kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Svátek Kristova narození

Iz.9.6,7; Lk.2.1-14; Lk.2.1-14

Jiří Nečas

Modlitba:

Děkujeme Ti, Otče náš, za zázrak vánoc, že jsi přijal na sebe lidskou podobu a v Ježíši Kristu přišel mezi nás, hříšné lidi - ve veliké chudobě, v lidsky nesmírně těžkých podmínkách, a při tom za doprovodu andělského chóru.

Děkujeme Ti, že v pozemském životě našeho Spasitele Ježíše Krista můžeme poznávat, jaký má lidský život být, co má skutečně smysl. Děkujeme Ti za Jeho učení a příklad Jeho života. Děkujeme Ti, že skrze Něho poznáváme krásu a velikost lásky, odpuštění, smíření. Děkujeme Ti za pozvání na Jeho cestu. Děkujeme za vzácnou příležitost prožívat společenství s Ním při Večeři Páně. Prosíme, očisti naše srdce, prosíme, dej nám sílu druhým odpustit.

Prosíme Tě za všechna shromáždění křesťanů v tento sváteční den. Prosíme Tě, buď svým Duchem přítomen i zde mezi námi. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen

 

1.čtení: 

   Iz.9.6,7: Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Lk.2.1-14: I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. (To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.) I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,) Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou. I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila. I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě. A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

 

2.čtení:

J.1.1-5,9-14: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život byl, a život byl světlo lidí. A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. (9:) Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho, Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou. A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.  

 

Kázání:

Slavíme dnes hlavní vánoční svátek, Boží hod vánoční, svátek narození Ježíše Krista. Vánoce jsou rozhodně nejznámějšími, nejnápadnějšími křesťanskými svátky. Evangelisté jim však věnují mnohem méně pozornosti než velikonocím. O Ježíšově narození přinášejí zprávu jen Matouš a Lukáš, a jde o zprávy poměrně stručné. V církevní praxi se vánoce slaví až od 4. století, a to jako náhrada za pohanskou slavnost zimního slunovratu v jejich dobu běžně praktikovanou. Přesné datum Ježíšova narození neznáme, vánoce jsou však příležitostí připomínat si tuto významnou událost, zvolenou později právem dokonce jako počátek počítání letopočtu, byť s promítnutím nedostatku informace o tom, kdy se Pán Ježíš skutečně narodil. K Ježíšovu narození směřovala slova proroků. Ježíše – Mesiáše - zbožní lidé očekávali, jenže si Jeho příchod představovali docela jinak než jak se udál.

Způsob slavení Vánoc se měnil v čase a liší se na různých místech. V našem podnebním pásmu na severní polokouli jsou Vánoce v zimě, v období nejdelších nocí, a v naší zemi znamenají 3 až 5 dní souvislého volna. A záhy po nich končí kalendářní rok, jsou vánoční prázdniny a lidé si často, někdy dobrovolně, někdy povinně, berou v této době dovolenou. Tento velký dosah do občanského života přispívá k tomu, že Vánoce jsou nejvnímanějšími křesťanskými svátky, přičemž atmosféra radosti a pokoje převládly nad jinými složkami vánočního poselství, ba i nad tímto poselstvím jako celkem. Současně však došlo k jakémusi omezení až vyprázdnění obsahu vánoc. Dospělo to až k tomu, že my, křesťané v Evropě, teď jsme svědky opětovného, velice neradostného, přeznačování významu vánoc. Žijeme v civilizaci, která si snad ještě někdy říká křesťanská, avšak v níž je uctíván především novodobý baal – mamona. A z vánoc se staly hlavní svátky výrazné složky jeho kultu, totiž konzumu, jehož chrámy – hypermarkety, supermarkety, obchodní centra, či jak se jim všem říká – jsou v předvánoční době navštěvovány skutečně v mimořádně velké míře. 

Určité rozpaky ovšem budí i taková ta tradiční vánoční atmosféra, vzniklá v křesťanském prostředí, kultem mamony ještě nedotčená, příjemná, milá až sladká. Má vůbec biblické opodstatnění? Asi všichni, máme-li za sebou dlouhou cestu, zvláště ve vyčerpávajícím horku, se těšíme na odpočinek a na koupel či sprchu. A teď si představme onu namáhavou, vyčerpávající Mariinu a Josefovu cestu z Nazaretu do Betléma, Marii při tom v nejvyšším stupni těhotenství, a u cíle místo nějakého aspoň trochu přiměřeného ubytování umožňujícího odpočinek a základní hygienu po cestě nutnost uchýlit se do chléva... To rozhodně není žádná idyla, ba je to její pravý opak. Jenže ... Poslechněme si, tentokrát z ekumenického překladu, část Lukášova líčení:  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." ...  Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli (Lk.2.13,14,18). Ona nevýslovná prostota a chudoba se zde prolínala s úžasnou slávou, Boží zaslíbení se naplňují, přišel dlouho a toužebně očekávaný Mesiáš. Jde to vůbec dohromady? Pro mnohé svědky této události bylo takové spojení nemyslitelné. "Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali", píše evangelista Jan (J.1.11).

 Neznáme přesné datum Ježíšova narození. Datum vánoc bylo vybráno dodatečně, nevíme, na který den v roce Ježíšovo narození připadá, avšak úlohu dne Jeho narozenin Vánoce mají. Když vzpomínáme narození různých významných osobností z novější historie – zpravidla jde jen o tzv. kulatá výročí, nemyslíváme na to, kde a za jakých okolností se narození událo, nanejvýš tak připomeneme místo, a často ani to ne. Bývá to však vítaná příležitost připomenout si některé stěžejní momenty z života té které osobnosti, a především z jejího díla, z cílů jejího usilování, příležitost nechat se oslovit jejími myšlenkami. Vánoce jako připomenutí Ježíšova narození této praxi příliš neodpovídají, pozornost se obrací k dítěti, k Ježíšovu rodišti, tedy k Betlému a k prostému chlévu se žlabem, či poetičtěji s jesličkami.  A právě ony dvě stránky Ježíšova narození –  fyzické utrpení a vyčerpání v prostředí pro nás až nepředstavitelné chudoby na jedné straně, radost, pokoj, úžasná sláva spojená s přítomností andělů a s účastí nebeského chóru na straně druhé – předznamenávají Ježíšův život, Jeho učení a další veřejné působení. V něm se vznešenost a chudoba stávají slučitelnými. On přišel, aby spasil svět, aby z něho sňal to zlé, co do něho vnesl lidský hřích, aby učinil všechno nové. A to nové nám připomínají i vánoce. Narození: nesmírně prosté, a přitom zcela mimořádné. Nové chápání života a světa. To, co pro nedostatek prostředků k vyjádření mimomateriálních skutečností někdy nazýváme vertikálním rozměrem života. Je možné, že absence této životní dimenze, charakterizovaná touhou po penězích, po majetku a po moci, je u typického dnešního člověka ještě výraznější než byla v minulosti, avšak kvalitativně rozhodně není specifikem přelomu 20. a 21. století. Vyskytovala se už v 1. století. Při čtení Ježíšova Kázání na hoře si uvědomujeme kontrast mezi běžným myšlením a postoji, a tím, kam On orientuje své posluchače. Hned na jeho začátku dává přívlastek "blahoslavený" tichým, tedy skromným, pokorným, nenásilným, laskavým, ohleduplným...,  rozhodně ne těm, kterým patří svět z dnešního běžného pohledu. Blahoslavenství patří chudým, milosrdným, těm, kdo mají čisté srdce. Ježíš staví do kontrastu pravý a nepravý poklad, ten pravý je dán životní orientací vystupující za hranice materiálního světa a materiálních hodnot, kdežto nepravý spočívá v "mamonně", tedy v majetku, bohatství, penězích a v přeneseném smyslu i v moci.

Bůh v Kristu sestoupil na zem, k hřešícímu člověku. Přišel v dítěti narozeném v nesmírně skromných a těžkých podmínkách. Tehdy tam, v Betlémě se fyzicky uskutečnilo to, o čem píše evangelista Jan v prologu svého evangelia. "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." (J.1.1-3,14) 

Ježíšovo narození popisují jen evangelisté Matouš a Lukáš. Avšak, jak jsme slyšeli, píše o něm i Jan – ovšem z jiného pohledu, nesleduje totiž, jak proběhlo, nýbrž úžasným způsobem si všímá toho, co se stalo. Jeho slova znějí možná málo srozumitelně. I tím však připomíná, že jde o událost vymykající se lidským zkušenostem a představám. Slovo se stalo tělem. Bůh byl to Slovo. Bůh přišel na svět mezi nás. A když zde v lidském těle žil, učil: Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, nebo takových jest království Boží. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Boží jako dítě, nikoli do něho nevejde. (Mk.10.14,15)

Chtěl jsem dnešní připomenutí Kristova narození v souladu s praxí při příležitostech narozenin významných osob zaměřit k Jeho dílu a k Jeho učení. A při tom Jeho slovy jsme opět vedeni k dítěti, k dětské důvěře a pokoře. Jde o to, že my – jako děti Boží – můžeme s touto důvěrou a pokorou království Boží přijímat, že On, Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje nám otvírá dveře ráje, že kletba hříchu nemá poslední slovo. V Něm, v Slovu, které se stalo tělem v betlémském dítěti, vstupuje věčnost do naší časnosti. Do temnoty hříchu se rozzářilo světlo. Naplnilo se Izajášovo proroctví, které jsme slyšeli na začátku dnešního svátečního bohoslužebného shromáždění: Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se (Iz.2.9).

Vánoční poselství je součástí evangelia, oné úžasné skutečnosti Boží lásky ke světu a k člověku. "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život" (J.3.16).

 

 

Poslání a požehnání:

Zj.21.1,2, 22.2-5,21: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (22.2:) Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (21:)  Milost Pána Ježíše se všemi.

kalendář

  Nejbližší akce:

29.3. Výroční sborové shromáždění + volba staršovstva