kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
z důvodu epidemie se nekonají
najdete je v tištěné formě:
kázání
nebo sledujte na:
YouTube pořad bohoslužeb


Staršovstvo:

každé druhé pondělí v měsíci

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
zde

Biblické hodiny pro děti:

z důvodu epidemie se nekonají
(pátek od 15:00 starší děti,
od 16:00 mladší děti)
Konfirmační příprava

z důvodu epidemie se nekoná
(v pátek od 17 hodin)
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:

https://meet.google.com/wsn-zfwg-igi




Na počátku (vděčnost)

Gn 1,1 – 2,3; Gn 1,1-2

Lenka Ridzoňová

Den díkůvzdání za úrodu, za stvoření, 17. neděle po Trojici

 

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Pomoc naše a počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, kterýž jest věrný ve svém věčném milosrdenství a díla rukou svých neopouští. (Žalm 124,8; 138,8)

 

Píseň: 178,1-5 Krásná je modrá obloha

 

Modlitba:

Pane Bože, stvořiteli nebe i země, stvořiteli nás lidí,

děkujeme, že se v noci pootočila země a přišlo ráno. Říkáme, že vyšlo slunce. Ty sám víš nejlíp, jak je svět a vesmír uspořádán. Čím to je, že tmu vystřídá světlo. My svět obýváme, poznáváme a dáváme věcem a dějům jména. Děkujeme za svět a život. Děkujeme za lidi kolem nás, za přírodu, za barvy, chutě a vůně. Za city a pocity. Za možnost myslet a mít rád. Za to, že věci nejsou dané osudem, ale  můžeme se rozhodovat.

            Prosíme za lidi v úzkých, ve slepých uličkách, v koncích. Buď jim nablízku.

            Prosíme za ty, kdo by tady rádi byli, ale nemohou. Děkujeme, že jsme skrze tebe spojeni na dálku.

            Buď nám blízko. Otevírej budoucnost. Prosíme o tvého Ducha. Amen.

 

Čtení: Gn 1,1 – 2,3

1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

4Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

5Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

6I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“

7Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.

8Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

9I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak.

10Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

11Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak.

12Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.

13Byl večer a bylo jitro, den třetí.

14I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

15Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak.

16Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.

17Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,

18aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

19Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“

21I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

22A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“

23Byl večer a bylo jitro, den pátý.

24I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak.

25Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

28A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

30Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.

31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

1Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

 

 

Píseň: 638 sloky: 1;2;6 Díky

 

Text: Gn 1,1-2

1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

 

Kázání:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Na počátku. Hebrejsky b-rešít. První písmenko hebrejské bible je B. To písmeno se nazývá bejt a to znamená dům. A navíc to písmenko B jako domeček vypadá.

            Rabíni: „Mé dítě, i když jsme v cizině, máme pevnou půdu pod nohama, máme střechu nad hlavou, jsme kryti v zádech a před sebou máme budoucnost. Někteří lidé říkají, že jsme řízeni tajemnými mocnostmi. Jiní zase tvrdí, že není vůbec nic, pouze prázdnota. Nevěř tomu, mé dítě. Mysli vždy na první písmeno naší velké Knihy, to je celá naše víra.“

            Bible začíná dobře. Podmětem hned první věty je Bůh. Bůh tvořící nebe a zemi. Nebe tvoří pro sebe a zemi pro člověka. Nebo... je to předčasné vidět člověka hned v tom prvním verši? Vždyť nejdřív se musí stvořit celý vesmír, svět, oddělit moře a souš, světlo a tmu... a člověk přijde až nakonec. Člověk přijde až nakonec, ale troufám si tvrdit, že o člověka, o nás jde už v tom prvním verši. (boží úsměv)

            Zprávu o stvoření (tuto v Gn 1) napsali židé v Babylóně, v zajetí. Daleko od své země, od země zaslíbené. Daleko od Jeruzaléma, kde býval (teď už je v troskách) chrám, místo kde se soustředila (dá-li se to tak říct) víra v Hospodina. V zemi daleké se ukazuje, že Bůh není mrtev, že je s lidmi i v cizině, v nedobrovolném vzdálení. Ukazuje se, že víra je možná i bez chrámu a všeho, co se v něm odehrávalo. Víra nejen je možná, ona je živá a nosná. Bůh je i v exilu.

            Tady, v situaci nouze (nouzovém stavu), vyhnanství, odstřižení od kořenů vznikne báseň o stvoření světa. O Bohu počátku. Ten dává naději do budoucna, ten dává přežít těžký dnešek.

 

            Někdy mám strach. Bojím se... Bojím se různých věcí, nemocí, situací, hrozeb, bojím se o lidi, které mám ráda...

            Potřebuju ten bezpečný domeček. To hebrejské písmenko B. Boha počátku. Jsem vděčná, že ti židé kdysi dávno v babylonském zajetí začali zpívat o Bohu, který na počátku stvořil nebe a zemi. Oni to nepsali v závětří a bezpečí (třeba jeruzalémského chrámu), ale v situaci nouze, strachu.

            Jsem vděčná za začátek bible. Jsem vděčná za původce toho začátku. Bůh nebyl opravář, který spravil nebo předělal něco porouchaného, ani schopný krejčí, který ze starého kabátu ušije novou sukni. Hospodin nepřemohl jiného boha, aby obsadil jeho svět. Stvořil nebe a zemi. Z ničeho. Je to úplný začátek.

            Podle židovské tradice (na kterou jako křesťané navazujeme) byl svět stvořen Božím slovem. Bůh povolává svět z nicoty k bytí tím, že jej vyslovuje, vlastně „vypráví“. Vesmír, člověk a jeho dějiny jsou takto v nejvlastnějším smyslu „Božím vyprávěním“. Před pár lety zemřelý židovský spisovatel Elie Wiesel říká: „Bůh stvořil člověka, protože miluje příběhy.“ Pán Bůh nechtěl zůstat sám. Přál si protějšek. A tak začal mluvit. Svět a my jsme Božím vyprávěním.

Ten vypravěč, Hospodin, je podmětem první věty v Bibli. Boží vyprávění, napínavé tvoření začíná. (židé v zajetí se sesednou a poslouchají vyprávění... ani ne o tom, jak svět vznikl, ale k čemu...)

            Jak to bylo dál? Co tam čteme? Země byla  pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Podmětem druhé věty je země. Pustá a prázdná. Známe pustou a prázdnou zemi. Nemyslím teď rovnou poušť nebo krajinu, kterou přešla válka. Pusto a prázdno máme někdy kolem sebe nebo v sobě, i když nás třeba obklopuje živá příroda nebo spousta lidí. Známe svoje pusta a prázdna. Civění do prázdné zdi, čekání na telefon, studený vítr na hřbitově. Bolavé vzpomínky. Tma. Ale! Ale nad vodami se vznášel duch Boží. Už tenkrát na začátku. Něco podobného vyjadřuje autor 5. knihy Mojžíšovy, mluví o Hospodinu jako orlovi, který bdí nad svým hnízdem a vznáší se nad svými mláďaty, aby je ochraňoval. (Dt 32,10-12)

            Jsem vděčná za to, že to neskončilo nehostinnou osamělou pustinou zahalenou do tmy. Vznášející se duch je příslibem pokračování, nadějí. Je to dech života. Přála bych moc (a nejen nám křesťanům), aby nás ten duch Boží ofukoval a oživoval. Rozháněl tmu.

            Hospodin tvoří – světlo, čas (dělení na den a noc), prostor. Místo k životu.

A pak stvoří člověka.

            Člověka stvořil Pán Bůh jako svůj obraz. Je člověk obraz, který se pověsí v obýváku na zeď a nehnutě tam visí 20 let? Ne. Kdyby Pán Bůh chtěl, aby jeho obraz byl nehybný (a udržel si původní tvar), použil by nejspíš jiný materiál, třeba takový mramor. Ale on jako svůj obraz stvořil člověka a to ne jednoho, ale dvojici, muže a ženu. Takže – obrazem Boha jsou lidé, lidé ve vztahu, ve vzájemnosti, společenství. Snad proto se i o tom tvůrci mluví v množném čísle (Učiňme člověka, aby byl naším obrazem.) Pro Pána Boha není nejdůležitější statičnost, neměnnost, číslo jedna (a pak dlouho nic...). Pán Bůh žije, komunikuje, vypráví, tvoří. Jeho duch se vznáší nad vodami, nad pustinou a temnotou. Tvoří slovem, stvořené obhlíží (nezapomene se večer podívat zpět na uplynulý den) a raduje se, že je to dobré. Obrazem tohoto žijícího Boha máme být my lidé. S láskou a péčí Hospodin stvořil svět a člověka pověřil, aby se o svět staral. Taky s láskou. A taky ohleduplně a vděčně.

            Sedmý den udělal Pán Bůh přestávku. Stačí. Mám všechno, co potřebuju. Je to stvořené a požehnané.

            My, pečující lidé máme sedmý den taky odpočívat. Nastražit v neděli uši, abychom zaslechli Boží vyprávění. Ohlédnout se zpátky, podívat se nahoru na nebe. Mezi mraky všednodennosti nechat zazářit Boží úsměv. Ten byl na počátku a je tam pořád. A pak - z toho bezpečného domečku (písmenko B) mohu vyhlížet a jít vstříc možná nejisté budoucnosti. Tak tomu věřím a děkuji za to.

(Vyznání vin)

 

            Píseň:613 Oči všech se upírají

Večeře Páně

            Píseň:  623 Důvěřuj se v Pána

Ohlášky

 

Přímluvná modlitba

            Poslání: Dobrořeč má duše Hospodinu a nezapomínej na žádné jeho dobrodiní. (Žalm 103,2)

           

            Požehnání: Hospodin ať je před tebou, aby ti ukázal pravou cestu, a tys měl za kým jít. - Hospodin ať je vedle tebe, aby tě mohl vzít za ruku a ty jeho. - Hospodin ať je za tebou, aby tě ochránil před zlými lidmi. - Hospodin ať je pod tebou, aby tě chytil, když bys snad padal. - Hospodin ať je u tebe, aby tě těšil, když budeš smutný.

 

            Píseň: 178,6-8 Krásná je modrá obloha

kalendář

  Nejbližší akce:

4.10. Díkčínění, VP