kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Po dobu nouzového stavu
v ČR jsou shromáždění
zrušena

O rozsévači

 Jr. 5.20-31, Př. 30.7-9;

 Lk8.4-15

Vladimír Černý              

 Introit:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen.

Ž32.5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.

7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.

 

1.píseň: Svítá 37  Čest dej

Modlitba:

 Hospodine, náš Bože a v Ježíši Kristu náš Otče, děkujeme Ti za Tvé Slovo, kolem něhož se dnes scházíme. Prosíme Tě, buď s námi a veď nás, když ho budeme otvírat, ať mu porozumíme, ať se jím řídíme a ať nás vede po Tvé cestě. Prosíme Tě o Tvého Svatého Ducha, ať nás vede nyní i navždy. Amen.

1.čtení: 

 Jr. 5.20-3120„Oznamte v domě Jákobově a rozhlašte v Judsku toto:

21Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.

22Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův, nebudete se přede mnou svíjet bolestí? Moři jsem jako hráz položil písek, je to řád věčný, který nepřestoupí. Bouří se, ale nic nezmůže, jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej.

23Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné, odešli z umíněnosti.

24Ani je nenapadlo říci: ,Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává.‘

25Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra.“

26„V mém lidu se objevují svévolníci, rozhlížejí se, krčí, jako ptáčníci líčí past a lapají lidi.

27Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti. Proto se stali velkými, zbohatli.

28Tuční jsou, tlustí, zlé události netečně přecházejí, nikoho neobhájí, ani sirotka, a přesto je provází zdar. Za právo ubožáků se na soudu nepostaví.

29Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?

30Úděsná, otřesná věc se děje v zemi.

31Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to má rád. Co však uděláte, až nastanou věci poslední?“

 

 Př. 30.7-9

7O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:

8Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,

9tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

 

 

 2.píseň: Svítá 189  Moudrost mi, Pane, dávej   

2.čtení: 

 Lk8.4-15

4Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:

5„Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.

6Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.

7Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je.

8A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

9Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.

10On řekl: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

11Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.

12Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.

13Na skále – to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.

14Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.

15Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

 

Kázání:

 Bratři a sestry, starocírkevní perikopa čili doporučený text na tuto neděli je známé Ježíšovo podobenství o rozsévači. Jedno z mála, u něhož je rovnou připojen i výklad, což chápání textu značně zjednodušuje, a omezuje „lidovou tvořivost“ na téma co tím asi Ježíš mohl myslet. Asi také znáte ze školy rozbory básní, kdy se do úst autorům vkládaly myšlenky, jež by je upřímně překvapily; zvyk vykládat si jakékoliv texty podle toho, jak se nám to hodí, či jak jim rozumíme, je starý snad jak lidstvo samo. Samozřejmě je potřeba Bibli číst a přemýšlet o přečteném; jen je vhodné se snažit jí nepodsouvat něco, co tam být nemusí, a používat starou zásadu výkladu Písma Písmem.

Zajímavá, a vlastně děsivá, je část, která výkladu předchází – „Vám je dáno znáti tajemství Božího království“ – až sem velmi pěkné – „ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.“ – to je ta horší část. Mohou být někteří, kterým není dáno pochopit. Jde o otázku vyvolení, daru víry, který je nesamozřejmý. Jde o ono „slituji se, nad kým se slituji,“ o jednání svrchovaného Pána, který rozdává podle své vůle, pro nás často nepochopitelně. Nejde zde jen o to známé z běžného života, někomu se jakoby vše daří a někdo má prostě smůlu – jde zde o poznání Boha! Který jakoby se někomu skryl. Jde o předurčení, které i podle některých teologů bylo dvojí – ke spáse a ke zkáze.

S tímto měla a má řada lidí problém. Včetně například apoštola Pavla, naříkajícího nad nevěrou Izraele. A řady proroků před ním. Protože představa někoho odsouzeného ke zkáze je strašná. Podle Zákona je trestem za hřích smrt. A hříšníci jsme všichni. A tedy i odsouzení. Jediné, co nás drží naživu, je milost Boží v Ježíši Kristu, který i kvůli nám zemřel. A smíme věřit, že i kvůli ostatním. I kvůli těm, kteří v něj ještě neuvěřili. Vždyť slova výkladu, řečená v soukromí učedníkům, si dnes může přečíst v Písmu každý! Proti jakékoliv lidské logice si naše viny odseděl někdo jiný. A teď je na nás, jak naložíme s nabídnutými dary. My jsme Ti, kterým bylo dáno Písmo, byla nám nabídnuta víra a naděje v Ježíši Kristu, našem Pánu. Bylo nám dáno dobré zrno, a je na nás, jak s ním naložíme, jakou půdou budeme.

Výklad podobenství popisuje různé druhy půdy. Většina z nás je snad – můžeme doufat – půdou. Aspoň někdy, protože ne vždy jsme stejní, ne vždy reagujeme stejně, a pokušení mohou být v různou dobu různá. A tak se máme snažit být dobrou půdou. Ježíš nás v podobenství mimo jiné varuje před nebezpečími, které mohou zaseté semeno potkat. A dělí je do tří skupin.

Nevím si moc rady s tou první skupinou. Snad jde o ignorování Slova, odložení přemýšlení o něm na „jindy“. To když jsme zrovna tou půdou tvrdou a udupanou. Podle některých výkladů jsou ptáci a rozšlapávači zrní pronásledovatelé křesťanů – což naši bratři a sestry v některých zemích stále zažívají, viz hromadná vražda 11 křesťanů v Nigérii, zveřejněná na loni na 2hý svátek vánoční.

Pak je zde půda skalnatá, která neumožní dobré zakořenění se. Snad jde o víru tehdy, když je vše dobré a chůze do kostela je bezpečná, víru trochu branou jako kulturní zvyklost, či životní styl. Chůze do kostela, protože se to prostě patří – to samo o sobě není špatně, a víra tím mnohdy může úspěšně začít – ale bez dalšího navázání na život. Protože, jak varuje apoštol Jakub, víra bez skutků je mrtvá.

Třetí nebezpečí mi přijde – možná mylně – takové nejtypičtější pro tuto dobu u nás. Starosti s prací, domem, dětmi, po nichž je člověk unaven a již jakoby nemá sílu či chuť se zabývat Slovem. Nebo naopak televize, sport, pro někoho hospoda či kultura, dovolená, a tak dále. Věci samy o sobě snad neutrální, někdy i dobré, leč snadno návykové a lákavé. A pak věci pravidelné, takoví ti časožrouti, módním slovem prokrastinace. Snadno položitelné na místo, které jim již nepatří, respektive patřit nemá. Prostě užívání si. Biblickým jazykem rozkoše, ač s televizí, či počítačem se mi to říká těžko. Pod tím slovem si představím pod vlivem pohádek zhlédnutých v dětství spíš pořádnou hostinu na hradě – která paradoxně, jakožto věc výjimečná a nekaždodenní – tedy, tady se možná pouštím na tenký led, pokud jde pro někoho o každodenní zábavu, tak se ho následující věta netýká – mezi pravidelně dusící trní asi patřit nebude.

Jakoby se od dob Ježíše vlastně nic nezměnilo, aspoň my lidé ne. Ani ta pokušení. Proto je velmi nadějné, že může – a má – existovat, a to i v nás, půda, která vydává zrno. Některá méně, některá více. My sami toho mnoho nezmůžeme – ostatně zrno rozsévá Hospodář, tedy Ježíš, ale můžeme se mu dát k dispozici. Můžeme Ho prosit o pomoc, číst si v Jeho Slovu a věřit Jeho zaslíbení, že nedolomí nalomenou třtinu a nedá hada tomu, kdo ho prosí o chléb. A tak Tě Pane prosíme: Ty sám z nás udělej úrodnou půdu pro své zrno, posilni naši víru v Tebe, lásku a naději. Veď nás po cestě Tvého Slova. Amen.

 

 3.píseň: 383  Mne zajmi, Pane můj

 

 4. píseň: 580  Ó Svatý Bože, slyš naše hlasy

Poslání:

 1Tim.6.17-20a: Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.

Opatruj, co ti bylo svěřeno.

Požehnání:

 Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,

ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,

ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

5.píseň: 331  Má víra pohlíží

 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

29.3. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva