítá 278 Přijď již, přijď

Modlitba:

 

Pane Bože,

naše doma, místo, kde žijeme, náš svět, země, město – se halí do mlhy nejistoty. Není nám to příjemné. Prosíme, přijď. Dechem pokoje nás zklidni, duchem posiluj malou víru. Pomoz nám zvedat hlavu a vidět světlo z nebe. Otevři nám oči pro krásu. Je jí kolem nás hodně. Podzimní příroda, úsměvy lidí, milá slova, barvy, zpěv. Přátelství. Děkujeme za to.

Myslíme na ty, kdo by rádi byli jako obvykle v neděli v kostele, ale nemohou. Skrze tebe jsme jako křesťané propojeni, tvůj duch je jako síť mezi mnoha místy, kde se k tobě obracíme - ve společenstvích nebo sami doma. Nikdy nejsme úplně sami. Děkujeme za to. Amen.

 

Čtení: Gn 12,1-9 (Hospodin povolává Abrahama)

 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

 2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

 3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

 4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

 5 Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

 6 Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

 7 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

 8 Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

 

Slovo k dětem: někdy se hraje hra: až půjdu do zaslíbené země, vezmu si s sebou…

Abraham vyšel, hodně si toho vzal – ale taky si asi nemohl vzít všechno… dala by se ta hra hrát opačně – až půjdu do zaslíbené země, nevezmu si s sebou...

rozhovor: je něco, co nám překáží v cestě k Pánu Bohu?

 

Píseň: Svítá 286 Rok za rokem

 

Text: Mk 10,17-22 (Bohatý muž)

 17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"

 18 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

 19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"

 20 On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."

 21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"

 22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

 

Kázání:

Zahajujeme výroční sborové shromáždění. Oproti plánu s půlročním zpožděním. A to jsme ještě  během týdne uvažovali, zda se vůbec bude moci uskutečnit.

            Nejistota. Učíme se s ní žít. Přemýšlíme, jaká rizika jsou únosná, jaké jednání je odpovědné. Nevíme, co se v nejbližší době přikáže nebo zakáže. A další obavy jsou osobnější, závažnější. Onemocním já nebo někdo blízký? Jak těžké to bude, jaké to bude mít následky? A jak celá ta krize poznamená život společnosti, ekonomiku, budoucnost? Další politické a společenské nejistoty posledních let epidemie jen umocňuje, případně odsouvá na druhou kolej, pryč od naší pozornosti.

            Nejistá je doba i pro církve. Jak to bude s penězi, kostely, faráři, sborem… jak to bude s námi křesťany? Už dávno je tomu, co si Ježíš povzdechl: Nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde? (Lk 18,8)

            Mluvili jsme o nejistotě s kurátorem. Říkal mi: kdo jiný než my křesťané by se s nejistotou měl umět nějak srovnat…

 

            Obrátím naši pozornost k přečtenému textu z Mk evangelia: Ježíš je na cestě. Směřuje do Jeruzaléma. Tam dojde k tomu hlavnímu. Dnešní příběh začal slovy: Když se (Ježíš) vydával na cestu… (Mk 10,17) Odchází z judských krajin za Jordánem (10,1), doprovázejí ho učedníci a mnozí další lidé. Když je takto na odchodu, „přiběhl k němu nějaký člověk…“ Pospíchá, aby Ježíše ještě stihl. O něco mu jde. O něco důležitého. (lidé, zvláště ti dospělí, tenkrát bezdůvodně neběhali) Poklekne před Ježíšem a ještě zadýchaně se ptá: Mistře dobrý… jak je to s věčností?

 

            Zrychlujeme kvůli něčemu krok? Ve věcech víry, kostela, církve… jde nám o něco hodně, zadýcháme se kvůli tomu? Pálí nás otázky týkající se věčnosti? Nebo máme jiné (důležitější) starosti?

            „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ten muž tuší, že Ježíš souvisí s věčností. Rychle ho chce ještě stihnout, aby mu poradil.

            Co vede člověka k tázání po věčnosti? Není to současné (stávající, viditelné, uchopitelné…) dostačující? Potřebujeme nějaký přesah, výhled, směr? Nebo chceme jen ujištění, že to, co děláme, jak žijeme, je správné, dostatečné?

            Na okraj k otázce toho muže: „co mám dělat?“ Ono nejde možná jen o dělání. Vyjadřuje se zde něco jako „co si počnu?“ - jako by ten člověk nějak tušil, že samotné jeho „dělání“ nestačí.

            Souvisí to také s naší současnou nejistotou, o které jsem mluvila na začátku. Co mám dělat? - ptáme se: co má smysl, jak mohu pomoci; co si můžu dovolit; kde jsem teď potřeba; co si počnu v té nejisté době; nemám se čeho chytit... Pro mnohé byla jarní karanténa (a nevíme, co nás čeká teď) dobou takové divné nečinnosti (ano, pro mnohé úplně naopak) spojené s divným „svrběním rukou“ - něco (něco ještě) bych měl dělat, ale nevím co...

 

Dobrý je jedině Bůh, začne svou odpověď Ježíš. Správně židovsky odkazuje k tomu jedinému dobrému – také dokonalému, směrodatnému, pevnému, stabilnímu (to všechno v sobě výraz „dobrý“ obsahuje). To je u Boha. Přikázání znáš… Neřeknu ti o žádné jiné cestě, která by pomohla člověku žít smysluplný život, s přesahem do věčnosti. Není žádný „výtah do nebe“ jinudy. O desateru už jsme tady mluvili předchozí neděle. O důležitém kontextu, kde se Hospodin na začátku (v preambuli desatera) představuje jako “ten, který vyvedl lidi z otroctví“. Ta pravidla (přikázání) jsou ukotvena v dobrém Bohu. On, dobrý Bůh je garantem, že to má smysl.

            Přemýšlím, proč Ježíš zmiňuje jen „druhou desku Zákona“ - ta přikázání, která se týkají našich mezilidských vztahů, ne ta o vztahu k Pánu Bohu (víra v jediného Boha). Nevím. Možná chce být Ježíš (nebo evangelista) stručný. Nějak asi vidí do toho člověka, říká, co je důležité pro něj. Ona i ta další slova o rozdání majetku jsou určena konkrétně tomuto člověku.

            Muž řekne: „to všechno dodržuji od svého mládí“. Říká si o pochvalu? Nebo chce ujištění, že to přece stačí? On spíš tuší, že ještě přece jen něco chybí. Od mládí se snaží, ale je si stále nejistý. Dnešnímu příběhu předchází v evangeliu oddílek nadepsaný „Ježíš a děti“. Ježíš tam říká, že do Božího království můžeme vejít jen jako děti. Nezajištěné. Spoléhající se (a ne na sebe, své schopnosti, peníze, dobré skutky).

 

            Ježíš se na muže podívá s láskou. Laskavě. Žádný odsudek nebo pohrdání. Jedno ti schází. Prodej… rozdej... pak přijď a následuj mne.

            Ježíš to řekl s láskou. Mám tě rád. Nepřikazuji ti to. Ale bylo by to dobré – primárně pro tebe. Uvolnilo by tě to k následování. K plnosti. K cestě za mnou, po které toužíš, ale něco tě drží, že se na ni nemůžeš vydat. Drží tě ten poklad tady na zemi, tvé peníze, jistoty tě uzemňují, svazují, přivazují. Jako je přivázaný k zemi balón, aby neuletěl. Ten muž zesmutněl a odešel zarmoucený. Místo radosti - smutek, místo cesty s Ježíšem - odchod na cestu svoji. Nedokázal odložit své jistoty a bláznivě se pustit za Ježíšem.

 

Jiří Mrázek ve svém komentáři k tomuto textu píše: „Ten příběh od začátku vypadal tak nadějně – a v poslední chvíli dopadl jako tragéd. Ne proto, že by si tím už navždy zavřel cestu do Božího království. Třeba se tam jednou dostane. Jako dítě. Nejspíše jako nešťastné dítě. Ale je to tragéd, protože už to měl na dosah a mohl si splnit životní sen, najít své poslání, a nějak to nedokázal. Třeba se na věčnost jednou dostane – ale mohl být s Ježíšem už teď, na cestě do Jeruzaléma.“

 

Myslím, že Ježíš nevolá všechny k tomu, aby rozdali svůj majetek. Sám vděčně přijímal pohostinství i v bohatých domech, nechal se zvát na jídlo, na svatbu. Podporovaly ho bohaté ženy. Varuje ale, že jistoty mohou člověka znehybnit. Poklad na zemi stahuje naše soustředění na zem, poklad v nebi dává člověku svobodu hledět vzhůru.

 

Co s naší nejistotou? Teď nejvíc způsobenou epidemií covidu. Říká nám k tomu dnešní příběh něco? Onen muž byl připoután ke své jistotě (majetku). Bránilo mu to v následování, k cestě s Ježíšem, bránilo mu to v radosti (odešel smuten). Neměl k tomu kroku odvahu. Byla by to cesta příliš nezajištěná, nejistá, neměl by vše pod kontrolou. Musel by se na Ježíše spolehnout úplně.

            Když prosíme v modlitbě Páně „chléb vezdejší dej nám dnes“, je to každodenní prosba o chléb (a míní se tím všechno, co na ten den potřebujeme) právě a jen pro daný den. Nejistota nás učí každé ráno znovu prosit o sílu od Pána Boha. To, k čemu ten muž neměl odvahu.

            Možná je to minimalistické. Ale přece: kdyby nás příběh o bohatém muži vedl k tomu, že se pokusíme každý den ráno prosit Pána Boha o sílu a radost pro ten jeden den, vůbec to není málo. Může být modlitba o chléb vezdejší lékem na nejistotu?

Pane Bože, ty jsi pevný, stálý, jistý a dobrý. Chceme jít k tobě. Amen.

 

Píseň: Svítá 318 Vinný kmen

Ohlášky

Píseň: nebude

 

Přímluvná modlitba, Otče náš

 

Poslání: Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. (Př 15,16-17)

 

Požehnání: Neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. (Joz 1,9)

Píseň: EZ 182,1-3 Pán Bůh je síla má

 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

4.10. Díkčínění, VP