kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

O vděčnosti

1čt.Lk 17,11-19    2.čt ž 115

Elen Plzáková

                                                                                                                                                                          

Ž115,1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! 

 Pane Bože,

Dnes s velikou vděčností tě přicházíme spolu chválit. Děkujeme za život, za to že jsme. Děkujeme za to, jací jsme, věříme, žes nám dal právě takové schopnosti, které máme, protože to bylo tak potřeba. Děkujeme ti za to, že máme své místo na zemi a můžeme dělat spoustu dobrých věcí. Děkujeme za všechny dobré dary, které jsi nám dal, a počítáme do toho i to, o čem nejdřív jsme nevěděli, že to je dobrý dar. Děkujeme za pomoc, žas nám pomohl a pomáháš překonávat všelicos, co překonávat musíme. Děkujeme, že častokrát za tvé pomoci dokážeme i my změnit špatné v dobré. Děkujeme, že v našich životech je tolik zázraků. Děkujeme a chválíme tě Bože Otče, Pane Kriste, Duchu svatý. A

1čt.Lk 17,11-19   

11  Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. 
12  Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál 
13  a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 
14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. 
15  Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; 
16  padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. 
17  Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 
18  Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ 
19  Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

2.čt ž 115

 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! 
 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ 
 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. 
 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. 
 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, 
 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, 
 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. 
 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. 
 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. 
10  Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. 
11  Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. 
12  Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu, 
13  žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. 
14  Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny! 
15  Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi. 
16  Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. 
17  Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. 
18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.

 

 

Milí bratři a sestry,

Svět je plný duchovního jasu, plný velkolepých a úžasných tajemství. Díky požehnání se svět stává obrovskou svatyní, do níž je třeba vstupovat a v ní kráčet s úctou a rozjímáním.

To jsem citovala z knihy o židovské modlitbě, a jen pro upřesnění, požehnáním, díky němuž se stává svět svatyní, se nemyslí v tomto případě požehnání Boží směrem k lidem, ale naopak, žehnání člověka Bohu. To je totiž slovo, které zaznělo v posledním verši žalmu, my budeme dobrořečit Hospodinu navěky a navždy, jde o slovo dobrořečit, protože to docela dobře může být přeloženo jako „žehnat“. Zvykli jsme si to oddělovat, žehná Bůh lidem, člověk Bohu dobrořečí, tak to máme my, židovská teologie použije pro oba směry stejné slovo, ale proč to tak je, to nyní necháme stranou. Důležité je, že do citátu o světě jako svatyni bychom spíše vložili slovo dobrořečení, tedy ekumeničtí překladatelé by ho tam vložili, a kdybychom ho tam četli, věděli bychom jasně, že jde o vděčnost. „Díky vděčnosti Pánu Bohu se svět stává obrovskou svatyní, do níž je třeba vstupovat a v ní kráčet s úctou a rozjímáním.“

Svět plný jasu a velkolepých a úžasných tajemství, jak dlouho to je, co jste to naposledy takto cítili? Nebo vzpomínáte si vůbec na to, že jste to tak někdy měli? Myslím totiž, že člověk se s tímto pocitem budí každé ráno, když je dítě. A ještě se obávám, že jde o dítě, které ještě nechodí do školy, u toho leda o prázdninách. Mám na mysli ten báječný pocit těšení „co se dnes stane nového“, oproti rannímu pocitu většiny z nás „co zas se dneska stane“. Všichni můžeme potvrdit, že jak člověk roste, tak ho to nadšení pro každý nový den přejde, není třeba vysvětlovat proč, důvody známe všichni důvěrně. Vraťme se k úvodnímu citátu – tam je vyzrazen způsob, jak si zachovat pocit výjimečnosti každého dne, pocit vzácnosti bytí, krásy světa a života – tím způsobem je vděčnost.

Dnešní den je slavnost vděčnosti, především za úrodu, avšak každý rok mi připadá, že vděčnost za úrodu je v Praze potřebná několikrát více než tam, kde je kostel vedle pole, neboť naše děti jsou na pochybách, jestli mléko teda dává kráva nebo se kupuje v Albertu. Ale ani my nemyslíme na krávu, slepici či pole, když vytahujeme všechny ty tetrapaky a balíčky v igelitu z regálu, nemyslíme ani na ty lidi, kteří to vypěstovali, a na neštěstí nemyslíme ani na Stvořitele, který tomu všemu dává vzrůst. Takže děkovat za to, že i letos vyrostlo všechno to, co budeme jíst, je svrchovaně důležité, a s tím se může docela dobře svézt i vděčnost tak obecně. Za to že jsme. Za to, co máme. Co pro nás někdo dělá. Abychom si uvědomili, že na naší vděčnosti Bohu závisí náš existenciální pocit. Jak se máme na světě, to je to, co na vděčnosti Bohu závisí.

Žalm 115 je písní o vděčnosti Bohu, který je milosrdný a věrný, který sice není na zemi, je v nebesích, ale i na zemi co chce, to koná, který učinil nebesa i zemi, který je naší pomocí i štítem, který na nás pamatuje a žehná nám.

To je představa o Bohu, kterou jsme přijali od biblických svědků a je to představa vzácně vyvážená, všimněte si, jak zachovává úctu k Bohu všemocnému, velikému, který je nade vším, a zároveň je to Bůh, který se stará o každého jednoho. Na tuto vyváženost bychom měli dávat důraz a držet se jí, protože bez ní by se z Boha Hospodina mohla stát buď jakási energie, která dává věci do pohybu, někdo, nebo spíš něco, bez zájmu o každou živou duši, a na druhé straně by se z něho mohl stát náš zaměstnanec, jehož úkolem je zařizovat naše věci tak, abychom s tím byli spokojeni.

Proti Bohu Hospodinu jsou v žalmu postavené modly. To jsou právě zaměstnanci. Nebo si jejich zaměstnavatelé přejí, aby to byli jejich zaměstnanci. Nesmyslnost takového počínání je v žalmu dobře naznačené, ovšem i tragičnost takového počínání Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. Čili – kdo s čím zachází, s tím také schází, případně jaký sluha, takový pán a jiná trefná přísloví by se zde dala použít. A to je strašlivé, totiž plat těchto zaměstnancům je vysoký, vůbec to není za byt a stravu, stojí to život. Bylo by pohodlné si říct, že doba model je dávno za námi, jenže člověk je bytost vynalézavá a modly si umí vytvořit z čehokoliv, i virtuální. Vůbec to nemusí být zlato a stříbro. Modla se pozná tak, že nemluví, nevidí, neslyší, necítí, nedotkne se, nemůže chodit, prostě je to k ničemu, jenže člověk doufá, že mu zařídí pohodlí a dobrý život. To se však nikdy nestane a zaměstnavatel takového sluhy se stane sám otrokem něčeho, co je pod jeho úroveň, pod úroveň člověka.

Žalm 115 je písní, kterou zpívali, pravděpodobně v chrámu, pravděpodobně se střídal předzpěvák s lidem, nic z toho není jisté, ale i v překladu jsou tam znát místa, která by mohla být refrénem, a tak si můžeme představovat, jak to krásně znělo. Znovu se vrátím k představě Boha, kterou žalm ve mně vyvolává, je v něm vznešenost jiného charteru, než jakákoli vznešenost lidská, snad vznešenost absolutní, a zároveň žalm zpívá o Bohu, který se stará, žehná, tomuto vznešenému Bohu my smíme říkat Otče náš.

Žalm plyne nádherně a měkce, s jistotou, žalmista všechno ví a dodává odvahy – až na předposlední verš. Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. Ano, žalm mluví o životě, o Bohu, který život dává a podporuje. Ale žalmista, zdá se, ještě nevěděl všechno. Tady nastupuje Nový zákon.  Bůh tak miloval svět, aby žádný nezahynul. Jak by mohl žalmista vědět všechno, nesmysl, že, my nevíme o nic víc, jenom čteme, jenom věříme té nepochopitelné zprávě, že ani říše mrtvých není Bohem opuštěná, a že i na věčnosti ho budeme chválit. Pod připomenutím lásky Kristovy, která vstupuje i do pekel, si znovu připomeňme, že svět je plný duchovního jasu, plný velkolepých a úžasných tajemství, a že díky vděčnosti Pánu Bohu se svět stává obrovskou svatyní, do níž je třeba vstupovat a v ní kráčet s úctou a rozjímáním.  Nezdá se vám, že ve víře v Kristovo vzkříšení je svět také místo bezpečnější? A že si ta velkolepá a úžasná tajemství světa můžeme mnohem víc užít, když za nás Kristus zařídil i tu největší bolest, že každý lidský příběh, snaha i radost skončí smrtí?

Snad teď je dobré místo, kde můžu připomenout, že vděčnost Bohu i v časech těžkých je způsob, jak bojovat proti zlému, dokonce je možno říct, že „velebit Boha v dobách zlých je aktem vzpoury proti zdánlivě vítězné logice zla“. TO je ovšem těžké téma a dokonalým připomenutím je  překrásná modlitba vděčnosti složená ve druhém století před Kristem, když Římané dovolili Židům pohřbít povražděné bratry, šlo o povstání proti římské okupaci, takže Římané byli těmi vraždícími. Člověk by za úžasným textem té modlitby vůbec nehledal tak těžké okolnosti. Ale to je právě způsob, jak bojovat proti logice zla. Vděčnost.

            Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, náš Otče, naše Sílo, náš Stvořiteli, jenž jsi dobrý a činíš dobro všem, každodenně jsi činil dobré, činíš dobré a budeš                    nám vždy dobro činit. Zahrnoval, zahrnuješ a budeš nás vždy zahrnovat dobrodiním a přízní, láskou a milosrdenstvím, útěchou, záchranou a vítězstvím, požehnáním a                  spásou, pomocí a přispěním, potravou, milostí, životem, pokojem a vším dobrým. A nic dobrého nám nebude scházet.  

My se však vraťme k tomu, co je hlavním tématem dnešních bohoslužeb, a to díky za úrodu. Přece jen se to nejvíce týká vděčnosti za věci, kterými jsme obklopeni, a to možná mnohem víc než byly generace našich předků. Někdy se zdá, že starost o věci nám trochu přerůstá přes hlavu. A proto chléb a všechno ostatní je dobré vnímat jako dar od Boha. Tím se totiž vyjasní, že to všechno nepatří nám, ale Jemu, on nám je daroval, ale vlastnictví je Jeho doména. Nejlépe se to dokumentuje na starozákonním výroku „má je všecka země, praví Pán“, zemi nemůže člověk vlastnit, patří Hospodinu. My všechny ty dary nevlastníme, ale můžeme užívat. Jsou-li to dary, dárce neočekává, že za ně budeme platit. Jen poděkování se sluší a patří. A jsou-li to dary, pak máme odpovědnost vůči dárci, jak s nimi naložíme. To se zase dobře dokumentuje například na darech od vážených lidí, vůbec nejlepší je příklad obrazu, který vám zas tak nepadl do oka, ale protože osoba, která vám ho darovala, občas navštíví váš příbytek, radši si ho pověsíte na zeď. TO je poněkud málo důstojný příklad, ale dobře ilustruje úctu k dárci, která se promítá do zacházení s darem. Dar není samozřejmost, dar dostáváme proto, že nás má někdo rád. A konečně – radost z věci, z daru, je radostí z toho, že na nás někdo myslí. Nemusím vám jistě připomínat ty všelijaké předměty, které máte v bytě a kdykoli vám na ně padne zrak nebo je vezmete do ruky, připomenou vám toho, kdo vám je dal.

A my si dnes připomínáme mnoho věcí, které smíme užívat, protože jsme je dostali darem od Pána Boha. A jestli se vám zdá málo být vděčni za věci, jistě si to můžete rozšířit i na bytosti a jiné skutečnosti. Denně pociťujeme, že nám Pán Bůh žehná. A

 

Přímluvná modlitba:     

Pane Kriste,

Dnes tě prosíme za naši zemi. Víme, že si svoje pozemské věci máme zařizovat sami, ale věříme, že tebě to není jedno, jak to s námi je. Děkujeme ti, žes nám daroval pokojné časy a prosíme v pokoře, aby nám byly zachovány. Prosíme tě o zázrak proměny lidských srdcí, prosíme, aby v této zemi vítězila poctivost, aby čest nebyla něčím, co nikoho nezajímá, abychom uměli žít s úctou jeden k druhému. Prosíme dej, abychom se uměli domluvit i s těmi, s kým nesouhlasíme. Prosíme, aby v této zemi nebylo ubližováno těm nejslabším. Prosíme, dej, aby ti, kdo rozhodují  o zákonech a uspořádání této země nebyli vedeni pouhou zištností a chamtivostí.

A máme-li sami být těmi, kdo pomáhají těm, kdo to potřebují, nejdříve ti je předkládáme. Prosíme za nemocné, za ty, kdo o ně pečují a za ty, kdo se o ně bojí. Prosíme dnes i za ty, jejichž zaměstnáním je pěstování a vyrábění potravin, aby to dělali poctivě. Prosíme za ty, kteří pracují s informacemi, aby to dělali poctivě. Prosíme za ty, kdo se starají o spravedlnost a právo, aby to dělali poctivě. Prosíme tě také za církve, aby uměly plnit dobře svůj úkol a nesly do světa zprávu o pokoji. S tvojí pomocí bychom chtěli být tvůrci pokoje.

Dnes tě také prosíme za naše rodiny a děti, prosíme a zároveň děkujeme, žes nám je dal. Vážíme si našich blízkých jako největšího daru, který jsme od tebe přijali a prosíme, abys pro ně zachoval pokojné časy. Prosíme, buď jim oporou a záštitou. Posílej jim do cesty dobré lidi. Chceme toho pro ně hodně, ale věříme, že rozumíš, že to je z lásky.

A ještě prosíme, zachovej nám víru, ať se děje, co chce, zachovej víru v tomto světě, aby vždycky byl někdo, kdo věří, že všeho do času, ale ty jsi na věky. Amen

 

 

Epištola Koloským 3,14:

Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15  A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

Adventní zpívání 3.2. v Milíčově modlitebně

Adventní slavnost 17.12.