kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

O milosrdném Samařanu

Lk. 10.23-37           

Vladimír Černý

1. čtení: Dt 6.4-9

  • 4To by odvrátilo tvého syna ode mne, takže by sloužili jiným bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil.
  • 5Proto s nimi naložíte takto: jejich oltáře rozboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte, jejich posvátné kůly pokácíte, jejich tesané sochy spálíte.
  • 6Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení , která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím.
  • 7Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu.
  • 8Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.
  • 9Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.

Lv. 19.15-18

  • 15Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.
  • 16Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin.
  • 17Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu.
  • 18Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně , ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

 2. čtení: Lk. 10.23-37      

  • 23Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
  • 24Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
  • 25Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
  • 26Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
  • 27On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
  • 28Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
  • 29Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
  • 30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
  • 31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
  • 32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
  • 33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
  • 34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
  • 35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
  • 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
  • 37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Bratři a sestry,

starocírkevní perikopa na tuto neděli je uvozena Ježíšovým blahoslavenstvím, vysloveném po návratu 70 učedníků z úspěšné kazatelské (a zázračné) cesty, jakkoliv toto blahoslavenství se obecně týká obecenství s Kristem, kterého toužili aspoň vidět starozákonní proroci i králové.

            Na toto blahoslavenství navazuje zákoník logickou otázkou – protože co je důležitější, nežli spása, věčný život s Bohem? Zákoník slyší důležitou zvěst a – jakkoliv jeho pohnutky mohou být pochybné, protože Ježíše zkoušel – otázka je důležitá, a naši předci ve víře to tímto úvodem akcentují. Zákoníkova odpověď je očekávatelná – je to citát z prvního čtení – a Ježíš s ní zjevně, možná k drobnému překvapení zákoníka, naprosto souhlasí, jeho odpověď je pravověrně starozákonní.

            A nyní přichází kardinální, zásadní otázka. Až sem má zákoník jasno, milovat Boha, samozřejmě – přestože to zas až tak jednoduché není, a apoštol Jan by dodal, že kdo nenávidí svého bratra, Boha milovat nemůže – ale s bližním je potíž. Kdo je můj bližní? Tady se názory poměrně liší. Pro někoho to může být rodina, přátelé, lid víry. Pro zákoníky, a přiznejme si, že to může být pokušení i pro nás, by se klasifikace hodila. Ten ano, ten už nikoliv, tady je to napsáno – a hotovo. Není třeba přemýšlet, zákony myslí za nás. Ale Ježíš upozorňuje, že tato otázka není dobře položená. Nejde až tak o to, kdo je můj bližní, ale komu jsem bližním já. Za normálních okolností si Samaritáni a Židé moc co říci nemají. Židé je mají za heretiky, potomky lidu země (to není lichotka), který nepřestěhoval Nebúkadnésar do Babylóna, a přistěhovalců. Věří v Boha, to ano, uznávají 5 knih Mojžíšových, ale neuznávají Chrám, proroky – prostě kacíři. Ostatně Samaří, tam přece žili vzbouřenci, Severní Izrael, jehož vztahy s Judou nebyly zrovna idilické. A vice versa. Kupodivu se bratři trochu jinak věřící (jakkoliv o tom, že jde o stejného Boha, pochyby nejspíš nebyly) mohou nesnášet ještě víc, nežli s vůbec nevěřícími. Pokud by se potkali oba zdrávi, nejspíš by kolem sebe jen prošli, o případném pozdravu raději nespekulujme. Trochu to připomíná vztahy protestantů a katolíků v předminulém století, možná až severoirské. Tedy, pokud ten zraněný byl Žid, Ježíš to explicitně nezmiňuje, a na domláceném to asi moc poznat není.

            A zde je zásadní část podobenství. Samařan byl hnut soucitem. Bylo mu neznámého líto, takže se o něj postaral. Nebyla to plánovaná akce, něco takového nejspíš nepředpokládal. Nespekuluje, ale koná. Zachraňuje neznámému život. Přestože by si ho normálně nejspíš ani nevšiml. Samařan se stal neznámému bližním. V Čechách máme přísloví – v nouzi poznáš přítele. Celkem je jasné, odkud se vzalo.

            A jak je v rabínské i naší literatuře běžné, to klíčové místo v příběhu je na konci. Jdi a jednej také tak. To je zřejmě ta věta, kvůli které je starocírkevní perikopa uvedena Ježíšovým blahoslavenstvím. Protože samozřejmě neplatí jen pro zákoníka. Je řečena i nám. A podle některých oprávněných výkladů ji Ježíš vztáhl i na sebe. Protože my jsme ti Samařané, ti, kteří Boha neznali, křesťané většinou z pohanů. A za nás náš Pán nezaplatil jen 2 denáry, ale vlastní krev a vlastní život. Udělal pro nás mnohem více, nežli milosrdný Samařan z podobenství. Kvůli nám a z lásky k nám zemřel. A z lásky k tomuto našemu příteli bychom i my se měli chovat jako On. Ne vždy to rozpoznáme. Často to není snadné. Samařan mohl mít jasno, co jeho bližní potřeboval. Někdy je to jasné i u nás. Někdy méně. Někdy skoro vůbec. I bytí bližním je různě složité.

            A tak Tě Pane prosíme, dej nám rozpoznat, kdy je potřeba, abychom byli někomu bližním. Nauč nás mluvit, mlčet i jednat. A děkujeme Ti za to, že Ty jsi se nám tím zachraňujícím bližním stal. Amen.

kalendář

  Nejbližší akce: