kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 921

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Modly

Iz 44,10-20; J 14,3-17

 Martin Hrubeš

Pozdrav, introit

Přeji vám pokojnou neděli a potěšení z Božího slova. Přeji vám také potěšen jeden z druhého, ze společenství, kde se jako v rodině oslovujeme bratře a sestro. Možná s námi nebo mezi námi není všechno úplně v pořádku, ale přišli jsme, protože jsme připraveni přiznat chybu, neskrývat slabost. Neboť máme naději odpuštění a sami ochotně odpouštíme našim viníkům.

 

Píseň 158

 

Modlitba:

Pane Bože,

věříme v tebe každý po svém a sám za sebe. Nechceme však svou víru tajit; přišli jsme, abychom ji sdíleli spolu. Shlížíme se ve tvé dokonalosti a obáváme se tvé svatosti. Sami zůstáváme zatíženi neřešenými problémy, špatnými vlastnostmi a návyky, nezhojenými zlostmi, ukřivděností i smutkem. Všechno si to sem neseme s sebou, otevíráme své duše před tebou a máme naději, že nás přijmeš s láskou.

Pane, hlásíme se v tento den vzkříšení k tradici tvé církve, ale chceme být také otevřeni tvému novému působení.

Prosíme tě o světlo do našich životů.

Amen

 

1.čtení:  Iz 44,10-20

10Kdo si boha vyrábí, jen modlu si odlévá; nebude z toho mít žádný prospěch.

11A všechny jeho společníky poleje stud. Řemeslníci jsou pouzí lidé. Ať se sem všichni shromáždí, ať se tu postaví; propadnou strachu a zastydí se spolu.

12Kovář kuje modlu , pracuje při žhoucím uhlí, kladivem jí dává tvar, zhotovuje ji silou své paže; přitom hladoví do vysílení, nemůže se ani napít, ač umdlévá.

13Tesař natahuje šňůru, rudkou načrtává modlu , opracovává ji dláty, rozměřuje kružidlem, až jí dá podobu muže, honosný vzhled člověka, a usadí ji v domě.

14Dá si porazit cedry nebo vezme dub, drnák či křemelák, vypěstoval si je mezi lesními stromy. Zasadil jasan a déšť mu dal vzrůst.

15Pro člověka je to na topení, něco z toho vezme a ohřeje se. Buď zatopí a upeče chleba, nebo zhotoví boha a klaní se mu , udělá z toho modlu a hrbí se před ní.

16Polovinu spálí pod masem, které bude jíst, upeče pečeni a nasytí se. Přitom se ohřeje a zvolá: „To jsem se zahřál, je mi teplo!“

17Z toho, co zůstalo, si udělá boha, modlu, před kterou se hrbí a jíž se klaní a k níž se modlí a žadoní: „Vysvoboď mě, jsi přece můj bůh!“

18Nevědí nic a nechápou, mají oči zalepené a nevidí, jejich srdce nevnímá.

19Ale on si to nebere k srdci, chybí mu poznání a rozum, aby si řekl: „Polovinu jsem spálil, na žhavém uhlí jsem napekl chleba a upekl maso a jedl jsem, ze zbytku jsem udělal tuhle ohavnost a hrbím se před špalkem.“

20Kdo se zabývá popelem, toho zavádí bláhovost srdce, ten svůj život nevysvobodí, ani se neptá: „Není to, co mám v pravici, pouhý klam?“

 

 Píseň    613

  

2.čtení: J 14,3-17

 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.

4A cestu, kam jdu, znáte.“

5Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“

6Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“

9Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

13A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

14Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

15Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

16a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –

17Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

 

 

Kázání:

Milí bratři a sestry,

 

čím dál častěji si v duchu opakuji Pilátův melancholický povzdech: „Co je pravda?“ Jako by tím chtěl říct: Ty mi vypravuješ, žes přišel na svět svědčit o pravdě a že každý, kdo vychází z pravdy, ti rozumí, jako by ti bylo jedno, že já musím tady a teď rozhodnout o tvém životě či smrti! Dnes, dva tisíce let poté, nejsme připraveni na svědectví pravdy o nic lépe. Spíš hůř. Někteří lidé naši současnost nazývají dobou postpravdivou. Jakože – pravda už byla. Pravda je pro dnešního člověka něco příliš jednoznačného. Rozlišování sdělení na pravdivá a lživá je vnímáno jako černobílé vidění světa.

Křesťané, a my evangelíci zejména, jsou zvyklí hledat pravdu v Písmu. Možná jsme si ani nevšimli, že žijeme i v době post-křesťanské. To všechno BYLO. Ale co tedy JE? Můžeme si dovolit vyhlásit Písmo za pravdu, která trvale platí, a nacházet v něm inspiraci a moudrost pro život člověka dneska a zítra? Pokusme se.

 

Z přečteného oddílu z knihy proroka Izaiáše chci zdůraznit klíčový poslední verš (v. 20). Jeho znění se v kralickém a ekumenickém překladu dost liší; původní hebrejský text je ve své strohosti náročný na pochopení i překlad. Vyjádřil bych ho, pokud možno doslovně, asi takto: Oklamané/podvedené srdce člověka ohýbá/zavádí, nevysvobodí svou duši, neřekne si: není nějaká zrada v tom, co zamýšlím/dělám (doslova: v mé pravici)? Prostě - člověk je tak obalamucený, že si vůbec neuvědomuje, že je vedle. Není schopen sebereflexe, není schopen vidět a hodnotit fakta, je úplně spletený.

 

Tímto veršem se uzavírá zajímavý popis řemeslné práce a zacházení s materiálem. Jde o výrobu model, bohů a bůžků. Jsou tam zajímavé jazykové asociace: výraz pro řemeslo může znamenat rovněž kouzelnictví. A ze stejných souhlásek jako kořen pro řemeslné obrábění je sestaven i kořen hebrejského slovesa mlčet či být hluchý. Přídavné jméno z něj odvozené má význam hluchý či tupý. Tyto náznaky ukazují k významům skrytým mezi řádky. 

Výroba model není nic zvláštního, každý to někdy viděl, tak proč to Izaiáš tak zdlouhavě líčí? Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že řemeslník vyrábějící sošky a rytiny měl přece jen vyšší postavení než obyčejný člověk. Prorok se vyjadřuje stylem, který má posluchače probudit, přimět ho, aby se na tu výběrovou, ale přece běžnou práci podíval z nového úhlu. Chce, aby každému došlo, jaký je to směšný nesmysl, že kusem dřeva si zatopí a zbylý kus špalku si trochu přitesá, postaví ho doma na čestné místo a klaní se mu.

Pointou Izaiášova sdělení je, že ty idoly jsou mrtvé, nevidí, neslyší. A přece si dokážou lidi otočit kolem prstu. Člověk má strach, aby se mu ten duch nemstil. Na druhé straně je Hospodin, jediný Bůh a Stvořitel, živý a milující, jasně formulující požadavky své smlouvy s člověkem.

 

Abychom se mohli přenést do současnosti, zamysleme se, jakou FUNKCI vlastně modly měly? Modly lidem pomáhaly překonat obavy, že se něco v životě nepovede. Neurodí se na poli, bude hlad, do rodiny přijde zlá nemoc, nebudou se rodit mláďata, přijdou cizí vojáci a tak dále a tak dále. Modly za svou „pomoc“ něco chtěly – rituály a oběti. Někdy to byly nechutné věci. Častěji, než bychom čekali, lidé modle např. obětovali vlastní děti.

Podstatné na celém tom tajemném a zdánlivě mocném panteonu je, že lidé sloužili klamu – to chce prorok tím ironizujícím proslovem ukázat. Naléhavě zvěstuje o Hospodinu: Já jsem první a já i poslední, kromě mne není žádný /jiný/ bůh! (Iz 44,6). To je pravda, kterou vtlouká Izraelcům do hlav. Člověk sloužící modlám totiž hledá zjevení v popelu, jeho popletená mysl mu nedovolí vzhlédnout a vysvobodit se z bludů, nenapadne ho, že by v jeho životním zaměření mohla být zrada (parafráze v. 20). Z toho, jak často starozákonní proroci s modloslužbou museli polemizovat a bojovat, usuzuji, že jejich kázání nebylo moc úspěsné. Že pravda osvobozuje se snadno řekne, ale ani tehdy tohle heslo lidi za srdce moc nebralo.

 

A právě to máme s tehdejšími lidmi společné. Nevadí nám, že konzumujeme zajímavé, ale smyšlené zprávy. Jsme hříčkou ve vlnobití oceánu „informací“. Bojíme se různých jobovek a často tajemně a zlověstně slýcháme, že „všechno je jinak“, ale jsme jako hypnotizovaní, nedokážeme vzhlédnout a položit si otázku: Není něco špatně v tom, čemu věřím? Mohlo by se zdát, že starověk hýřil nepřehledným zástupem bohů, amuletů a pověr. Ale kam se na hrabou na nespočetný zástup „duchů“, kteří na nás vyskakují z knížek, médií a internetu! Vzbuzují v nás strach, berou nám víru v lásku, berou nám naději, že se něco dá změnit k lepšímu, spřádají v naších hlavách pavučiny souvislostí, spiklenectví, klubů vyvolených. Jsou plné lží smísených s pravdou v nerozpletitelný slepenec, ale přesto se k nim vracíme. Naše srdce je obalamucené, skloněné k zemi, bez myšlenky na vysvobození. Současné modly nás lákají na vidinu neměnnosti řádu, v níž máme hledat jistotu a stabilitu. Tu neměnnost a stálost panování model narušuje spousta vlivů, z nichž jsme se naučili mít strach. I ze svobody máme někdy strach. Člověk napumpovaný strachem začne nenávidět nepřátele, které mu modly ukazují.

Když Ježíš mluví o zjevování různých proroků a spasitelů, nabádá: Poznáte je po jejich ovoci (Mt 7,20). Kdo našeptává k rezignaci na pravdu, plodí zmatek, zmatek plynule mění v strach a strach nasměruje k nenávisti, nese hořké a temné ovoce. Co s tím?

 

Ještě jednou se poučme u Izaiáše: Používá logického výkladu: Máte v ruce kus dřeva? Co s ním děláte? Jakou k němu cítíte úctu? Podívejte se sami na sebe!

Někdy mám pocit, že dnes až přečasto opakovaný apel na „zdravý selský rozum“ moc nefunguje. Ona se z toho stala dost protivná floskule. Nevím, oč by měl mít sedlák lepší rozum, než kdokoli jiný. Nicméně důraz na logické a nezávislé přemýšlení by se nám z toho neměl ztratit.

 

Ježíš v rozhovoru s učedníky nazývá toho jiného Utěšitele či Přímluvce Duchem pravdy. Celý ten rozhovor ve 14. kapitole Janova evangelia, jak Ježíš odpovídá na Tomášovu, Filipovu a Judovu otázku, stojí za trochu námahy a přemýšlení. Doporučuji si jej přečíst i  v podání Parabible od Saši Fleka. Dnes jsem oddíl vybral hlavně proto, abychom viděli, že kdo rezignuje na pravdu, rezignuje na Ducha svatého. Neboť on nám je dán také proto, aby nám odhaloval pravdu. Nenechme se mást tím, že pravda je médii podávána většinou jako něco hrozného. Skandální odhalení, nemravné praktiky, cynické zkratky. Pravda je i veselá, laskavá, hluboká, uzdravující.

Pravdu nikdy nemáme v hrsti. Lež naopak snadno uchopíme, vytvarujeme a ozdobíme, abychom ji mohli mít radši. Raději vlastníme lež, než milujeme pravdu.

 

Lidé někdy, napůl vážně říkají, že by chtěli raději do pekla, než do nebe. Tam je prý větší zábava. Nechci teď spekulovat, jak to vypadá tam či onde, ale principiálně je to klam. Podobně různé současné modly – tváří se zábavně, zajímavě, lákavě, ale oddá-li se jim člověk, zasejí do něj nedůvěru, pýchu, povrchnost, závist a strach. To je důsledek falešných útěch, lživé moudrosti, prázdných slov.

 

Ducha pravdy nám Ježíš zanechává spolu s pokojem. Naše srdce nechť se nebojí ani nermoutí (J 14,27).

Není potřeba všemu rozumět a vědět víc a zajímavějších „zpráviček“ než ostatní. Důležitější je milovat. Na Judovu otázku, proč někdo Ježíše vidí a někdo ne, Ježíš odpovídá: Kdo mě miluje, dává na má slova pozor (J 14,22-23). Pravda s láskou osvobozují srdce od mámení, od hledání spásného zjevení v popelu. To spolu, ač časem velmi vzdáleni, učí Izaiáš a Ježíš.

Pán Bůh ať nám žehná darem rozumu, který se nenechá vést bludičkami lží.

 

 

Modlitba:

Píseň    367

 

Píseň    691

 

Pane Bože,

děkujeme ti za hojnost věcí potřebných k životu, kterou nám daruješ každý den. Děkujeme ti za pokojné dny a za svobodu. Děkujeme za upřímnost bratří a sester.

Myslíme na členy našich rodin, kteří nejsou zdraví a šťastní, a prosíme tě, aby ses jim přibližoval s úlevou a požehnáním.

Myslíme na lidi vykořeněné, osamělé, bez domova, bez perspektivy a prosíme za ně, aby ses nad nimi smilovával.

Myslíme na lidi bezohledné, nelítostné, kteří se neštítí podvodů a násilí, a prosíme tě, abys promlouval k jejich srdcím a uzdravil je.

A nakonec, Pane, se hlásíme k odpovědnosti za tento svět. Odpusť nám, kde se sami dopouštíme třeba „jen“ psychického násilí. Odpusť, když se odvracíme od bližních, kteří potřebují pomoct. Odpusť, když zavíráme dveře našich společenství před lidmi na útěku či s jinou sexuální orientací.

Prosíme o nové povolání ke službě, kde je nás potřeba.

Obnovuj naši lásku ke všem lidem i úctu k celému stvoření.

 

Nakonec se modleme všichni hlasitě:

 

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, bud vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim vinníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království, i moc, i sláva. Na věky.

Amen

Poslání:Mt 6,31-33

Požehnání:

Náš Pán Ježíš Kristus a Bůh Otec, který si nás zamiloval a dal nám naději dobra, potěšuj vaše srdce a ubezpečuj vás v každém dobrém slovu i skutku.

Amen

 

Píseň 378

kalendář

  Nejbližší akce:

6.10.   14:30 hod.

Instalace Elen Plzákové v Jimramově

 12.10.

Setkání kurátorů

 13.10.   9:30 hod.

Volba Lenky Ridzoňové farářkou sboru