kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Staršovstvo:

každé druhé pondělí v měsíci

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00, poprvé 8.10.

Biblické příběhy pro děti:

pátek od 15:00 starší děti,
od 16:00 mladší děti

Konfirmační příprava

domluvíme individuálně
(pátek odpoledne)

Mládež:
pátek od 19:00



O co v kostele jde

2Kr 22,8-20 ; Mi 6-8  

Lenka Ridzoňová      

13.9. 2020, Jarov   14. neděle po Trojici

 

Píseň 161,1 Tebe, Bože, chválíme

 

Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného. (Jer 32,17 – Heslo pro dnešní neděli)

 

Píseň: Žalm 25,1-2 (budeme zpívat dnes méně – kvůli covidu a rouškám)

 

Modlitba:

Pane Bože,

hledáme u tebe oporu v nejistotě, pokoj v neklidu, moudrost v bezradnosti. Mluv k nám, dávej se nám poznávat, uč nás s tebou počítat i v obyčejných každodennostech. Věříme, Pane Bože, že i svět může být místem, kde jsi Pánem ty. Prosíme proto: přijď království tvé. Buď nám Pánem, jistotou. Prostupuj svým duchem lásky a pravdy nás, naše vztahy, sbor i svět okolo kostela.

Odpusť – naše sobectví, neposlouchání a nenaslouchání, držení pravdy ve vlastní ruce. Proměňuj nás k lepšímu. Amen.

 

Slovo k dětem - verš na měsíc září:

Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (Dt 6,4-5)

Čtení: Mojžíš říká: nezapomeň… „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (Dt 5,6-7)

 

Píseň: Svítá 286 Rok ze rokem (k církevnímu roku, který je tématem nš)

 

Text: 2Kr 22,8-20

8Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi a on ji četl.

9Poté písař Šáfan vstoupil ke králi a podal králi hlášení. Řekl: „Tvoji služebníci vyzvedli stříbro, které se nacházelo v domě, a vydali je těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě.“

10Dále písař Šáfan králi oznámil: „Kněz Chilkijáš mi předal knihu.“ A Šáfan ji před králem četl.

11Když král uslyšel slova knihy Zákona, roztrhl své roucho.

12Potom král přikázal knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a Asajášovi, královskému služebníku:

13„Jděte se dotázat Hospodina ohledně mne i lidu a celého Judska, pokud jde o slova této nalezené knihy. Vždyť je proti nám rozníceno veliké Hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové neposlouchali slova té knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní o nás napsáno.“

14Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš se odebrali k prorokyni Chuldě, manželce Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v Jeruzalémě v Novém Městě. Mluvili s ní.

15Odvětila jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vyřiďte muži, který vás ke mně poslal:

16Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král.

17Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo, a tak mě uráželi vším tím, co svýma rukama udělali, roznítilo se mé rozhořčení na toto místo a neuhasne.

18A králi judskému, který vás poslal dotázat se Hospodina, vyřiďte: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o slova, která jsi slyšel:

19Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi uslyšel, co jsem mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že tu bude spoušť a zlořečení, protože jsi roztrhl své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem tě , je výrok Hospodinův.

20Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo.“ I podali toto hlášení králi.

Mi 6,8

8Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

 

 

Kázání:

Za devět dní proběhne kolaudace našich nových sborových prostor. Nebyla jsem u toho, když se kopaly základy přístavby. Nevím, zda se objevil nějaký poklad. Ale i z jiných míst budovy toho bylo v poslední době mnoho vytaženo „na světlo Boží“. Ze sklepa, skříní, krabic… Člověk bere věci do ruky a přemýšlí. Je to cenné? Budeme to ještě potřebovat?

            O co tady v kostele, ve sboru jde? Proč sem přicházíme, proč tady o to pečujeme, proč něco přistavujeme, investujeme peníze, čas, proč se o to přeme. Co je to „jedno potřebné“, jak to nazývá Komenský?

 

            K biblickému příběhu: Jóšijáš se stal králem v 8 letech. V 16 letech se začíná dotazovat Hospodina, co je správné. (V tom je pravděpodobně ovlivněn prorokem Sofonjášem) V 26 letech začíná s obnovou chrámu. Dočteme se, jak je práce organizována, kdo a jak za ni platí, podrobně se popisují docela praktické věci týkající se stavby i třeba dozoru na ni. Chrám je důležitý, je to centrum, střed. Do chrámu se chodí obětovat, slaví se zde svátky. Jsou zde soustředěni kněží, kteří oběti provádějí. Chrám je vidět. V nejsvětější svatyni je truhla s Desaterem, tím nejdůležitějším „dokumentem“ izraelského národa. A právě tady, v chrámě, se něco objeví.

            Nalezl jsem knihu Zákona! ozve se velekněz Chilkijáš.

            Kostel, sborový dům je důležitý. Potřebujeme se někde scházet, mít místo pro bohoslužby. Je dobré, aby to místo bylo důstojné, hezké, přidali bychom taky třeba slovo účelné. Aby to celé přispívalo tomu hlavnímu, proč sem chodíme – hledat Pána Boha.

 

            V opravovaném chrámu v Jeruzalémě objevili knihu Slova. (nebo spíš svitek) A už s tím běží ke králi. Král si slova nechá přečíst a roztrhne své roucho (čtenář se teprve dodatečně doví proč; na znamení pokání svoje roucho roztrhl třeba ninivský král, když mu Jonáš předpověděl zničení jeho města). Nechají si vyložit slova od prorokyně Chuldy. Je to tak, chovali jste se zle, obětovali jste cizím bohům... Hospodin se na vás zlobí. Ale protože ses, vzkazuje králi Jóšijáši, pokořil a lituješ toho, zlo, které má přijít, ještě odložím.

 

            Je zde dvojice: (1.) chrám (ten opravovaný, budova, dům Páně – jak někdy kostelu říkáme, stavba, kult – obřady, které se zde pravidelně konají – to všechno, co „děláme my lidé“).  

            A pak je tu (2.) slovo (nalezený svitek, jeho obsah, slova prorokyně Chuldy, která vykládá, co to slovo znamená; slovo je něco „od Pána Boha“) Tyto dvě věci ale nejdou proti sobě. Chrám včetně opakující se liturgie (bohoslužebný rámec) je potřebný stejně jako živé slovo, slovo „pro tento den“ - pro danou chvíli, pro daného člověka nebo společenství.

            Ostatně, kdybychom četli o králi Jóšijášovi dál, dovíme se, že nechal obnovit chrám v Jeruzalémě, zbourat oltáře na jiných místech, zavedl opět slavení hodu beránka, jak to ustanovil Mojžíš. Takže nezavádí žádné novoty, ale obnovuje to dobré, co jsme opustili. V tom má šanci zaznít živé slovo – v kamenném chrámu (v té opravené budově), v rámci opakujících se bohoslužeb nebo třeba hodu beránka, jak to bylo za krále Jóšijáše.

 

            Zní to celé jako detektivka… Někde v základech chrámu nalezli tajuplný svitek, hledají, co znamená. On to bude klíč k pochopení kostela a toho, co se v něm děje. Obsahově je ten svitek základ biblické knihy Deuteronomium, 5. Mojžíšovy. Zde (v Dt a následujících biblických knihách) je zdůrazněno propojení pohledu zpět a pohledu dopředu. Jinak řečeno: je důležité vzpomínat a z toho vyvozovat to, jak se chovat, jak rozumět současnému dění a jak vidět budoucnost. Prorokyně Chulda to králi vysvětlovala: Protože jste opustili Hospodina, postihne vás zlo. Uvědom si tu souvislost. Cesta zpět je možná – pokání. A zkusme to vzpomínání „roztáhnout“: Mnohokrát se právě v Dt opakuje vzpomínání na exodus. Na to, jak Pán Bůh lidi zachránil, vyvedl z otroctví. Z toho vzpomínání žijte v přítomnosti. Díky tomuhle vzpomínání můžete žít v radosti, naději a odpovědně. (taky preambule Desatera – četli jsme jako 1. čtení)

            Sledujete tu „linku“? Já jsem Hospodin, co vás zachránil, mám vás rád... - vy se na mě můžete spolehnout – podle toho jednat - vůči Bohu (první deska Zákona) i vůči lidem (druhá deska) – když podle toho nejednáte, jde to s vámi z kopce (to je ta situace, do které mluví prorok, když vyzývá k nápravě, návratu, pokání)

 

            Tady nejde (jen) o ten kdysi dávno nalezený svitek. Tady jde o smysl naslouchání příběhům, smysl nš, smysl čtení bible, chození do kostela. Tady jde o to, jestli má víra vůbec nějaký smysl. Něco se stalo, něčemu věřím a něco to pro mne znamená. Pro to, co dělám teď i pro to, jak se dívám do budoucnosti, jak ji plánuji, jestli se jí bojím, pro to, jak se chovám k lidem kolem sebe...

 

Prorok Micheáš shrnuje přikázání do jednoho verše: Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mi 6,8)

            Člověče – ty, každý jednotlivě. Často se prorocká slova obracejí ke skupině lidí nebo k celému národu, zde ke každému jednotlivě. Člověče...

            Bylo ti oznámeno – tak už to máš vědět, nebudu říkat nic nového, ta slova stále platí (jak jsi to slyšel v nš, od rodičů... jak to možná slýcháš mnoho desetiletí v kostele). Jen si to potřebujeme připomínat, opakovat.

            A bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá. Nežádá to samoúčelně, ale proto, že mu jde o tebe, o mě, o člověka. O to, aby nám bylo dobře. Ta různými slovy popsaná Boží přikázání se týkají obyčejných lidských situací, mezilidských vztahů. (Podobně jako ten příběh o obnově chrámu spojuje to praktické – kdo staví, jak se za stavbu platí… s nalezením a čtením Božího slova.)

            Zachovávej právo. Žij odpovědně, pravdivě. Hledej pravdu, i když ji třeba ostatní nehledají, i když je to jednodušší jinak. Stůj rovně. Právo je něco, co souvisí se 2 (nebo více) lidmi. Je potřebné k uspořádání společnosti, společenství, sboru. Nezachovávám ani tak svoje právo („mám právo“) jako právo toho druhého.

            Miluj milosrdenství. Milosrdenství je o krůček víc než povinnost. Jsou jistá společenská pravidla, některá i ukotvená v zákonech (například povinnost poskytnout první pomoc). Milosrdenství je o kousek víc (to jsou ty dvě míle, které mám jít s tím, kdo mě požádá o jednu). Proč mám být milosrdná? Protože si Pán Bůh myslí, že je to dobré. Není to osvobozující?! Já můžu udělat něco bláznivého (myslím bláznivé milosrdenství), lidi si můžou ťukat na čelo, jenže mně to „schválil“ Pán Bůh. On řekl, že milosrdenství je dobré. Takže – my křesťané smíme být milosrdní. (to je ta církev jako ostrůvek pozitivní deviace)

            A to třetí: pokorně chodit se svým Bohem. Pokorně – tiše, za ním (nechat se vést, nepředbíhat), s otázkou v očích, s ušima nastraženýma. Připomíná mi to pozdrav (tak mne zdravil katolický kolega farář ve Střešovicích) „s Pánem Bohem“. Jdi s ním, on jde s tebou.

            Pane Bože, uč nás – zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně s tebou chodit. V neděli i v obyčejných všedních dnech. Prosíme, ať i tento náš sborový dům, tato budova je požehnaným místem. Ať zde poznáváme to podstatné, tebe. Amen.

 

Píseň: 446 (1-3) Moudrosti poklad z nebe

 

Ohlášky

 

Píseň: 692 Temnou, divnou mlhou bloudím

 

Přímluvná modlitba, Otče náš

 

Poslání: Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mi 6,8)

 

Požehnání: Bůh ať je s vámi jako vzduch, který dýcháte.

Bůh ať je s vámi jako chléb, který vás posiluje.

Bůh ať je s vámi jako voda, která vás osvěží.

Bůh ať je s vámi jako dům, který vás chrání.

Bůh ať je s vámi jako slunce, které den proměňuje světlem.

neznámý autor

 

Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

kalendář

  Nejbližší akce:

4.10. Díkčínění, VP