kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

Lazar a boháč

1J 4,16-21 ;   Lk 16,19-29                                                                          3.6.2018 

Elen Plzáková                         

Ž117 1. Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.
2. Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.

Modlitba:

Bože, je dobré, že ti smíme společně děkovat; a že všechno, co žije, chválí tvou dobrotu. Jsi Otec všech lidí; stvořil jsi nás, abychom žili jeden pro druhého: od tebe pochází touha každého lidského srdce milovat a být dobrý. Děkujeme ti Bože, za všechny, kteří nám pomáhají a těší nás, kteří s námi zůstávají v hodinách nouze a osamění, kteří nám ukazují cestu životem a kteří nám odpouštějí, když jsme ublížili. Děkujeme také za všechno dobré, co můžeme dělat, za tvé povolání utvářet svět, za naši práci, za štěstí, které můžeme dávat druhým. Děkujeme za Ježíše Krista, tvého Syna. On nás předešel v životě a ve smrti i ve vzkříšení. Chválíme tvou dobrotu s celým tvým stvořením. Amen

1.čtení  1J 4,16-21 

16Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

17V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.

18Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

19My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

20Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.

21A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.

   

2.čtení  Lk 16,19-29

19Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.

20U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

21a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.

22I  umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.

23A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.

24Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘

25Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš.

26A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘

27Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,

28neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘

29Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘

 

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní starocírkevní perikopa na první neděli po Trojici, tedy první neděli delšího období bez výraznějších církevních svátků, nám předkládá dosti obtížné podobenství. Ne že by nebylo jasné, jenže je jasné až moc. Navíc se jaksi vymyká tomu, co říká Ježíš jinde. Jaksi příliš zjednodušuje.

Takže při promýšlení toho, jak se tam dostalo, je potřeba zvážit dokonce i variantu, že je to dílo samotného Lukáše, až snad na ten závěr, to by mohlo být připojeno z tradice Ježíšových slov. To by bylo snadné, přeskočit to, protože to Pán Ježíš neřekl, jenže to nevíme jistě. V evangeliu to je, takže je potřeba se s tím nějak vypořádat. Co víme jistě, je to, že podobná vyprávění o posmrtné spravedlnosti existovala v tradici rabínské, řecké i egyptské. Například: Nemocný synek rabína má v horečce sen. Když se probudí, táže se otec, co viděl. Dítě odpoví: Obrácený svět! Ty, kdo byli nahoře, spatřil jsem úplně dole, a ty, kdo bývali dole, jsem uviděl úplně nahoře. Nato dí otec: Synu, to jsi viděl ten pravý svět.

Mohli bychom se tedy domnívat, jak napovídá prof. J. Mrázek, že jde o zpracování historky, která byla obecně známá, a to už by bylo Ježíšovi podobné. Samozřejmě, že to v evangeliu není totéž, co v jiných legendách, jsou tam důležité odchylky.

Ale i tak by mě velice zajímalo, jak to Lukáš promýšlel, než to do evangelia zařadil. Toto podobenství totiž má jen on, jinde ho nenajdete. Jestli trochu váhal. Celá 16. kapitola se týká víceméně majetku, a jak známo, Lukáš při svém ohledu na všechny odstrčené, malé, chudé a bezvýznamné má prostě na bohaté pifku, takže možná ani neváhal.

Jenže nás zas tolik nezajímá, jak to měl Lukáš, spíš potřebujeme vědět, co nám říká Ježíš, nyní tedy v Lukášově svědectví.

Co je tam složité:
Už jenom ty informace „jak bude po smrti“, to na Ježíše vůbec nevypadá, vždyť informace tohoto druhu ponechává na Bohu Otci a žádná zásvětná tajemství nesděluje. Takže jsem ráda za to vysvětlení, že je to propojení s tím, co posluchači znali.
Potom to zjednodušující rozdělení na peklo a náruč Abrahamovu – pod tím druhým si hned dosazujeme nebe, což máme zase z jiných legend.
No a když jsme u toho, tak jak to, že tam není někde Pán Bůh, andělé – ano v pořádku, to jsou Jeho poslové, ale že by se chodilo po smrti k Abrahamovi? To je novinka, i po těch staletích. Dost možná je to také služebník Hospodinův, jakoby byl ve stejné pozici jako andělé, jen snad jejich šéf. Ledaže by toto byl už Ježíšův záměr, když používá jakousi lidovou zjednodušující historku, nebude do toho plést samého Boha.

V expozici máme dvě postavy, boháče a Lazara. Na první pohled musí upoutat naši pozornost, že žebrák má jméno a ten druhý je charakterizován jen svým bohatstvím. Vzhledem k tomu, jaký vztah mají bibličtí autoři ke jménům, je jasné, že Lazara si váží už od začátku, jakoby mu dali lidskou tvář, vyprofilovali ho, kdežto ten druhý je takový ubožák, že charakterizovat jeho život, jeho bytí na zemi lze jen slovem boháč. Nic jiného ke sdělení o něm není. Ledaže bychom si ještě mohli říct, že když denně skvěle hodoval, tak byl určitě tlustý a měl dnu.

Ještě ke jménu Lazar – znamená „Můj Bůh pomáhá“, jenže v této souvislosti, když na světě byli společníky Lazarovými jen psi a nemohl ani nic najít v popelnici, což jsou ty odpadky ze stolu, šlo zřejmě o kusy chleba, do kterého si hodující utírali mastné ruce a vyhazovali ho, tedy měl-li se Lazar na zemi tak mizerně, zní ten význam jména jaksi nepatřičně. Ledaže by to vyjadřovalo víru v Boha, i přes to všechno, Lazar připomíná Joba, kterému se dařilo podobně, ale ani na chvíli nepřestal Boha oslovovat. Co je však velmi zajímavé je souvislost se stejnojmennou postavou u Jana, tam Ježíš vzkřísí Lazara. Náhoda to bude těžko. Navíc i tam je tím, kdo navštíví posmrtnou říši. Možná je to jen vzdálená narážka. Oba Lazarové však mají ještě jedno společné – vůbec v příbězích nepromluví.

Tedy máme dvě postavy, je některá z nich hlavní? Nahlédnutím do komentáře J. Mrázka si můžeme nechat napovědět, že je to boháč. Ten je v ohnisku zájmu a ten mluví dost. Ale dost těžko bychom se s ním chtěli identifikovat.

Jsa v pekle, prozradí na sebe, že zná Lazara jménem, tudíž o něm dobře věděl, že stále, i po smrti, považuje Lazara za podřízeného, který mu má sloužit, ale také tím, že nic nenamítá proti svému umístění, prozrazuje, že to považuje za správné a velice překvapivě sympaticky se z pekla stará o spásu svých příbuzných.

Sečteno a podtrženo – ačkoliv strávil život střídavě u krejčího a na hostinách, dobře věděl, jak se věci mají, že to nestačí, že je ještě potřeba dělat něco jiného. Co jiného měl udělat? Možná dost věcí, ale protože jsou tu v paralele dva životy, tak se nabízí, že kdyby nechal poslat ty umaštěné chleby Lazarovi, mohlo to být všechno jinak. Nic by se mu nestalo, o nic by nepřišel, ani nemusel nic dělat, jen poslat služebnictvo. A Lazar, kdyby nebyl hladový, dost možná by se vylízal z chorob a jeho život mohl taky vypadat jinak. Možná. A právě zde mě napadá, že jméno „Bůh je pomoc“ připomíná, že Bůh posílá lidi na pomoc jednoho druhému a někteří to neslyší nebo nechtějí slyšet.

O tom bylo první čtení, a jsem velmi vděčná, že církevní tradice připojila právě toto čtení k podobenství. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Dost možná byl pan boháč také pravidelným návštěvníkem chrámu, alespoň o Abrahamovi je dobře informován. Všimněme si laskavého oslovení, kterého se mu od Abrahama dostalo: Synu. Ale pak mu Abraham vpálí takovou povrchní pravdu, až bychom proti tomu protestovali – ta klišovitá rovnice: měl ses dobře = půjdeš do pekla, měl ses špatně = půjdeš do nebe- přece takhle nemůže být. Přece, přes evangelistovu náklonnost k chudým, dobře víme, že hodní nerovná se chudí, že takhle dělicí čára nejde, dobře víme, že chudý docela dobře může promrhat svůj život stejně mizerně jako bohatý. A naopak, někteří jsou zároveň bohatí i hodní. Možná však, že pan boháč něco takového řekl za svůj život mnohokrát, že si to myslel. „Holt, každý má svůj životní styl, někdo se válí za dveřmi, někdo hoduje v mušelínu. Tak už to na světě je a jiné nebude. Bůh tomu tak chtěl.“

Poslední část diskuze mezi boháčem a Abrahamem je ovšem pozoruhodná: Boháč řekl: ‚… otče Abrahame, … přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘Abraham mu řekl: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“  Tady bychom mohli najít konečně shodu s Janovým Lazarem. Ten totiž vstal z mrtvých a důsledkem bylo to, že se velekněží dohodli, že zabijí oba – totiž Lazara i Ježíše, neboť příliš mnoho lidí se o ten zázrak zajímalo. Takže Abraham ví, co říká – ani to by nepomohlo.

Vyhledaná shoda s Janem je sice zajímavá, ale věta „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“ vede mnohem dál, naráží na to, co je základem křesťanství, základem naší naděje úplně jinak než si někdo vymyslel v legendách o posmrtném životě. Vstal z mrtvých, to je naše vyznání a s tím také stojí a padá naše víra. Ani my nejsme na tom jinak, máme k tomu „Mojžíše a proroky“, totiž slovo, slova, věty, vyznání, svědectví psaná i živá.

Mezi ně patří a vyznání Janovy epištoly o tom, že kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Považuji to za veliké povzbuzení po tom podobenství, které nutně uvede člověka do nejistoty, jak to vlastně máme a jak moc jsme ten boháč. Nevíme, jestli naše rozhodnutí jsou správná, věci nejsou černobílé a už vůbec ne jasné, stalo se nám mnohokrát, že jsme někomu pomohli a pak měli pocit, že si to nezasloužil, že nás vlastně zneužil nebo naše pomoc k ničemu nebyla, a jindy zase jsme pomoc odmítli, protože to prostě nešlo, ale později nás to mrzelo. Neděláme všechno dobře a krásně. A stejně máme plnou jistotu pro den soudu, jak říká apoštol. Dokud jsme tady, pohybujeme se v lásce našeho Boha, pokud to víme, můžeme se spolehnout, že naše nedokonalé pokusy ve správný čas jeho láska dotáhne. Ani o tom nemusíme vědět. On nás totiž už napřed miluje.

 

Kaz 11, 1:

Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.

Nu 6, 24-26

Požehnej tobě Hospodin a ostříhej tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obrať Hospodin tvář svou k tobě a dej tobě pokoj. 

kalendář

  Nejbližší akce: