kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Neboť se vám narodí dítě…

Lk 15 ; Iz 9,1-6

Elen Plzáková  

Modlitba:

Bože a Otče náš,

Děkujeme ti za všechna slova plná naděje, která nám zanechali naši předkové. Věřili ti, věřili tvému slovu a my se jim chceme podobat. Prosíme, drž nás při té naději, která je tak veliká, že se do ní vejde náš život, náš čas a všechno, co si dovedeme představit. Tvoje naděje je větší než naše představy a my jsme šťastni, že to tak je. Co bychom si sami mohli vymyslet? Jak bychom to mohli zařídit? Nemáme na to dost sil, ani jich není dost na to, abychom byli tvými hodnými dětmi. Prosíme tě za odpuštění, že se nám to nedaří. Čteme však tvoje slova o tom, že tvá naděje je větší než naše viny. A proto ti děkujeme za tvůj podivuhodný příchod v Kristu a očekáváme jeho příchod, očekáváme jeho pokoj a prosíme, abys nám do té doby žehnal a byl s námi i s celým tímto světem. Vzdáváme ti chválu, Bože Otče, Pane Kriste, Duchu svatý. Amen.

 

1.čtení:  Lk 15

 1Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

2Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

3Pověděl jim toto podobenství:

4„Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?

5Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,

6a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘

7Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

8Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?

9A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘

10Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

11Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny.

12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.

13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.

14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.

15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.

16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.

17Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!

18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.

19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘

20I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘

22Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.

23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,

24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.

25Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.

26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.

27On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘

28I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.

29Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

30Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘

31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.

32Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“

  

2.čtení:  Iz 9,1-6                                                                       

1Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

2Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.

3Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.

4Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.

5Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

6Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

 

Kázání:

Milí bratři a sestry,

Máme poslední adventní neděli a letos to vyšlo tak, že už je to skoro vánoční den, takže se nám motivy trochu slévají. Motiv, který patří k adventu, je očekávání Kristova příchodu, a s tím souvisí motiv konce světa a posledního soudu. Texty k tomu jsme kromě evangelií nacházeli u proroků, a stejně je to i dnes. Izajášovo proroctví je dnešním textem pro uvažování o konci věcí tak, jak je známe a o příchodu Mesiáše, a tím my myslíme už jen na Krista.

Každé proroctví bylo vysloveno v nějaké historické době. Občas v něm slyšíme konkrétní narážky na nějakou historickou situaci, jsou jistě i v našem oddílu, ale myslím, že jsme si zvykli ho číst svýma křesťanskýma očima jako výpověď o Kristu, takže tam ty historické narážky neslyšíme. Ovšem jsou i tady. Tato část Izajášova proroctví mluví k lidem ve zvlášť kruté době, v době asyrských nájezdů a okupace a deportací, a jistá věc je, že Asyřané krutostí vůči ostatním národům vynikali. Takže je řeč o narození asi krále, který za své vlády bude tak silný, že nájezdníky přemůže a přivede mír a pokoj do země.

Nechci tím rozhodně říct, že bychom měli brzdit při pochopení tohoto textu jako předpovědi o Kristu, když je to tak zhruba 800 let před tím, než se Ježíš narodil. Tento text, jako mnohé jiné, ukazuje nad sebe, do budoucna, k příštímu naplnění. Celobiblický kontext, v němž se ocitl, mu dodal smysl, který přesahuje historické souvislosti jeho vzniku. Dalo by se říct, že přerostl z okamžiku svého vzniku do široké perspektivy. Ale i když myslím na okamžik vzniku, na chvíli, kdy byl vysloven, dost možná, že ten, kdo ho vyslovil a ti, kdo ho slyšeli, dokázali přijímat proroctví ve dvojí perspektivě. Že se to týká jejich času i konce časů, že se to týká jejich místa, kde žijí a také všech míst, o kterých nemají ani představu, jak vypadají a jak se tam žije.

To je jistěže jen moje hypotéza, nemůžu vědět, jak to měli ti, kdo žili v době, kdy text někdo provolával pro jejich naději. Jistá věc je však to, že dodat naději potřebovali. Tím se dostávám k druhé věci, a to je čas. To proroctví je řečeno tak, jako že se to všechno už stalo. Náš překlad se potřebuje vyrovnat se slovesnými časy a držet formu předpovědi, takže drží text v budoucím čase. Jde o to, že to, co se stane, je tak jisté, je to tak kvalitní naděje, že to ovlivňuje už to, co je. V případě popisu historické tragédie, válečného stavu je nad slunce jasné, jak to je potřeba, jak je nutné, aby ty lidi něco drželo. Aby to vydrželi a zvládli. Nejjasnější výpovědí o tom je, že to učiní horlivost Hospodina zástupů, opět celobiblický kontext napovídá, že když se pro něco Hospodin rozhodne, něco zaslíbí, tak je to absolutně jisté.

Ale ještě něco o čase, jak je důležité, že je to řečeno v nějakém historickém kontextu. První reakce by byla – jak jinak. Muselo se to stát někdy, v nějakých kulisách. Na to by mohla přijít námitka, že se to možná týká jen své doby a my to nemáme číst jako slova pro sebe. K tomu by mohla být odpověď, že se historické kontexty opakují a tak je to využitelné ještě mnohokrát potom. Ale ještě jinak se od toho konkrétna můžeme odrazit. To, že nás Bůh provází konkrétním slovem do konkrétní doby nebo že se stane něco v konkrétní době, třeba že se narodí Ježíš, znamená, že mu – Bohu můžeme porozumět, snadněji rozeznat jeho činy. Dějiny lidí nejsou jen samovolné hemžení mezi rájem a příchodem Mesiáše na zem v plnosti, že by Bůh řekl něco jako – nějak si to tu zařiďte, odcházím, tady máte přikázání, a já zase přijdu. Pro tohle existuje celá spousta naučných pohádek pro děti, aby byly hodné, když rodiče na ně nemohou dohlížet, jistě vás napadnou kůzlátka. Hned jsem si vzpomněla na děsivou pohádku, kterou vyprávěla maminka Broučkovi, o koťátkách, která nebyla hodná, když jejich maminka odešla, koťátka převrhla kamna a uhořela. Takhle právě ne, a tady je svrchovaně důležité slovo provázení, Bůh provází lidi ve všech dobách. Provázení je termín užívaný třeba v pastorační péči, neznamená stálé vedení za ruku, ale poskytnutí času, slova, naslouchání, a řídí se to podle přání a potřeb provázeného. Proto se mi slovo provázení tak hodí pro přítomnost Boží v dějinách.

Ne že bychom se nepodobali těm koťátkům ze zmíněné pohádky. Prorok také mluví o válečné vřavě a prolité krvi. Rozhodně to není jediné prorocké místo, které zvěstuje konec těmto lidským snahám ukradnout, sebrat, převálcovat, ovládnout, mít navrch, urvat si pro sebe. Mluví se o válkách, ale vždycky jsem tomu rozuměla tak, že se to týká všech druhů těchto násilí, i pokud jde o vztah mezi malou skupinou lidí nebo mezi dvěma lidmi.

V proroctví je zvěstováno to, po čem toužíme, že všechny druhy ovládacích zařízení, které nad námi někdo může mít, jako jsou jha, klády, biče, hole, důtky, pruty, všechno to Hospodin rozláme. Je to báječná představa. Už nebude nic, čím by jeden druhého, jedni druhé mohli zotročovat. A pak už taky nebude potřeba žádné nářadí, dokonce ani oblečení používané do válek. Snad by se to mohlo dát aspoň do armyshopu, řekl by někdo ekonomicky smýšlející, ale co s tím, když je to od krve. Vyhodit to. Spálit to. Je to hnusné, páchne to a nebude to už potřeba. Sláva Pánu Bohu.

Že je to díky Bohu, to je kromě posledních slov, že horlivost Hospodinova to zařídí, patrné taky z poznámky, že to bude jako v den Midjánu. To je totiž narážka na příběh soudce Gedeona, jak mu zbylo z celého vojska 300 statečných, kteří nakonec porazili nájezdníky loučemi a vojenskou strategií, když se nájezdníci v noční panice z náhlého světla pobyli sami navzájem. V příběhu tohle všechno, i s těmi loučemi, poradil Gedeonovi Hospodin, takže to bylo jasně Hospodinovo vítězství.

A tyhle všechny dobré věci se stanou, protože. Protože se nám narodí dítě. Co jiného je narození dítěte než Boží dar. Ale i tak, člověk se trochu lekne, jestli je to bezpečné, začínat od dítěte, jestli by nebylo lepší vybrat někoho dospělého, osvědčeného, odolného…. Ne, Bůh začíná od dítěte. Co se s ním za všechny ty roky může stát. Může dostat nějakou dětskou nemoc a umřít. Mohlo by umřít, protože rodiče by mohli být tak chudí, že by ho neuživili. Mohlo by se dát na drogy a odstěhovat do squatu a už ho nikdy neuvidíme. Nebo by se mohlo ukázat, že dítě přes všechna svoje nadání nechce mít s kralováním nic společného, třeba by se oženilo s nějakou neurozenou herečkou a bylo by po kralování. Prostě – co všechno se může stát, než dítě vyroste. A přesto se Bůh pouští do takových riskantních podniků.

Ale to dítě má už teď královské tituly, Bůh ví, co dělá, má to asi promyšlené.

Divuplný rádce. Podivuhodný rádce. Předivný, Rádce. To je moudrý panovník, který umí řešit mezistátní spory i vnitrostátní problémy. Nebo je to někdo, kdo rozumí věcem tak, že to je podivuhodné. Umí poradit a dává dobré rady. Můžeme se divit, když se podle jeho rady zařídíme, jak to dobře vyšlo.

Božský bohatýr, nebo Bůh silný a Rek udatný, mocný Bůh. Nemůže to být žádný průměrný strejda, musí být mocný. Spíš by snad bylo lepší říct statečný, protože někteří mocní si svoji moc zařídili, ačkoli byli padavky, zařídili si ji nečestně a podle, někdy násilně. Ale statečný a čestný, to je jiná.

Otec věčnosti není někdo, komu všechno strašlivě dlouho trvá, jak jsme se domnívali na mládeži, ale je to král, jehož (dobrá) vláda trvá dlouho, nebo lépe – je to někdo, kdo tu věčnost vlastní, oproti naší časnosti trvá.

Kníže pokoje nebo vládce pokoje. Jak bychom po někom takovém netoužili. Pokoj znamená, že věci jsou v pořádku, v harmonii. Že rány utržené v zápasech budou uzdraveny a všechno, co bylo v životě rozerváno, bude zahojeno. Pokoj znamená, že se nebudeme muset rozhodovat mezi špatným a horším. Že si nebudeme muset znovu a znovu opakovat, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, protože to půjde všechno sladit. Že nás nebude děsit to, co nám doktor řekne, nebude nás děsit to, co se může stát s našimi milými, nebude nás děsit, co se stane zítra. Pokoj znamená, že budeme moci zapomenout poučku, že zlé věci jsou potřeba, aby vynikly ty dobré a abychom si těch dobrých vážili.

Jestliže jsme dosud stáli jakoby ve dvou polohách, četli jsme text buď z hlediska historického kontextu, nebo z hlediska zaslíbení celému lidskému rodu, tak poslední verš už se úplně překlopí do druhé polohy. Pokoj bez konce, právo a spravedlnost od tohoto času až navěky.

Tak toto očekáváme, když očekáváme příchod Kristův. Jdeme svým příběhem obklopeni dějinami, jdeme provázeni Bohem a očekáváme, a to je naše privilegium. Máme co očekávat. Profesor Miskotte říká, že pohanství nemá žádné očekávání. Asi ne, když se podle většiny náboženských systémů točí všechno pořád dokola, tak není co čekat. Ale my víme, že náš život je výjimečný, že Bůh s námi podle toho zachází, že si přál, abychom  byli výjimeční a  on nás provází touto časností k cíli dějin, kterým bude pokoj. My v to doufáme a trpělivě to očekáváme, protože horlivost Hospodina zástupů to učiní.

 

 

Poslání:

Ř 824Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

Požehnání:

Bože,

Ty jsi stopou, kterou následujeme.   Ty jsi zázemím, které potřebujeme. 

Ty jsi půdou, která nás nese.   Ty jsi vzduchem, který nás nechává dýchat.

Ty jsi zastávkou, která nám přináší klid.   Bože, ty v nás spoj ducha, duši a tělo, aby se zhojily rány

a abychom se uzdravili tvým požehnáním.

Požehnání ve jménu Otce i Syna a Ducha svatého. Amen.

kalendář

  Nejbližší akce:

 

19.5. Rodinná neděle
Ladislav Heryán

 

noc kostelu logo