kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Sofonjáš a Jan Křtitel

LK 3,7-18 ; Sf 3,14-20   

Elen Plzáková   

Modlitba:

Pane Bože, buď nám dnes nadějí i pokojem, radostí i pomocí. Buď přítomen svým Duchem v této oslavě, očekáváme na Tvé světlo, aby zářilo v každé temnotě, aby si před ním žádná naše temnota nebyla jistá. Pane, prosíme, dej, aby to, co je smutné, těžké a zlé při nás i ve světě bylo prozářeno světlem Tvé naděje. Dej, abychom se neusadili v zemi šeré smrti, s myšlenkou, že lepší už to nebude, ale abychom s radostí očekávali Tvé vykoupení – že starosti budeme umět vyřešit, že dokážeme přispět k tomu, aby se tu žilo dobře a že nakonec budeš Ty tím, ke komu přijdeme, Ty laskavý Bůh. Prosíme, daruj nám naději, která přesahuje tento svět a naše hříchy a proti níž jsou snažení toho zlého jenom dočasnou záležitostí. Prosíme Tě o milost a Tvé požehnání. Amen

 

1.čtení:  Lk 3,7-18

7Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?

8Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

9Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

10Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“

11On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“

12Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“

13On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“

14Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

15Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.

16Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

17Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

18A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.  

2.čtení:  Sf 3,14-20 

14Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská!

15Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!

16V onen den bude Jeruzalému řečeno: „Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou!

17Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“

18Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží.

19Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby.

20V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.

 

 

Kázání:

Milí bratři a sestry,

začátek tohoto čtení "Zaplesej, prozpěvuj dcero siónská" by se báječně hodil k několika adventním písním, které máme ve zpěvníku. Buďte však rádi, že jsem je nevybrala, protože všechny jsou tak obtížné, že by si na nich jeden vylámal hlasivky, jak vědí účastníci adventního zpívání. Tam se vždycky prokoušeme i dcerkami siónskými.

Nenechte se zmást pozitivním vyzněním Sofonjášova proroctví. Tuhle knihu nečteme často, jestli vůbec někdy, a je to čtení těžké. Má to jen 3 kapitoly, ale mráz po zádech běží dostatečně. První kapitola pojednává o tom, že Hospodin zničí všechno. Člověk má tendenci listovat zpátky do knihy Genesis, kde přece je zaslíbení, že Bůh už nikdy nevyhladí život na zemi. Další kapitola je plná výhrůžek pronárodům, které ničí Hospodinův lid. To už je trochu lepší, protože pronárody lze někdy pochopit jako obecné nebezpečí, jako zlo, které člověku hrozí. Třetí kapitola pojednává o tříbení, osloveno je město, tedy Jeruzalém, jsou tam rozlišeni ti, kteří trpí a kteří způsobují trápení, ti druzí budou vyhlazeni.

Veršem z knihy Sofonjáš se inspiroval autor hymnu Dies irae - Den hněvu, byl to italský františkán Tommaso da Celano ve 13. století, ten hymnus znáte buď od Mozarta nebo od Verdiho nebo od Dvořáka, neboť je součástí mše Requiem. Verš je z první kapitoly - Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími. I tohle podtrhuje, jak neveselé čtení to místy je.

Prorok zvěstuje strašná proroctví, jak Hospodin všechno, včetně zvířat, sklidí jako špatnou úrodu, kterou pak spálí. Všechen lid kramářů zajde…ztrestám muže, kteří jsou jak zkyslé víno…, kteří si v srdci říkají: „Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého“. Jejich stříbro ani zlato je nedokáže v den Hospodinovy prchlivost vysvobodit….Tohle..město, které…si v srdci namlouvalo: „Nade mne nic není“. Jak bude zpustošeno! ….Na hlavicích sloupů tam bude nocovat pelikán a sýček…..soudcové jak vlci za večera, do jitra nenechají nic neohryzaného…kněží  znásilňují zákon…ten, kdo páše bezpráví, nezná studu……oni hned za časného jitra kazí všechno, čím se zabývají.

Nepřipadají vám některé Sofonjášovy varovné výroky velmi aktuální? Prorok Sofonjáš vystoupil po době asi 60 až 70 let, kdy v Izraeli žádný prorok nepromlouval. Tehdy vládl velmi špatný král, podporoval modloslužbu a proroci byli pronásledováni. Ráda bych tuto historickou situaci podtrhla, protože země asi prosperovala, aspoň poměrně, král byl totiž věrný vazal Asyřanů, a proč by to dělal, když ne proto, aby z toho něco měl. Možná, že chudáci poddaní museli platit vysoké daně, aby král to své vazalství měl čím zaplatit, ale chci říci, že se vcelku nic hrozného nedělo. Celkem to šlo. Katastrofy přišly až mnohem později. Doba vcelku klidná, kdo to uměl, prosperoval, jestliže se kdesi zatahovalo, tak to nebyla ještě aktuální bouře.

Ta podpora modloslužby jistě souvisela s podřízeností země a krále jinému národu a mohl by vzniknout dojem, že Sofonjáš, první prorok po pauze, vyřizuje slovo přehnaně žárlivého Boha, který nesnese, aby jeho lid sem tam zaběhl k sousednímu božstvu, co se může stát, o nic nejde. Možná však, že prosvítalo i z toho výběru veršů, že následky modloslužby jsou nespravedlnost a utiskování slabých. A vůbec nejvarovnější mi připadá, že mezi zločiny, kterých se modloslužebný lid dopouští, je i výrok „Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého“. Prostě nedělá nic.

Co však dělá optimistický závěr v tak tvrdém proroctví? Totiž i v těch tvrdých slovech jsou roztroušena nadějná sdělení. Třeba výzva k obrácení. To znamená, že slova jsou drsná proto, aby byla ještě šance. Aby ještě zvládli otočit ten špatně nabraný směr. A považte, oni to zvládli. Přišel nový král, jmenoval se Jošijáš a za jeho vlády proběhla velká náboženská reforma, se vším, co k ní patřilo, totiž i s dodržováním zákona a snahou o spravedlnost a vůbec to všechno, co ke zdravé společnosti patří. Takže to jde. A domněnka je taková, že k tomu přispěl i Sofonjáš svým proroctvím. Jen ho pořádně slyšet.

Pořádné proroctví je řečeno proto, aby někým pohnulo. A naděje k němu patří také. Takže jsme četli Sofonjášův závěr o dcerce sijónské, která může zpívat a veselit se, o tom, že Hospodin odklidil jejího nepřítele, dost možná nájezdný národ, nebo taky špatného krále, zrušil rozsudek, takže už nebude hůř a už se nehněvá, naopak raduje se ze svého lidu jako ženich z nevěsty - raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. Je to pěkná představa, kdybychom si mohli říct, že se z nás Hospodin raduje. Mluví se tam o záchraně, podpoře, povzbuzení, o poctách, které se lidu dostanou.

Před chvílí jsme řekla, že se povedlo změnit špatně nastavený směr cesty, že se povedlo změnit špatné národní návyky. Ale prorok to tak nevidí, neřekne „povedlo se“, ale ví a zvěstuje, že Hospodin to zařídil. Možná to udělal proto, že se našlo aspoň pár lidí, třeba jen jeden prorok a jeden dobrý král, kteří o to prosili. Možná.

Až potud to vypadá jako příklad z historie, něco se nepovedlo a pak zase povedlo, docela snadno nacházíme obdoby v naší době, obdoby a spojnice. No a vidíte, takový mnich ve 13. století v tom hned viděl zprávu o konci světa, ten den hněvu, onen den, je pro něj den závěrečného soudu. „Smrt a příroda tu trnou, když se těla z hrobu k Soudci hrnou, každý s hříšnou skvrnou.“ Nemohla jsem si odpustit jednu citaci z Dies Irae, protože mě zaujala ta hříšná skvrna. Dlužno dodat, že hymnus je jednou velikou a důkladnou prosbou o odpuštění, sice to pro někoho bude prošpikováno příliš šťavnatými obrazy viny, ale prostě ta hříšná skvrna je na každém z nás.

To je ovšem také důvod, proč si takový text čteme o adventu, v době, která chce přemýšlet víc o tom, jak to bude, až Kristus zase přijde. V této souvislosti je dvakrát, desetkrát potřebný nadějný závěr o tom, že Hospodin se tolik napracuje, aby svůj lid zachránil a že z toho lidu má radost. Nový zákon potom všechno tohle potvrzuje.

Z Nového zákona jsme dnes slyšeli kázání Jana Křtitele, také velmi adventní text. Vždycky mě na tom fascinovalo, jak takový text, kde Jan Křtitel svým posluchačům a skrze psaný text i čtenářům, tak důkladně spílá a celé to končí slovy:  A ještě mnohým jiným způsobem kázal radostnou zvěst. Přece v tom muselo být něco velmi nadějného, jinak by se za ním zástupy nehrnuly, myslím.

Otázka zástupů – Co máme dělat? –zní až dojemně, dojemně proto, že v tom slyším otázku naši, otázku vlastní. A Jan jim radí, velmi konkrétně a jednoduše – rozdělte se s tím, kdo nemá, a neřešte, jestli je to spravedlivé, když jste si na to vydělali sami poctivou prací. Buďte hodní. Celníkům, kteří dělají práci podobnou dnešním exekutorům, prostě řekne: vybírejte jen to, co vybrat máte. Je to vaše práce, takhle jsou prostě nastavená pravidla a vy se nesnažte zneužívat svoji moc, kterou máte nad lidmi. Buďte na ně hodní. A vojáci, kteří měli té moci ještě víc, dostali také jednoduchou radu: dělejte, co je třeba, ale buďte hodní a nesnažte se z té své moci vytřískat co nejvíc pro sebe. Buďte hodní, jak to v nastavených pravidlech jde.

Slyším tam prostě připomenutí starosti o spravedlnost, jejíž nedostatek tak kritizovali starozákonní proroci, a ta spravedlnost bude silnější, když se jeden k druhému bude chovat lidsky. Nebude nikoho využívat. Nebude ubližovat. Nebude pomlouvat, okrádat, ani o peníze ani o čest, trápit, šplhat po něčích zádech, atd. Není to složité. Prostě buďte hodní. A jestliže vám to zní nedostatečně, nebo máte připomínky, že být hodný v tomto světě znamená nemít úspěch, přijít o majetek a získat samé nevýhody, připomínám, že lidé, kteří žádali Jana o rady, byli malí páni, nad nimi byli ti, kteří se na nic takového neptali, ani by je to nenapadlo. A přesto Jan takové rady dává. Záleží na tom, jak to na tom světě má jeden každý z nás, o tom soudu, který přijde, jsme už slyšeli.

Ještě poznámka k tomu, který má přijít a drží lopatu v ruce, aby to všechno prosel a oddělil zrno od plev. Obraz je to jako vystřižený ze starozákonních proroků. Tady však se domnívám, že ty plevy a zrno nejsou lidé, celí lidé, ale že ten, který má přijít, tedy Ježíš, dokáže tou lopatou vybrat z nás to, co nezaslouží zachovat a co by se mělo spálit. To s čím si nevíme rady a neumíme to oddělovat. On to bude umět, vybere to z nás, a přece to budeme i pak celí my, jenže už nebudeme mít tu hříšnou skvrnu. S tímto podivným obrazem, jak nás Pán Ježíš lopatou čistí od hříšných skvrn, dnes opustíme proroky Sofonjáše  a Jana Křtitele. A také s tím, že o hrůzách dne soudu se mluví proto, abychom se sami snažili o ten díl spravedlnosti, na který stačíme a abychom se toho soudu neděsili, protože i Hospodin se snaží, abychom dobře dopadli.

 

 

Poslání:

Fp4 4Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.7A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

 

Požehnání:

Ať Pán shlédne na nás, doprovází nás na naší cestě k lidem, kteří potřebují pomoc. Ať nám dá sílu a odvahu a čas k pomáhání. Ať nám dá moudrost, poznat své hranice. Ať je naší posilou a mírem, útěchou a oporou v našem konání. Tak ať nám požehná milující Bůh Otec, Syn i Duch svatý.

kalendář

  Nejbližší akce:

1.12. Jarovský jarmark

23.12. Adventní slavnost