kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Opuštěný Zachránce

Dn 7,13 – 14; Mt. 16,13 – 23

Tomáš Bísek

1.čtení:  Prorok  Daniel v cizí zemi a smrtelném ohrožení má vidění, které  ho přenáší do časů posledních: Daniel 7,13 – 14

13Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.

14A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“

 

 

   

2.čtení:  Mt. 16,13 – 23

13Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

14Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“

15Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

16Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

17Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

18A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

19Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

20Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

21Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

22Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“

23Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

 

 

Kázání:

Tato poslední neděle uzavírá církevní rok. Co pro nás biblické výzvy znamenají? Shledáváme něco základního, oč se v Písmu jedná?

     To je bezbřehá otázka. Vždyť tak je také bezbřehý Boží zájem o nás.  Matouš nás k tomu také přivádí.

    Ježíš je společně s učedníky na cestě do Jeruzaléma. Tam dojde k  závěrečnému střetnutí s těmi, kteří se mu vždy nanovo stavěli do cesty.  Je nejvyšší čas připravit se na to.  Za koho ho tedy lidé pokládají, ptá se Ježíš.

   Ježíš se ptá svých nejbližších. Možná jimi chceme být i my. On je uvedl na novou cestu života. Ukázal, jak je smysluplná. Doložil, jak je nasazen pro nás. Teď dává jasně na vědomí, že nebyl a nebude bezzubě vydán okolnostem. Dokázal se bránit falešným nařčením a přitom trvale šel cestou pokoje, spravedlnosti a lásky. Byl novým Mojžíšem, Vedl je na cestu osvobození. Učedníci zmínili Jana Křtitele. I Ježíš volá k obratu, k odvrácení od starých cest, vedoucích k zahynutí. Byl pro mnohé také prorokem v plnosti smyslu pronikání do všeho dění slovem často jako břitva, ale také slovem útěšným a hojivým. Jindy hlásal skutečnosti všemu a všem navzdory. Vždy to bylo pro  pravdu Hospodinovu a jeho nový věk. Dále učedníci připomněli proroka Eliáše, který se postavil jednomu z nejhorších Izraelských králů. Nakonec jmenovali Jeremjáše, dokonale soustředěného na službu Bohu oproti všemu a všem. Navzdory všem, navzdory utrpení, věznění a osamocenosti.

       Svým dotazováním jim Ježíš ukázal, jak si jich váží  a jak s nimi počítá. A oni předestřeli před něho všechno nosné a dobré a pokojetvorné, čemu se naučili  z historie Božího lidu a zvláště z Ježíšova svědectví.  Kéž bychom i my byli takto večteni do starozákonních dějů Hospodina s námi. Ježíš mohl mít z jejich odpovědi upřímnou radost. Jeho cesta a  jeho svědectví jim dávají smysl. Zdalipak dávají i nám?

    Jenomže on již v sobě nosí sevřenost z toho, co ho čeká. Asi může mít  oprávněný strach. Potřebuje zvažovat, jak vše zařídit. Má  snad dojít k větší opatrnosti? Má rozpoznat na poslední chvíli, že se mýlí a  své vlastní zavádí?

   A tak se nakonec zeptá:  A co vy?  Čím jsem vám ?Myslím, že k takto přímo položené otázce  musí mít  člověk dávku vnitřní svobody a odvahy. Co když se dokonale mýlí a jeho nejvlastnější mu nerozumí? Co když ho nechápou?

   Připomenu, že v předcházejícím oddíle čteme o Ježíšově varování před svody jejich protivníků. Prožili s ním jejich útoky, napadání, křivé jednání a lži.Porovnání Ježíše s velikány jejich historie je pozoruhodná.   A do těchto souvislostí zazní jeho otázka: Za co mě máte vy? A dnes?Za koho máme Ježíše my? Pokoušíme se někdy alespoň pro sebe věcně odpovědět, čím nám je Ježíš Kristus? (M.Ghandí...?)

     Odpoví apoštol Petr: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Ty jsi zachránce. Ty jsi Spasitel. Ty jsi ten poslední Pán. To je zcela uchvacující vyznání.

     Takto věřícího  a vyznávajícího Petra Ježíš obratem pověřuje vrcholnou odpovědností za nově vznikající komunitu, za společenství následovníků, tedy za Jeho, Kristovu církev.

    Ovšem vyznat v situaci narůstajícího odporu vedoucích představitelů lidu, je nadmíru nebezpečné....

   Proto Ježíš ukazuje docela jinou stránku své cesty, přivádějící jeho život na zemi k utrpení, nicotě a smrti...

      A zde tentýž Petr, vyznavač  a opora všech, nedokáže mlčet. Osobně domlouvá Ježíši: Ne, to není možné. To se prostě nemůže stát. Neunesl to. Nemohl. Nestačí na to.

 Ježíš odpoví nadmíru stroze a přímo: Jdi mi z cesty satane. Svádiš mě! Zavádíš nás!To, co říkáš, je lidská úvaha, lidský svod. To není z Boha.  

     Co to znamená? Že ten, který byl právě pověřen vedením všech, právě ten může dokonale svádět a zavádět? Ano, je tomu tak. Vše je v sázce.Tak, jak je vždy nanovo v sázce cesta víry. Dotírá na nás stále její opak, nedověra anebo dokonce nevěra. Jak to, že se vše tak rychle láme a ztrácí?

Je to snad tím, že po Ježíšových otevřených slovech Petrovi jde o momentální záchranu. Jde o to jak uhnout zlému, nevydat se, neangažovat se.

    Ano, to jsme my. To jsme tak často právě my.

     Ptejme se: Jak je to vůbec možné, že jsou si tak blízko víra a na druhé straně nedověra, nevěra a ztráta všeho.

     Dobře, a jak se uchránit takovému selhání?  A jak se máme dívat na ty, kteří přijímají vrcholná pověření v církvi – a přitom jim hrozí právě toto selhání? A co vlastně na to naši katoličtí bratří a sestry, když nám Písmo zcela jasně ukazuje, že otázkou pravé autority a vedení není jakýkoliv úřad včetně papežského, ale živá a živoucí víra? Ano, skálou byla pevnost víry, se kterou Pertr vyznával. Skálou dnes  je tak u papeže Františka jeho víra a její projevy, které jsou překvapivě svobodné a pozoruhodné. Podobně pak u každého z nás.

     Z dramatu Petrova selhání je pozoruhodné, jak snadno a dokonale dokáže člověk dokonale zklamat. Takový doklad přináší doklad selhávání lidu Staré smlouvy a trvalost Boží iniciativy – až do konce. Konce, který potvrzuje Kristův kříž. To dokládají i naše selhání dnes.

      Když se podíváme na pozdější chvíle dramatu Ježíšova zápasu v Getsemanské zahradě,. je k zoufání, že nakonec ani úpěnlivé, byť střízlivé prosby Ježíšovy v Getsemanské zahradě nebyly učedníky vyslyšeny. Zůstal zcela osamocen? Jak to, že přesto všechno a právě proto my sami na svého Zachránce a Pomocníka smíme spolehnout.

 

 Modlitba: Hospodine,  před Tebou a s Tebou smíme prožívat svou kající stísněnost z našich nevěrností a selhání. A proto také prožíváme tím větší a nekončící radost z Tvého potěšování, z Tvé láskyplné blízkosti. Amen

 

kalendář

  Nejbližší akce:

29.3. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva