Křížová cesta
Spirituál „Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?“ klade zvláštní otázku. Byl jsem tam? Ne, nebyl, jasně, že nebyl, je to přece už dávno…
Píseň ale jaksi nečeká na mou odpověď a rovnou to na mne valí: „Nezapomeň na tu chvíli, kdy ho všichni opustili, byl jsi tam, když byl křižován můj Pán...“
Nebyli jsme tam, a přitom se nás to nějak dotýká. V mnoha (většinou) katolických kostelích nebo venku v přírodě můžeme procházet tzv. křížovou cestu. Každé zastavení připomíná okamžik, kdy se Ježíš cestou od soudu před Pilátem směrem na Golgotu zastavil. Nemohl dál, padal pod křížem, promluvil se ženami, Šimon z Krény mu pomohl nést kříž. Ukřižovali ho, dali do hrobu. Pro nás, kdo procházíme křížovou cestou, jsou jednotlivá zastavení místem, kde chvíli zůstaneme stát. Obrázek nebo text nás vede k přemýšlení, modlitbě. Byl jsi tam, když klesal pod tíhou ran, pod tíhou kříže…? Když byl zapírán bičován…?
Nebyl jsem tam, ale naopak on je se mnou, když klesám já, když je mi těžko a smutno, když si zoufám. Ježíš prošel tou těžkou cestou, skončil bolestnou smrtí. Mrtvé tělo uložili do hrobu. Tím ale jeho příběh neskončil, z Ježíšova vzkříšení i my čerpáme naději, že smrt není konec.
Bůh nás doprovází – na cestě, která je někdy „křížová“, Bůh nás neopustí ani v poslední hodině, v posledním vydechnutí. Umíráme směrem k němu.
Kdybyste se chtěli letos před Velikonocemi zastavit a přemýšlet u jednotlivých zastavení křížové cesty, rozvěsili jsme s dětmi a konfirmandkami jednotlivá zastavení nedaleko jarovského sboru na vrchu Třešňovka. Vypůjčili jsme si k tomu obrazy a texty od farářky Ivy Květonové z jihomoravské Nosislavi. Na každém plakátu je taky kvízová otázka, příběh pro děti a nějaký úkol. Třeba vyskládat z nalezeného materiálu v okolí slovo děkuji.
Křížová cesta bude na vrchu Třešňovka do velikonočního pondělí.