kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Po dobu nouzového stavu
v ČR jsou shromáždění
zrušena

Spor o půst

Iz 58, 1-12; Mk 2,18-22

Zdeněk Susa

1.čtení:  Iz 58, 1-12

1„Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.

2Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.

3‚Proč se postíme, a nevšímáš si toho ? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.

4Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak , aby bylo slyšet váš hlas na výšině.

5Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?

6Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?

7Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?

8Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána . Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.

9Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,

10budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“

11Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.

12Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou , opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

 

 

   

2.čtení:  Marek 2,18-22

18Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

19Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

20Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit.

21Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.

22A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

 

 

Kázání:

Tento oddíl je nadepsán „Spor o půst“. Dnes je druhá neděle postní a jistě je tedy na místě zamyslet se nad tím, jak o postu přemýšlel sám Pán Ježíš.

 

Učedníci Jana Křtitele i farizeové se postili. Důvody měli různé: Farizeové se snažili naplnit Zákon do posledního písmenka – všechny zákazy a příkazy. A tak byl jejich půst mnohdy formální, šlo právě jen o dodržování předpisů. Učedníci Janovi se postili také - důvod měli opačný: snažili se žít opravdově; jejich půst byl proto možná ještě tvrdší než půst farizeů.- Ale ať k tomu měli jakýkoliv důvod, Janovi učedníci a farizeové se nelišili v tom, že dodržovali židovské předpisy o pravidelném postu.

 

A teď se tu najednou objevuje Ježíš a jeho žáci; a tato nová skupina se nepostí, nebo alespoň ne tak výrazně a zjevně jako farizeové a učeníci Janovi. Přitom Ježíš vyšel přece z kruhu kolem Jana Křtitele – teď se od něj odlišuje. Janovi učedníci jsou z toho nejistí, jdou za Ježíšem a ptají se: Jak to, my se postíme – i farizeové se postí – a tvoji učedníci ne? Jak to přijde? Vysvětli nám to.

 

Ježíš jim to vysvětluje nejprve na příkladu svatby: Při svatbě se půst přerušoval, byl to zvyk, který i farizeové respektovali jako výjimku ze zákona. Svatebčané se nepostí, dokud je s nimi ženich, t.j. dokud svatební veselí trvá. To je argument, který tazatelé znají – je svatba, proto se přerušuje půst. Ale jaká je tu svatba, kde je ženich? Obraz Ženicha jako označení Mesiáše nebyl v židovství známý, ale Ježíš ho použil i na jiných místech ve svém učení. Ženich je Mesiáš – Spasitel – Ježíš sám. Takže mu tazatelé snad rozuměli: Není potřebí se postit, když Mesiáš je tu, když se přiblížilo Království Boží, když už je tady, mezi námi. Pravidelným postem se měly smiřovat viny vyvoleného národa. Ale teď je Království tady, Ježíš svým životem a svým učením už přinesl to, k čemu měl půst sloužit. Takže půst už není potřebný, je překonaný. Patří mezi staré věci, které je možno odložit – které se dokonce musí odložit.

 

Další verš ale říká, že se půst opět vrátí – ženich bude od vás vzat, pak se zase budete postit. Svátek Mesiášovy pozemské přítomnosti jednou skončí – tím "bude vzat" Ježíš jistě myslí na zajetí, odsouzení a smrt na kříži. Tehdy vám bude ženich vzat a bude to den velikého smutku. Pak se zase budou postit učedníci i všichni, kteří od nich uslyší zprávu o Kristově smrti. Tehdy, v ten den se budou postit. Zdůraznění "v ten den" ukazuje na den ukřižování – na pátek. Páteční půst tak má biblický základ, už v první generaci církve se věřící postili v pátek – a Marek to tímhle zápisem dokládá.

 

Ale byl to nový půst. Proti židovskému čtvrtku, vlastně pondělí a čtvrtku, je tu křesťanský pátek. Ale to by nebylo podstatné – lišit se jen dnem v týdnu.

Podstatný je rozdíl v obsahu: Židovský půst byl na usmíření Boha, na odčinění vin – byl to půst, který měl být zásluhou před Bohem. Křesťanský půst je na památku žalu učedníků v den, kdy Kristus byl od nich vzat. Není v něm žádná zásluha – protože Boží dar – příchod Vysvoboditele na zem – ženicha ke svatbě – nepotřebuje být doplňován žádnou lidskou zásluhou.

 

Je škoda, že se z postu v pozdější církvi zase zásluha udělala. A je škoda, že v reformaci se právě pro tohle záslužnické pojímání odmítl půst sám. Takže ho v naší církvi dnes skoro neznáme. Je to škoda, protože i Pán Ježíš se postil, učil, jak se postit, a půst církve patřil už od začátku k životu víry.

 

Že ten půst Kristových učedníků byl a je něčím jiným než půst farizeů a Janových žáků, dokládá Ježíš v našem textu dvěma podobenstvími: Nejprve o záplatě z neseprané látky. Záplata z neseprané látky – t.j. z látky, která se ještě sráží, se nepřišívá na staré děravé šaty. Záplata by se při prvním praní srazila a vytrhla ze staré látky díru ještě větší. Tak by šaty byly horší než před tím.

 

Ještě patrnější je to v druhém podobenství: Mladé víno se nedává do starých měchů, protože mladé víno ještě kvasí – je silné a neklidné – roztrhalo by staré měchy a tak by přišly nazmar měchy i samo víno. Nové víno patří do nových měchů. Je to proto, že je starým měchům nebezpečné – roztrhalo by je. Ale i staré měchy jsou nebezpečné mladému vínu – nedokvasilo by v nich, nevyzrálo, vyteklo by z nich bez užitku.

 

Pro Ježíšovy posluchače tohle znamenalo: Království Boží, jak je Ježíš přináší v jeho plnosti – jako zvěst i jako čin, je natolik nové, že se nesnese se starými náboženskými zvyky farizeů i Janových učedníků. Nemůže navazovat na staré postní předpisy. Staré je novým překonáno, protože nové je silnější než staré – jako to mladé víno. A staré je pro nové nebezpečné. To, co přináší Ježíš, se nemůže namontovat na staré zvyklosti, nemůže se s nimi smíchat. Nový obsah vyžaduje novou formu. Jinak by se to nové a cenné promarnilo a ztratilo.

 

Co nám to říká dnes? Je v tom zpráva pro svět, pro církev i pro každého jednotlivce. Přímo se nabízí i do naší politické situace; možná vás to už napadlo: Před třiceti lety tu došlo k velké změně, narodilo se cosi nového, cenného a nadějného. Ale změny byly tak slušné, že množství lidí, spjatých se starým režimem, zůstalo na svých místech. Každému se dala šance, mluvilo se o sametu... A zůstaly i mnohé staré organizace, struktury. Na jednu stranu to bylo ušlechtilé, na druhou nebezpečné. Nové myšlení těžko zakotví ve starých hlavách. A nový obsah se může zkazit a promarnit, když ho budeme nalévat do starých struktur. Na to jsme měli myslet a pro samou slušnost nezapomínat, že nikdo nedává mladé víno do starých měchů, když mu záleží na tom, aby víno vyzrálo a bylo k užitku.

 

Tohle by mohlo být slovo do naší doby, do naší společnosti. Ježíš ovšem myslel jistě na širší obzory. Jeho slovo poučuje církev ve všech dobách: Pozor na nejrůznější překonané zvyky. Nemontujte na ně křesťanství, nesměšujte – staré zvyky nezachráníte, křesťanství uškodíte. Může se vám ztratit jako to drahé víno ze starého roztrženého měchu. Tohle varování platí církvi od starověku, kdy jí hrozilo, že se smísí s pohanstvími římské říše, až do dneška, kdy jí stejně hrozí všelijaká moderní pohanství. Jakmile se s okolními pohany soustředíme na kult výkonu, mládí, životní úrovně, budeme uctívat příslušné modly – a na to přidáme trochu nedělního křesťanství, je to jako bychom přišívali novou záplatu na staré šaty.

 

A platí to i pro každého jednotlivého z nás. Náš osobní život i naše myšlení připomíná staré měchy – naše osvědčené měchy, do kterých strkáme všechno, s čím se každý den setkáváme. A máme snahu vecpat tam a přizpůsobit tomu i samotného Pána Ježíše. Zapomínáme, že život víry není něco hotového, zorganizovaného a konečného. Že svého Pána nemůžeme přizpůsobovat na míru svých měchů. Že se naopak máme dát každý den od něho překvapovat a nově vést.

 

Radost je v tom, že to nemusíme sami vymýšlet a plánovat. Stačí se otevřít. A nesnažit se za každou cenu ponechat si své roztrhané staré šaty a zpuchřelé měchy. Když mu nebudeme bránit, on si nás oblékne sám do nových šatů. Sám si nás naplní novým dobrým vínem, které poneseme pro sebe i pro druhé.

 

To nám, Pane, dej, abychom neulpívali na starém a překonaném – ve světě, v církvi, sami v sobě. Abychom se každý den otvírali tvé budoucnosti, abychom byli tvými lidmi. Amen.

 

 

 

Písně: 161, 217, 433, 378, 613, 452

 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

29.3. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva