kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 921

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Nový rok

Elen Plzáková

1. čtení  LK 2,41-52       2. čtení 1Sam 2,18-26

                                                                                     

Ž8,2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

 

 

LK 2

40Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
41Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
42Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
43A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
44Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
45Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
46Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
47Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
48Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“
49On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“
50Ale oni jeho slovu neporozuměli.
51Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
52A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

 

 

1Sam 2

18Ale Samuel konal službu před Hospodinem, mládeneček přepásaný lněným efódem.
19Jeho matka mu dělávala malou pláštěnku a rok co rok mu ji přinášela, když putovala se svým mužem, aby obětovali výroční oběť.
20Élí žehnal Elkánovi a jeho manželce. Říkal: „Nechť tě Hospodin zahrne potomstvem z této ženy místo vyprošeného, který byl vyprošen pro Hospodina.“ Pak odcházeli domů.
21Hospodin navštívil Chanu a ta otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. Mládeneček Samuel však vyrůstal při Hospodinu.
22Élí byl již velmi starý. Slyšel o všem, čeho se dopouštěli jeho synové na celém Izraeli, i o tom, že obcovali se ženami konajícími službu u vchodu do stanu setkávání.
23Říkal jim: „Proč děláte takové věci? Ode všeho lidu slyším o vás samé zlé věci.
24To nejde, moji synové! Není to dobrá zpráva, kterou slyším; svádíte Hospodinův lid k přestoupením.
25Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?“ Ale oni svého otce neposlouchali. Hospodin tedy rozhodl, že propadnou smrti.
26Mládeneček Samuel však prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí.

 

Milí bratři a sestry,

Ještě jsme ve stínu, resp. ve světle vánočního poselství o Boží lásce, která je s námi, a už se tu vyskytne jiný svátek, trochu divný, jaksi nepatřící do církevní tradice. Jenže začátek nového roku tak výrazně převážil v našich myslích jako jakýsi významný mezník, tak není lepšího řešení, než se při té příležitosti shromáždit před tváří Páně. Řekla bych oslavit to, ale nebyla jsem si jistá, jak to je s důvodem slavení právě prvního ledna, leda by bylo tématem těchto bohoslužeb „až potud nám pomáhal, pomůže i dále, pročež v něj jen skládejme doufání své stále“.

Obě dnešní biblická čtení o tom mluví. O budoucnosti. Jak to pokračovalo, jak to bylo dál. Děťátko se narodilo, jak víme, to je vždycky jen začátek. Pocit, který mívají matky v porodnici „mám uděláno“ je velmi mylný, jak víme. V obou příbězích se děťátko narodilo, ostatně když Lukáš psal svoji verzi Ježíšova narození, dost pravděpodobně měl na mysli právě narození Samuele, třeba chvalozpěv Mariin má hodně podobných prvků s chvalozpěvem Chany, matky Samuelovy.

Vyprávění z knihy Samuelovy je o budoucnosti. Je trochu černobílé, vlastně je o dvou zlých hoších a jednom hodném. To by bylo povrchní hodnocení, vypravěč chce říct, kam to vede. Kam vede zlé, sobecké jednání, hamižnost, bezbožné užívání dne, kam vede heslo „urvi si pro sebe, co můžeš, když můžeš“. To je dost názorně líčeno ve scénách, jak synové kněze Élího, Chofní a Pinchas, chodí urvat z obětovaných zvířat, co jim nepatří a když mají věřící námitky, hrozí násilím. Jsou to dědičně určení kněží, ale nepovedli se.

Druhá možnost je Samuel, který vyrůstá v chrámu docela jistě tak, jako vyrůstali Chofní a Pinchas. Jenže když dva dělají totéž, tak to není totéž. Se Samuelem jsme viděli i jeho rodiče, i oni představují to jednání, které má budoucnost. O to jde, v tomto vyprávění, které jsem nazvala černobílým, aby si čtenář či posluchač uvědomil, co budoucnost má a co nemá. Vypravěč k tomu používá metodu rychlého střídání pasáží, chvíli o tom, co je katastrofa a chvíli klidné, až něžné pasáže o tom, co je k dobrému. Hudbu jako podkres do těch scén si můžete představit sami.

Sice se o synech Élího mluví jako o mládencích, ale vzhledem k věku jejich otce museli být spíše ve středním věku, nebyli to žádní puberťáci v telecích letech, to, co dělali, bylo promyšlené a dělali to velmi pravděpodobně už dlouho. Dokonce je komentář podezřívá, že jejich přístup k obětem byl kromě obohacování se také způsob, jak získat materiál pro pohanská věštění, říká jim „experimentující šarlatáni“.

Pro nás je důležité, že příběh mluví o době, kdy ještě nebyl král, takže vlastně tito kněží jsou nejvyšší vrchnost, po biblicku: pastýři, kteří by se měli starat o svůj lid. Trochu klamné je, že představují náboženskou moc, ale v té době to byla moc jediná, spojená. Jistěže i pro duchovní pastýře z toho plyne nejedno poučení, ale zdá se mi, že takových příkladů špatných vládců, kteří hledí urvat, co se dá, vytřískat z toho, že mají moc, co nejvíc pro sebe, bychom kromě historie našli množství právě v současnosti.

Oni totiž ti dva do svých praktik zatáhli nejen chrámové pomocníky a pomocnice, ale také uváděli v nevážnost oběť před lidmi. Opět to má velmi duchovní význam, vždyť oběť byla základní složkou víry, vrátit Hospodinu něco z toho, co lidé dostali, bylo svrchovaně důležité a také při prosbě za odpuštění byla oběť velmi důležitá. Při tak důležitých věcech se stalo, že lidé, vidíce zlodějnu a ničemnost tam, kde měla být úcta a pokora, přestali dávat obětem význam, jaký měl mít. Není vám to povědomé? Věci jako ústava, právo, slušné veřejné vystupování, nakládání s národním majetkem, hospodaření s životním prostředím, jestliže je s tím zacházeno bez úcty, jen k vlastnímu prospěchu, špatně se v tom žije všem. Úctyhodné věci jsou uváděny v nevážnost. Když má člověk velkou moc a odpovědnost za ostatní lidi, padá na něho vina i za to, když ty ostatní uvede ve zmatek svým jednáním.

Ale nemá to budoucnost, praví vypravěč knihy Samuelovy. Synové Élího špatně dopadnou, jejich vláda končí. Jejich hřích je před Hospodinem nesmírně veliký, jistě i jejich moc je nesmírně veliká, ale už je nad nimi kletba, několikrát v textu vyslovená. Není snadné pochopit, proč je běh světa takový, proč to tak dlouho trvá, to se nám někdy zdá, avšak vypravěč vedle toho příběhu zlého staví další příběh, dobrý. Zatím je to jen o chlapci, je to Élího učeň, studuje na kněze, nosí efód, jakousi vestičku nebo zástěru z bílého lnu, aby bylo vidět, že patří k chrámu, bude z něho kněz. Ti dva špatní kněží skončí, ještě ne, ale bude to tak. A ten malý chlapec bude jednou pěkně ostrý a spravedlivý soudce i kněz, zvládne obojí.  Budoucnost je v něm.

Zatím mu máma šila každý rok nový kabátek. Jednou za rok ho viděla, Samuel byl vyprošené dítě a ona slíbila, že ho dá Hospodinu, tedy na vychování do chrámu. To se stalo, když mu byly asi 3 roky a od té doby ho viděla jednou ročně, když nesli s mužem oběť do chrámu. Není tam nic o tom, že by se také dostali do konfliktu se špatnými kněžími. Lze si to ale představit, jistě o tom věděli. Přesto vydrželi, snad starý kněz Élí, který se jeví jako slaboch, byl jinak hodný člověk, aspoň o Samuela se staral velmi dobře, a tak rodiče věděli, že jejich dítě je přece v dobrých rukou. Mluvím o tom proto, že si chci představit, jaké to asi bylo pro upřímně věřící lidi, když svoje vzácné dítě dali do takového Augiášova chlíva.

Ten kabátek, asi nějaký kněžský pláštík, to je ovšem tak pozoruhodný detail, vždyť Chana to musela odhadnout, jak její synek za ten rok vyrostl, aby mu to bylo a vydrželo rok. Zdá se mi to obdivuhodné. A vidíte, to jsou lidé, kteří žijí v tom samém rozloženém světě, kde budoucnost vypadá více než černě. Rozklad hodnot, řekla bych, vládne jejich světem. A oni to zvládnou. Chana šije kabátky a věří, jako věřila, když prosila o to dítě. Jak to udělali?

Teď se zase přepneme na negativní scénu, na to, co je bez budoucnosti. Élí se snaží domluvit svým synům. Je to zoufalé, je to zoufalý starý muž, který už nemá ani na to, aby ho poslouchali vlastní synové. Porozumí tomu ještě před svojí smrtí, ale možná už tomu rozumí teď, ví, že budoucnost je v tom malém chlapci, o kterého se stará. Nebudeme vůbec uvažovat o tom, že syny špatně vychoval, však víme, že někdy se člověk snaží ze všech sil, a výsledek je chatrný. Jsou to dospělí chlapi a vědí, co dělají. Spíš je zajímavé, co dělá Élí špatně teď. Na to mě přivedl komentář, srovnal jeho postoj s postojem Mojžíše. Ten se za vzpurný lid vždycky přimlouval, a tak vyřešil nejednu hrozivou situaci. To je dost možná ta chyba. Možná se kněz Élí neodváží prosit za své syny. Soudím tak z věty:  Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím? tedy: kdo se za něj přimluví? To on se měl přimlouvat, vždyť to byla jeho práce, a pokud šlo o jeho děti, tak to byla dvakrát jeho práce.

A tak si myslím, že odpověď na otázku, jak to v té blbé době zvládli rodiče Samuelovi, je, že ve víře pořád prosili Boha. Za koho a jak, to víme. Zachovali si schopnost úcty, uměli být vděční, věděli, co je podstatné udělat a dělali jen malé věci, nic převratného, A ještě k tomu kontrastu, co má a co nemá budoucnost, patří i zmínka o dalších dětech Elkány a Chany. Ještě jich měli pět, a tak, jak je to tam napsáno, se k tomu váže požehnání starého kněze, toho, který o své děti brzy přijde. To je jen další důvod myslet si, že Élí věděl, jak prosit a když se nebál, tak to uměl dobře.

Jeho synové se však neznali se k Hospodinu, jak by tedy mohlo pomoct nějaké domlouvání. Nemohli se bát Boha, kterého ani neznali. Zato mládeneček Samuel vyrůstal při Hospodinu. To je další kontrast, který nám vypravěč podává. Ještě další je ten, že Chofní a Pinchas neposlouchali, ani otce, ani Boha, zato Samuel slyšel, o tom se bude vyprávět v další kapitole, jak Samuel slyší Boží hlas.

V těchto kontrastech, co jeden dělá a druhý ne, chci najít opěrné body, jak dobře žít v tak bezútěšné době, když je tak obtížně rozpoznatelné, kde je pravda a co je lež.  Ačkoli jsem řekla, že příběh chce být černobílý, tedy jasně rozděluje mezi zlým a dobrým, tak to není jednoduché v tom smyslu, že jeden je prostě dobrý a druhý zlý. Jedni jsou Mirek Dušín a druzí Štětináč. Jde jen o to, jaké jednání má budoucnost.

Nejdůležitější mi však pro nás připadá kontrast malého a velkého, ten neustálý důraz na to, že Samuel vyrůstal (a kabátek musel být každý rok větší). Velmi mi to připomíná Ježíšova podobenství o království Božím. Jak je malé, ale vyroste. Tak se tedy nebojme, že dobré věci bývají jen malé. Mohou vyrůst, protože ty mají budoucnost.

Poslední věta obou čtení byla skoro stejná: a Samuel/Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. Jasný důkaz, že evangelista čerpal z 1. Samuelovy. I Ježíš vyrostl a byl jiný než Samuel, byl jiný v tom, že budoucnost, kterou mohl mít, obětovat pro nás. Abychom my měli budoucnost. Ale protože Bůh nenechá nic, co je dobré a krásně jen tak zmizet, i Ježíš má budoucnost, on je tou budoucností.

 

Poslání: 

 P2Te 1,11-12

Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry.
Tak bude oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

 

Požehnej tobě Hospodin a ostříhej tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obrať Hospodin tvář svou k tobě a dej tobě pokoj. 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

30.11. Jarovský jarmark

 

22.12. Vánoční slavnost