kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Klanění mudrců

Iz 42:1-9; Mt 2, 1 – 12     

Matěj Cháb     

Introit (Ž 72)

10  Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.

11  Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.

12  Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.

13  Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.

 

Modlitba:

Hospodine; náš Otče a stvořiteli věříme, že všechno má počátek v Tobě, svět, náš život, naše zachování, našed obnovení. Ty sám nás zveš, abychom slyšeli zvěsti o tvých činech a žili podle nich svůj život.

Přiznáváme, nevíme si s ní někdy rady. Když k nám zní: kde je Váš Bůh od lidí zoufalých a šťouravých, neumíme mnohdy odpovědět a topíme se v pochybnostech.

Děkujeme Ti, že ze slova tvých svědků můžeme zaslechnout naději na vysvobození, obnovu všeho co v nás hřích rozvrátil a rozvrací, zoufalstvím a smrtí.

Pane Ježíši Kriste byl jsi na blízku lidem v zoufalství a nouzi, lidem ztraceným. Zamiloval jsi si nás, na tvoji milost chceme spolehnout, když nenacházíme slova k modlitbě, když víme, že děláme chyby.

Děkujeme ti za tvoje  evangelium. Tvoří z nás lid víry, v něm smíme objevovat hloubku lidství a žít vztah k pravdě lásce a spravedlnosti.

Duchu Svatý když vaneš, prorážíš slupku naší zatvrzelosti, a vedeš nás k cestě, která je životem i vzkříšením.

Jenže my se dovedeme uzavřít, tak že necítíme nejen vánek ale ani vichřici. Děkujeme ti, že nás nenecháváš, a že smíme být tvým vanutím zasaženi. Prosíme žehnej nám v naší slepotě a veď nás k životu, který bude oslavou Božího díla.

Bože smiluj se nad námi a i uprostřed nás konej dílo záchrany. Amen

 

1.čtení: 

Izajáš 42:1-9

1  "Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.

2  Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici.

3  Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.

4  Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon."

5  Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:

6  "Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,

7  abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.

8  Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

9  Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji."

 

   

2.čtení: 

Mt 2, 1 – 12

1  Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

2  "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."

3  Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

4  svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

5  Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

6  `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´"

7  Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

8  "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."

9  Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

10  Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

11  Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.

12  Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

 

 

Kázání:

Milí přátelé v Kristu ocitli jsme se ve světě kouzel. Králové, v celé své slávě, s průvodem vojáků. Hvězda, která tiše září a pluje po nebeské klenbě. Otevřená nebesa a andělé zvěstující radost převelikou a pějící chválu Hospodinu. A nakonec jesle, ve kterých odpočívá v celé své slávě králů král pod laskavým dohledem královny nebes v jasu skoro denním, obklopen zástupy.

Tenhle obrázek, nabitý znameními, mám – a myslím, že v tom nejsem sám – před očima, když se začne mluvit o tříkrálové sbírce, tradici královských jízd a konci vánoc. Takhle to maloval Giotto, Rubens, Rembrandt nebo naši lidoví malíři a takhle tři krále vídáme v českých betlémech.

Když jsem si připravoval dnešní kázání a četl znovu  vyprávění, tak se mi tenhle obrázek před oči nedostal. Text, který jsme před chvílí četli, ale o ničem takovém nemluví. Obraz, který z něj vystupuje má docela jiné barvy i náladu.

Jakoby chtěl jen potvrdit začátek jiného evangelijního příběhu – Janova evangelia, kde v první kapitole čteme: 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Vždyť si to poslechněte – zaklínači nebo mudrci nebo kdo byli ti, kdo zahlédli hvězdu, ti nebyli určitě Ježíšovi „vlastní“ a už vůbec nebyli těmi pravověrnými a správnými nositeli takovýchto zpráv. Starý zákon zaklínače, věštce a hvězdopravce výslovně neoblibuje. Hledají krále a napoprvé se netrefí. Dojdou do Jeruzaléma, tam se ptají po králi a tím vlastně zvěstují jeho narození. Zpráva sice zdánlivě doputuje k povolaným uším. Ale Herodes, který byl téměř prototypem paranoidního diktátora, se o krále zajímá jen z důvodů, které odkryje další vyprávění o vraždění chlapců do věku dvou let v Betlémě a přilehlém okolí. A ani členové velekněžského rodu, ani znalci zákona celému dění nepřikládají velkou váhu. Herodovi sice ocitují slova z Micheášova proroctví, ale zdá se, že se ani neptají, proč to chce vědět. Když jsou cizinci správně nasměrováni, objeví se znovu hvězda a ta je dovede k Ježíšovi a Marii – na místo, kde bylo to dítě. Obětují dary a odejdou na pokyn ve snu jinou cestou.

Kromě hvězdy by měl obrázek klanění mudrců vypadat docela jinak. Dva, tři nebo deset Astrologů, zaklínačů nebo chceme-li mudrců se v ústraní domu pokloní před osamocenou ženou s dítětem a jsou si po svých. Žádní andělé, nikdo z lidu Hospodinova při tom není. Žádné vítání – naopak po jejich návštěvě se z Josefovi rodiny stávají běženci.

Co nám takový obraz může dát – pro náš život a pro naši víru? Za sebe tu vidím velikou otevřenost a vstřícnost ke všem lidem, kteří s námi sice nechodí do kostela, ale hledají smysl svých životních cest. Mudrci jsou Marií přizváni do domu Kristova  a obětované dary jsou přijaty.

My křesťané, nás českobratrské evangelíky nevyjímaje, se často uzavíráme do svých malých společenství, odmítáme jiné pohledy a tak neumíme moc mluvit s lidmi jiného náboženství nebo jiného životního přesvědčení, ani s těmi, kteří patří k jiným církvím. Ve vyprávění o mudrcích z východu můžeme najít povzbuzení, k tomu, abychom se potkávali s lidmi jiné víry nebo s těmi kdo  na žádného boha nevěří, nebo se v životě zabývají tím, jak funguje fyzický svět, příroda, která nás obklopuje. To jsou naši moderní mudrci a věřme, že nám mají co říci, stejně tak jako my máme co říci jim. Poslouchejme je a mluvme s nimi, kdykoliv je to možné. A uchovejme si při tom to co nás od nich odlišuje.

A tak se neuzavírejme a mluvme se svým okolím, s lidmi, kteří hledají smysl ve východních náboženstvích, v síle hvězd, kamenů, s lidmi, kteří si nechávají předpovídat budoucnost, s lidmi, kteří nemají žádného Boha. Oni nám mohou ukázat hvězdu na východě a my jim můžeme říci jakou má povahu království, kterým vládne mesiáš, jehož hvězdu spatřili mudrci z východu před více než dvěma tisíci lety.

A tady se vrátím k obrazům o kterých jsem mluvil na začátku kázání. Totiž, abychom mohli vyprávět o Kristu a o jeho království lidem jiné víry, musíme si sami být jistí tím co čekáme od Mesiáše, toho krále Židů, jak jej nazvali mudrci. A musíme se snažit orozumět tomu, proč jej svět nepoznal a jeho a jeho vlastní jej nepřijali, jak o tom píše evangelista Jan.

O třetí adventní neděli jsem byl poslouchal kázání bratra faráře Jiřího Kučery v kostele na Hradišti u Nasavrk. Vyprávěl v něm o tom, jak se o vánocích snažili vybrat pro své děti dárky, které by jim byly ku prospěchu a které by odpovídali jejich možnostem. A jak jejich děti už měli svojí představu co by chtěli dostat, hojně podpořenou televizními reklamami. A jak, když jedno z dětí dárek rozbalilo, se pod stromečkem ozvala věta:

Já bysem chtěl něco hyního, lepíšo.

Po vánočních svátcích jsem stál na výstavě před obrazem klanění mudrců od El Greca. Tři muži se zlatými královskými korunami se klaní před Marií, jejíž oblečení si nezadá s královskými rouchy návštěvníků s malým Ježíšem na klíně. Celé se to odehrává na schodech dosti velkolepého mramorového paláce.  Z těch obrázků klanění mudrců, z českých betlémů i z vánočních písniček mi přišlo, že jsme se sami nesmířili s tím, jaký dar jsme od Hospodina v Ježíši dostali. Že bychom chtěli taky „něco hyního, lepíšo“.

Že se sami těžko smiřujeme s představou dítěte, které by sice mělo zachránit svět, ale kterého jeho maminka porodila skoro na ulici, nikdo kromě pár pastýřů si ho nevšiml a za kterým nakonec dorazili nějaká podezřelá individua, o kterých Písmo praví, že se jich mám stranit, skoro jako čert kříže.

Jako by to bylo stále stejné – před dvěma tisíci lety očekával Hospodinův lid vysvoboditele – nového Davida, nebo nového Mojžíše. Hrdinu, který by s Boží, pomocí vyvedl Izrael z poddanství – v té době římského - a obnovil velikost Izraele – mečem, zázraky. Někdo by při tom asi život ztratil, někde by se mohla stát sem tam nějaká křivda, ale lid by směřoval ke světlým zítřkům.

Sami s tímhle přáním také někdy koketujeme. Neklid, který vidíme u nás doma nebo ve světě, by přeci mohl mesiáš vyřešit. Pevnou rukou.

Tradiční církevní i lidová interpretace cesty mudrců za hvězdou na východě, jako by to přejímala. Zobrazuje dítě, okolo, kterého se pohybuje tolik znamení a které se narodilo v tak čarovném světě, že už od jeho příchodu je jasné, že je  v Ježíši přichází ten, kdo vyřeší všechno, co by nás mohlo trápit.

Ale není to milé sestry a milí bratři naopak? Ježíš přeci není Herkules, ani Théseus. Příběh evangelia, na jehož počátku mudrci doputují k Betlému, není příběhem bohatýra, který na světě bojoval za jeho záchranu a pak vstoupil na nebesa a stal se Bohem.

Je to příběh Boha, který sestoupil mezi nás, na svět přišel skoro jako bezdomovec. Boha, který vstoupil do našich životů a ve všech možných situacích je od té doby s námi. Je to příběh Boha, který nás neopouští, ani když se klaníme lidem, kteří přicházejí se zdánlivě jednoduchými řešeními na záchranu světa. A má s námi soucit i tehdy, kdy sami nevidíme, že jsou vedle nás lidé hladoví, nemocní, nazí. A ani tehdy, když ve jménu klidu na práci nevidíme lidi, kteří jsou bez domova na cestách, a nebouříme se proti tomu, když jsou místo pomoci zavíráni do vězení.

A o vánocích tenhle příběh začíná. Ne tím, že by Bůh naše bolesti s okamžitou platností a jednou pro vždy vyřešil. Ale tím, že do nich vstoupil a nese je s námi. Tím, že vstoupil do našeho světa bezbranný a naši bezbrannost vzal na sebe. A když budeme číst dál, tak pochopíme, že svou bezbrannost neneseme světem sami, že se nemusíme bát žít každý den s radostí. S radostí, která ví, že Bůh naše chyby a naše trápení tady na zemi nesmaže, ale že je v nich s námi. Že svůj hlas nepozvedá, nedolomí nalomenou třtinu a neuhasí knot doutnající.

S radostí děkujme za bezbranné dítě, kterého si vlastní nepovšimli. I za znamení a hvězdopravce, kteří nás mohou k jeho jeslím přivést, když budeme mít srdce otevřená. A věřme, že nic jiného, lepšího, nežli svoji přítomnost v našem žití, svoji lásku, soucit, solidaritu a věrnost nám Bůh dát nemohl. Amen

 

Poslání:

1 Janův 2:8-10

8  A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

9  Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.

10  Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu.

 

Požehnání:

Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Amen. (Ž 67,2 - 3)

kalendář

  Nejbližší akce:

29.3. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva