kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Křestní kázání

1J 1,1-5; Mk 10,13-16

Elen Plzáková

Ž 138, 3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. 4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. 5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.

Pane a Bože náš,

Ve tvůj den jsme přišli, abychom byli spolu, chválili tě a prožívali společně tvoji přítomnost. Před tvou svatostí se skláníme a nejdříve tě chceme prosit o odpuštění, protože každý z nás přichází před tebe ušpiněn vinami neuváženě vyřčených slov nebo skutků, kterých litujeme. Prosíme o odpuštění  a děkujeme za to, že smíme věřit ve tvé odpuštění. Děkujeme za tolik darů, které od tebe máme, za blízké lidi, za děti, za rodiče, za partnery, za přátele, děkujeme za ty, kteří nás kdysi vedli a dali nám základy, z nichž dosud čerpáme, děkujeme za dobré počasí a klidné časy, děkujeme, že můžeme vytvářet nové věci, že se můžeme o někoho starat, děkujeme za život. Jsme tvoje děti a naše chvála patří tobě.  Amen

 

1.čtení: 1J 1,1-5

1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.

2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.

3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

4 To píšeme, aby naše radost byla úplná.

5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší 

 

2. čtení:  Mk 10,13-16

 13Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.

14Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

15Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“

16Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

 

Milí bratři a sestry,

Malá zpráva o tom, jak Ježíšovým učedníkům šly děti na nervy a Ježíš je pěkně usadil, zní v našem kontextu velmi pochopitelně, domnívám se, že s Ježíšem souhlasíme víc než jeho současníci. V naší kultuře jsou děti nedotknutelné, jakoby se kolem nich všechno točilo. Což je ale také relativní, i v našem světě jsou děti, které trpí a co se týče našich dětí, o které nám jde především, je sporné, jestli například způsob vzdělávání by se neměl rekonstruovat podle nějakých jiných dob, kdy to uměli líp. Rozhodně podezřívám heslo, že „pro děti je dobré jen to nejlepší“ z toho, že to je nejspíš marketingový tah.

Možná je to tak, že učedníci, důležití mužové, měli plnou hlavu důležitých věcí a děti je prostě vyrušovaly. Zdálo se jim, že zdržují Ježíše od jeho poslání. Ale taky dost možná je rozčilovalo, že matky chtějí po Ježíši cosi magického, aby se dětí dotkl, a to aby děti ochránilo jako amulet před nemocemi, úrazy apod. Může to být i tak. Ale vzpomínám si na příběh nemocné ženy, která se neodvážila nic říct, ani nechtěla, aby o ní někdo věděl, jenom se dotkla Ježíšova šatu, a Ježíš se za to na ni vůbec nezlobil, dokonce jí řekl, že její víra ji zachránila. Ani tady děti neodhání a žehná jim.

Materiálem k přemýšlení je pokaždé jeho věta – Kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.  To ovšem neznamená, že člověk by musel uvěřit jako dítě, když se to nestane, tak má utrum. Znamená to, že se máme podobat dětem, i my dospělí, že se máme od nich něco naučit. To znělo překvapivě Ježíšovým současníkům a zní to překvapivě i nám.

Co to ale je, v čem se máme dětem podobat, to už není tak jednoduché. Rozhodně to není nevinnost nebo bezelstnost, takovou naivitu nelze biblickým svědkům podsouvat, dobře víme, že i když jsme děti, nejsme proto lepší, hodnější nebo ctnostnější, a pak se v dospělosti zkazíme.

Už dřív měl Ježíš k učedníkům řeč o dětech, a to bylo tehdy, kdy se ti důležití mužové dohadovali, kdo z nich je největší. Privilegia a postavení, to bylo žhavé téma a je pořád. Tehdy Ježíš jim dal dítě za příklad, malého člověka, který nemá žádné postavení, a dokonce v takovém zvláštním souvztažném sledu řekl něco takového, že kdo přijímá dítě, přijímá Boha. Z toho by se dalo usoudit, že pokora je to, co se Ježíši na dětech líbilo. Opět si nemyslím, že by děti byly přirozeně pokornější, ale vyplývalo to z jejich společenského postavení. U dítěte žádné funkce a tituly nepřipadly v úvahu.

Takže pokora, nepříliš populární slovo, může být až závislost na někom, a s tím velmi souvisí důvěra, které je stále každé dítě schopno mnohem víc než dospělý. Vejít do království Božího je něco krásného, znamená to být v říši, kde půjde všechno dobře a krásně, spravedlivě a šťastně, může se nás nějak dotknout už teď, ale teprve takový čas přijde. A jít tam může ten, kdo umí být pokorný a umí důvěřovat.

Ježíšovo žehnání dětem je dobrou inspirací k tomu, proč křtít děti. Vybrala jsem z katechismu Gerda Theissena pasáž o křtu dětí, je to vysvětlení  křestní  formule – křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. A je pochopitelné, že toto vysvětlení se netýká jen křtu dětí, ale křtu vůbec. Ještě k té formulaci ve jméno – vždycky mi připadá, že to je jako bychom křtěného do toho jména položili, jakoby do Boží náruče.

Nejprve tedy „ve jméno Otce“.

Děti jsou vzpomínkou na Boha. Jsme si vědomi: Je zázrak, že život je. V tomto zázraku je Bůh skrytý jako hlas, který říká: je dobře, že se toto dítě narodilo. Víra se projevuje vděčností za to. Proto křtíme ve jméno Otce a křest dáváme každému dítěti s sebou jako nesmazatelnou pečeť. To mu dává jistotu: Jsi pokřtěn ve jméno toho, který stvořil všechno. On na tebe volá: „ Povolal jsem tě jménem tvým. Jsi můj.“ Nepatříš žádnému člověku. Jsi svobodný.

Ano, křest je také projev vděčnosti za život, už jsem se s tím setkala vícekrát, že si rodiče přáli křtem vyjádřit, že jsou vděčni za to, že dostali právě toto dítě. A svoboda je, řekla bych, nedílnou součástí víry, svoboda, ta diskutovaná a diskutabilní veličina, diskutabilní v tom smyslu, že pořádně nevíme co to je a neumíme s ní zacházet. Vždycky je to zřetelnější, když si k tomu přečteme verš z Izajáše- Povolal jsem tě jménem tvým. Jsi můj. To znamená, že jediný, kdo je nade mnou, je Bůh, a nic jiného nemá nade mnou moc. To je svoboda mnohem jasněji stanovená než třeba to, že svoboda začíná tam, kde končí svoboda druhého člověka. Svoboda jako život před Bohem, jemuž budeme skládat účty a jenž nám rozumí víc, než my sami sobě, to považuji za jasné stanovaní obsahu svobody.

Katechismus pokračuje o křtu „ve jméno Syna“ takto:

Nečeká ale tyto děti mnoho strastí? Proto křtíme ve jméno Ježíše. Víra je odvaha k životu. Proto dětem dáváme na cestu znamení křtu, aby je provázelo v temných i jasných hodinách. Znamení křtu k nim volá: Jste pokřtěni ve jméno Ježíše. Buďte následovníky toho, který učil: Milujte své nepřátele!

Tady se každý rodič zachvěje. Přáli bychom si, aby naše děti nečekaly žádné strasti. Tak velmi bychom si někdy přáli, abychom mohli za své děti něco vyřešit nebo podstoupit. Čím jsou starší, tím to jde míň. Stojí nás to nejednu bezesnou noc. Křest ve jménu Ježíše mluví i o trápení, protože on trpěl, a tak i my rodiče se můžeme spolehnout, že tam, kde už to za svoje děti nebudeme moci vyřešit, tam přijde Kristus, který ví moc dobře, jaké to všechno je, a my ho můžeme prosit, aby s našimi dětmi byl a podržel je, poslal jim pomoc, kde my už pomoci nemůžeme. Prosíme o to Ježíše, který trpěl, byl ukřižován, ale je živý a jde s námi i s našimi dětmi.

A pak ve „jméno Ducha svatého“, o tom je v katechismu toto:

Mnozí se dotazují: Nejsou Ježíš a Bůh daleko v nebi? Nepatří do vzdálené minulosti? Proto křtíme ve jméno Ducha svatého. Bůh nám chce být v životě nablízku, abychom v sobě cítili odvahu k životu. Uprostřed života se začíná něco nového jako stvoření z ničeho. „Kde je Duch Páně, tam je svoboda. Tyto děti jsou povolány ke svobodě.

Opět svoboda, ale také blízkost. Křtít a věřit v Ducha svatého znamená věřit v blízkost Boží. V takovou tu každodenní, na dotek, v běžných starostech, v tom, co nás potkává, co řešíme, čím se trápíme, z čeho se radujeme. Duch svatý je prostě pojem pro Boží blízkost, která o nás jeví zájem a provází nás od pondělka do neděle. A potom odvaha k životu. Přiznávám se, že to je pro mě velmi důležitá věc. Mít odvahu k životu, když věci nejsou ani trochu ideální. A také je pro mě důležité, že Duch je v hebrejštině ženského rodu, takže to tak nějak vyjadřuje mateřskou péči Boží o člověka, tedy i o naše děti, a to je právě pro mě velmi podstatné, protože bych si přála vyřešit mateřským způsobem za svoje děti všechny jejich problémy, a ono to nejde, tak věřím, že Boží péče je i mateřská a zvládne to za mě.

Z katechismového shrnutí  křestníformule pro vás mám jen jednu větu:  My všichni jsme nekonečně cenní.  Velmi si toho vážím, že to tak pan Theissen napsal. Jsme cenní, protože o nás Bůh má zájem. A to je vyjádřeno právě formulí křtu. Položením do náruče Boha, který je nad námi, který je s námi a který stojí o to, aby s námi byl.

Být rodičem vůbec není jednoduché. Představte si, jak to má složité Bůh, jehož děti jsme my všichni. Já si to představit nedovedu, jak to dělá. Ale spoléhám se na to, že se stará i o naše děti. I tehdy, když se už my starat nemůžeme.

Být rodičem není vůbec lehký úkol. Máme však naději, že nad tím vším, co jsme jako rodiče udělali špatně, je ještě Bůh, kterého nazýváme Otcem. Kvůli Duchu svatému ho můžeme nazývat i matkou. Představuji si, jak to je těžké být otcem a matkou všech těch lidí, co jsou na zemi a představit si to neumím. Jenom si přeji, aby pro naše děti byl oporou, úběžníkem, ochranou, aby udělal to, co už my nezvládneme, aby s nimi byl. To je ostatně zaslíbení Kristovo, že bude s námi, až do skonání tohoto věku a my rodiče na to myslíme tak, že bychom ho chtěli prosit, aby byl s našimi dětmi, až my nebudeme moci. Nechť nás jeho milost posílí. Amen.

 

Jděte v pokoji *Buďte dobré mysli *Držte pevně to, co je dobré *Neodplácejte nikomu zlem za zlo

Posilujte mdlé *Podpírejte slabé *Pomáhejte unaveným *Dodávejte odvahy bázlivým *radosti smutným *naděje přepracovaným *Ctěte všechny lidi *A služte svému Pánu

Požehnání  Boha všem.

Bůh Otec, Syn i Duch svatý buď s vámi a zůstávej nad vámi vždycky

 

kalendář

  Nejbližší akce:

1.12. Jarovský jarmark

23.12. Adventní slavnost