kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Staršovstvo:

každé druhé pondělí v měsíci

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00, poprvé 8.10.

Biblické příběhy pro děti:

pátek od 15:00 starší děti,
od 16:00 mladší děti

Konfirmační příprava

domluvíme individuálně
(pátek odpoledne)

Mládež:
pátek od 19:00



Šemá Jisrael - začátek školního roku

Sk 4,13-22; Dt 6,1-9

Lenka Ridzoňová

6. září 2020, 13. neděle po Trojici

 

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.  (Žalm 1,1-3)

            Píseň:  214  Z celého srdce svého

Modlitba:

Pane Bože,

děkujeme. Za hezké letní dny, prázdniny, dovolené. Děkujeme za neděli, ze setkání s lidmi, které máme rádi. Děkujeme za náš sbor. Místo, kam přicházíme pro útěchu, povzbuzení, kde doufáme slyšet něco od tebe. S vírou, nadějí, pokorou jsme tady před tebou. Jsi, Pane Bože, pevný a stálý, o tebe se opíráme. Vždyť - kam jinam bychom šli? Ano, víš o nás, jak často hledáme oporu někde jinde, spoléháme se na sebe, na druhé lidi. Býváme zklamaní, že to, co jsme si mysleli, že je pevné, se ukáže jako vratké. A při tom si vzpomeneme na tebe. Děkujeme, že nás přijímáš zpátky. Amen.

  1. čtení: Sk 4,13-22

13Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.

14A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

15Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili:

16„Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít.

17Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat.“

18Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili.

19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.

20Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“

21A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo.

 

            Píseň: 541 Jak dobré je žít, Pane, z tvého slova 

 

            Text: Dt 6,1-9

1Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit:

2Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ.

3Poslouchej je , Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců.

4Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

5Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

6A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.

7Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

8Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.

9Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

 

            Kázání: Milé sestry a milí bratři,

představte si, že se stěhujete do nového domu. Otevíráte dveře, všechno ještě voní novotou, okna umytá, stěny jsou čerstvě vymalované. Stojíte na prahu a rozhlížíte se. Jak se nám tady bude bydlet?  Jak si to tu zařídíme? Co pověsíme na ty čisté zdi? Aby se nám tu dobře žilo…

            My (jako rodina) stojíme teď na takovém prahu. Já tady stojím na prahu jako nový farář. Na prahu něčeho nového stojíme také jako sbor s novým farářem, na prahu nového stojí děti, které po dlouhé pauze začaly chodit do školy… Nová kapitola se otevírá také před dětmi v nedělní škole. Letošní cyklus bude mít jako vodítko „církevní rok“. Září má pracovní název „učit se životu“.

            Stojíme na prahu nového, podobně na prahu nového stáli Izraelci. Putovali pouští z Egypta, Mojžíš je vedl do země zaslíbené. Země pro ně připravená od Hospodina už je na dohled. Země, o které slyšeli, že oplývá mlékem a medem...

            My také víme, že ta země nebyla prázdná, nebyl to nový čistě vymalovaný dům... Ale vždyť my se taky stěhujeme se starým nábytkem, se starými vztahy, s radostmi a problémy... Jako farář přicházím do sboru, kde vy jste doma, kde mnozí máte zapuštěné kořeny, kam jste dali své srdce. Jak to bude v tom novém?

            Izraelci stojí už na prahu nové země, na prahu nového života, nového období. A na tom prahu k nim Hospodin ústy Mojžíšovými mluví o tom, co je důležité. Přikázání, nařízení a práva - to vám je sděleno, aby se vám v zemi dobře vedlo. Abyste se rozmnožili, aby vám země oplývající mlékem a medem byla dobrým domovem. Vám a vašim dětem a dětem jejich dětí. Jaké to nové bydlení, nový život bude? Do velké míry to záleží na vás.

            Proč dává Hospodin svá přikázání a nařízení? Nejde mu o to, že by nás chtěl zkoušet, zda kvůli němu dodržíme, co přikáže. Nechce jako král z pohádky otestovat, které z jeho dětí ho má nejraději. Nejde mu o to neposlušného potrestat. On dává pravidla, protože má rád. Pravidla jako pomoc při rozhodování. (Jako rodiče, když děti učí pravidlům - třeba jak přecházet přes ulici - to taky dělají pro jejich dobro.) Lidé dostávají od Pána Boha nabídku: na mě se spolehněte. Ale když se rozhodnete na mě spolehnout - tak opravdu jen na mě. Ano, Hospodin chce mít s vyvoleným člověkem exkluzivní smlouvu. Ten dům máte ode mě, já vám na něj dávám záruku - ale jen v případě, že se budete chovat tak, jak máte, budete dodržovat pravidla, jednat podle návodu.

            Pán Bůh si klade nárok na celého člověka. Ano, je náročný. Ale proč? Proč se nemůžeme spoléhat v něčem na Pána Boha a v něčem na něco nebo někoho jiného? Proč nemůžeme dát třeba srdce Bohu a mysl zaměřit jinam? Nejde to. Jako když vstupujeme do manželství, slibujeme se navzájem exkluzivně, výlučně. Já nevěsta tobě, ženichu, já ženich tobě, nevěsto. Znamením slíbené věrnosti je při svatbě prsten.

            Podobné znamení má Izraelcům připomínat jedinost Boha: na ruce a na čele budou mít odznak, komu patří. Pravověrný žid si při modlitbě přivazuje na levou ruku a na čelo malou krabičku, v které jsou proužky pergamenu s několika napsanými biblickými texty. Jeden z nich je právě toto vyznání jediného Boha. Slova Šemá Jisrael (adonaj elohénů, šemá jisrael adonaj echad) - hlavní, zhuštěné, vyznání židovské víry. Slyš Izraeli... Také je to napsané na veřejích domu ve schránce, které se říká mezuza. Obyvatel domu i přicházející návštěva vědí, kdo je tím hlavním, kdo je tady pánem. Mám jediného Boha. To si připomínám pokaždé, když jdu těmi dveřmi ven z domu do světa a když se zase vracím. Přicházející je zvyklý na schránku s textem vyznání sáhnout a prsty pak políbit. Vyjadřuje tak úctu, lásku, připomíná si toho důležitého.

            Jediný Bůh. Jediný pán, jeden, na kterém nejvíc záleží... To přece usnadňuje mnoho rozhodování. I mnoho vztahů. Osvobozuje to.

            Věříme v jednoho Boha. Kdysi dávno byl jeden Bůh pro všech dvanáct kmenů izraelských. To je spojovalo. A ten stejný a jen jeden je Bůh nás všech křesťanů z nejrůznějších denominací. Ten nás spojuje. Jak je to s bohy a vírami jiných náboženství, nevím. Já věřím, že Bůh je jeden pro celý svět. Snad k němu všichni dojdeme a vezme nás na milost.

            Bůh je jediný a mám ho milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Tato slova mám mít ve svém srdci. A vštěpovat je svým synům (a dcerám). Předávat další generaci. Předávat těm, kdo mi byli svěřeni. Kdo to jsou ti mně svěření? Za co, za koho jsem odpovědná? Za svůj dům. A každý sám se musí rozhodovat, co je tím jeho domem. On sám? Partner? Rodina? Děti? Vnoučata? Sbor? Obec? Město? Kde všude a jak já mám sdělovat, že je jen jeden Bůh? Komu to mám vštěpovat, s kým o tom rozmlouvat? Co je tím mým domem, kde má být mé vyznání vyvěšeno, napsáno na veřejích, hlásáno?

            Jsem to v první řadě já sama, komu je tady řečeno, že s myšlenkou na jednoho Boha mám ráno vstávat a večer jít spát, já sama se mám při svém denním rozhodování, stresu a strachu rozhodovat podle darovaných vodítek - přikázání. Jsem to já, kdo se má ztišit k modlitbě. A k prosbě za všechny mně svěřené. Já prosím jediného Boha o to, aby ho poznali a uznali i ostatní, prosím taky o moudrost, abych poznala, co je kdy to správné slovo, co je v dané situaci tím dobrým vštěpováním. A při tom si pokorně uvědomuji (také já jako farář, učitel v nedělní škole...), že já předávám jen informaci, a prosím, aby tuto informaci Pán Bůh oživil, dal tomu druhému poznání, dal mu víru.

            O tom vštěpování a opakování píší krásně bratři kraličtí ve svých poznámkách: „opětovati“, Hospodinu zaostřovati, tak jakož nádobí některá a zbroj zaostřována bývá, aby jemná byla, a snadně té věci, k níž nastrojena jest, se chytala aneb aby se rzí nezašla: tak i přikázání Boží, aby se vší pilností, bedlivostí a k nedbalým i s zuřivostí předkládána byla a tak v jednostejné váze, jako nová, ostrá a stkvoucí zůstávala. Nebo ten jest způsob Božího slova, více-li se rozjímá, tím stkvělejší, mocnější a milejší bývá.

            Naše první čtení bylo ze Skutků apoštolských. Když v Jeruzalémě vznikal první křesťanský sbor, nebyla mu veřejnost příliš nakloněna. Zvláště kněží, kteří už Ježíše neměli v lásce. A poté, co Petr a Jan z moci Ježíšovy uzdravili ochrnutého člověka, kněží zakázali Petrovi a Janovi o Ježíši mluvit. Ti ale statečně vyznali: O tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet. (Sk 4,20)

            Nemohli mlčet o tom, co poznali jako to nejdůležitější. Nemohli svou víru žít jen za zavřenými dveřmi, v pokojíku svého srdce. Celým srdcem, celou duší a celou silou milovali Boha a museli to říkat nahlas.

            Pane Bože, prosíme, probouzej a posiluj naši víru. Dávej nám odvahu o tobě mluvit, dávej nám moudrost při volbě slov. Oživuj informaci, kterou někomu sdělíme, aby se stala vírou. Amen.

 

            Píseň: EZ152 Věříme srdečně v jediného Boha

Večeře Páně

            Píseň: 672  Dej nám moudrost, odvahu

Přímluvná modlitba

            Poslání: Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (Dt 6,4–5)

            Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

            Píseň: 452 - Za dar slova, Bože milý

 

kalendář

  Nejbližší akce:

4.10. Díkčínění, VP