kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci
Bioklub: každý první pátek v měsíci od 19:00

V nebi

1 čtení Matouš 5,3-12, 2. čtení Zjevení 7,9-17

Elen Plzáková

Ž 34,2  Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.

Pane a Bože náš, v tomto čase děkujeme. Především děkujeme za víru. To ona nám dává spoléhat se na tvá zaslíbení i na to, že tobě není lhostejný žádný člověk ani žádný národ. Věříme, že smíme spoléhat ve všem na Tebe a všeho, co žijeme, se týká tvoje milost. O tu tě prosíme, abys navštívil svojí milostí náš svět, ten, který vidíme a známe, abys ho proměnil dotekem milosti. Proměň to, co žijeme, v požehnaný čas. Prosíme tě i o naději, tu, která přesahuje náš život, prosíme i děkujeme za to, že můžeme žít  s  nadějí, že v Kristu ztrácí i vina i smrt svou důležitost. Za to tě chválíme, Bože a Pane náš. A

1. čtení Mt 5  

3  „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. 

4  Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. 

5  Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 

6  Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 

7  Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. 

8  Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 

9  Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. 

10  Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 

11  Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 

12  Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

 

 2. čtení Zj 7,9-17

9  Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. 

10  A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ 

11  A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, 

12  klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ 

13  Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ 

14  Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. 

15  Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. 

16  Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, 

17  neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“

 

Milí bratři a sestry

Tyto dva texty, tedy blahoslavenství a úryvek z nebeské bohoslužby podle knihy Zjevení, vybrala tradice pro svátek Všech svatých. Naše evangelická tradice tuto vzpomínku na zemřelé nijak nezdůrazňuje, dokonce bych řekla, že ji nemá moc ráda, není jí vlastní. Ale přišlo mi, že tentokrát se takové texty pro nás hodí, protože nám zpřítomňují naši vlastní vzpomínku. Před časem jsme slyšeli text blahoslavenství v tomto kostele v hudebním zpracování, a tenkrát byli na té bohoslužbě zcela určitě alespoň 4 lidé, kteří už mezi námi nejsou. Ale netřeba počítat jak dlouho kdo. Díky konkrétním souvislostem s jednou výraznou bohoslužbou mi ten text připomněl ty, které máme v nebi.

Oba dnešní texty jsou zvláštní, blahoslavenství je seznam pochval či gratulací těm, o kterých bychom si většinou mysleli, že gratulovat jim není k čemu a druhý text je sen, tedy vidění, kde se však věci a postavy chovají jako ve snu. Je to vlastně tak trochu podivné, kázat na sen. Je to sen o nebi, to jsou velkolepé vize, plné barev, zlata, křišťálu a zpěvu, všichni tam jsou ve slavnostním a slavnostně seřazeni, a také sen o zemi, který je plný násilí a neštěstí, barva tam převládá šedá, jen rudou tam dodává krev a záblesky ohně.

Části o zemi nejsou moc veselé čtení, spis pokračuje v představě všech janovských spisů, že svět ve zlém leží. Ty, kteří to tak nevidí a nesouhlasí s tím, je třeba ujistit, že v odsudku světa se neshodují všechny spisy Nového zákona. Jistěže nářek nad zlým světem a tím, co tu lidé natropili, není hlavním záměrem knihy Zjevení, to bychom ji v NZ nemuseli mít, na to bychom si stačili sami. Hlavním záměrem knihy je, že přes to všechno i krvavé lidské dějiny spějí k dobrému konci, který si nezasloužily ani nezařídily, ale který – doslova- spadne z nebe. Jinými slovy je to cíl, který Bůh – přes to všechno – pro lidské dějiny má.

Dnešní úryvek je z nebeské bohoslužby, připadá mi vždy tak příliš slavnostní a velkolepá, ale musíme počítat s tím, že vidění každého je ovlivněno tím, co zná. Kdyby měl jeden každý z nás vidění nebe, asi by to vypadalo zase jinak. Jakýmsi změkčujícím prvkem v té velkoleposti je postava, která snícího oslovuje a podá mu k celému dění komentář, aby se neztratil ve svém vlastním vidění.

Snící už si všiml, že v nebi je nespočetný zástup lidí všech ras, kmenů, národů a jazyků, což není ani zdaleka samozřejmé, ani pro nás. Dokonce bych řekla, že Janova doba měla s rasami a národnostmi možná menší problém, než máme dnes.

Záplava bílé barvy z oblečení většiny zúčastněných, výrazný žalmový zpěv, to je možná největší dojem z té vize.

V symbolickém jazyce knihy má i bílá barva určitý význam, ale nelze ho tak snadno odvodit od našeho vnímání, protože to, jak vnímali a mluvili o barvách lidé ve starověku, se od našeho chápání barev liší.

Bílá by měla vyjadřovat světlo, nevinnost a nádheru. Jestliže je to světlo, pak je to opět jasná spojka s ostatními janovskými spisy, kde světlo hraje výrazně velkou roli, vždy je pozitivní. Nevinnost je u bílé pochopitelná dobře, to může být synonymum pro čistotu, tam není pochyb, že co je bílé, je úplně čisté, ostatní barvy mohou nějaký ten flek zamaskovat. Jestli je bílá nádherná, tedy symbolizuje krásu, to je věc názoru, ale zdá se, že v kulturách, kde mají tuto barvu svatební šaty, by to tak mělo být vnímáno.

Pak jsem se dočetla v jakémsi obecně psychologickém pojednání, tedy už ne ve spojení s biblickou symbolikou, že bílá je ve všech kulturách spojená také s představou osvobození, absolutní svobody a nových začátků.

Zkuste si představit zástup složený ze všech ras a národů, kůže mají různě barevné, ale oblečení bílé, těm tmavokožným bílá možná víc sluší. Chtěla bych trvat na tom, že ne všichni sešli mučednickou smrtí pro víru v Krista, dnešní kombinace textů mě k tomu tvrzení opravňuje. Že jsou to také ti, kteří lačněli a žíznili po spravedlnosti, ti, kteří plakali, kteří se snažili působit pokoj. Někteří z nich dělali možná jenom malé kroky a při tom všem věřili, že jejich snaha i slzy mají před Bohem smysl.

 Jestliže to takto pojmeme, pak je jasné, že se taky všelijak mýlili, dělali chyby, měli vinu, úplně každý jejich čin nebyl dobrý a krásný. Nebyli dokonalí. Teď však, jako účastníci nebeské bohoslužby, mají v Janově vizi oblečenou nevinnost, čistotu, nádheru, svobodu a nové začátky. Nemyslím si, že by vám znělo naivně to, že až v nebi budeme dokonalí, my všelijak poznamenaní. Jenom vím, že všechny tyto hodnoty: nevinnost, krása a svoboda jsou v naší časnosti všelijak omezené, i ty nové začátky jsou poznamenané časností, nejde to do nekonečna. Proto mi zní povzbudivě zaslíbení, že jdeme tam, kde už to budeme umět neomezeně.

Mám ráda tuto bílou vizi i kvůli těm všem, které máme v nebi. Povšimněte si, jak významně zazní symbol bílé jako nového začátku v této souvislosti. Jsou to ti, jejichž život na zemi skončil. Vyznáváme to jinak, ale představa našich milých v bílém oblečení je v tomto duchu vlastně taky vyznání naděje, že smrtí život nekončí.

Avšak zpátky do snu: snící, ještě oslněn bílou barvou, slyší šeptání, myslím, že to je šeptání, protože na bohoslužbě se nehodí hulákat a překřikovat zpěv, tak by to mělo být šeptání do ucha, a to šeptá ten rádce a nápověda, který umožní snícímu, aby porozuměl tomu, co vidí.

Začne otázkou, ptá se právě na tu oslňující bílou barvu, kdo jsou ti, kteří mají tato roucha. Po vzoru jiného proroka řekne vizionář, že on to neví, ale rádce, ten to jistě ví. Stejný způsob rozhovoru proběhl mezi Hospodinem a Ezechielem ve vidění údolí suchých kostí. A rádce ví. Přišli z velikého soužení a jejich roucha jsou bílá, proto, že je vyprali v krvi, ale ne své, vyprali je v krvi Beránkově. V celé knize Zjevení, která se zdá tak vážná, velkolepá až místy bombastická, právě v této knize se neřekne Kristu jinak než Beránek právě takovým milým označením. Aby člověk nesklouzl k tomu, že to je jakési milé neškodné zvířátko, má Beránek 7 rohů, ale to je na jiném místě. Jistěže je tímto titulem Beránek naznačená síla a moc oběti. A právě vypráním v krvi tohoto Beránka s velkým B se dosáhne dokonalé bělosti. Čtenář Bible se už ani nepozastaví nad tím, jak se došlo k praní v krvi s bílým výsledkem. Když držíme význam bílé, je to docela zřetelné, proč právě krev Kristova způsobí, že můžeme uvažovat i o své nevinnosti, kráse a naprosté svobodě. I nových začátcích.

V rámci toho, co jinak v realitě nedává smysl, se ve vizi, v řeči vizionářovy nápovědy, Beránek najednou stane pastýřem. Stane se tím, kdo ty své povede na pastvu a k pramenům vod. Není možné si hned nevzpomenout na vzácná slova žalmu 23, Hospodin je můj pastýř.

Zde bych ráda udělala malou odbočku, která bude souviset s tématem kázání jen volně, ale ráda bych vám to pověděla, než na to zapomenu. Na konfirmačním cvičení jsme mluvili o žalmu 23 a jedna z konfirmandek řekla nad veršem  „Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, ….. stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno“, že jít po cestě spravedlnosti znamená odpočinutí. Je to velmi překvapivé propojení a na mladého člověka to má neobvykle hluboký vhled, ano, tak to je: když víme, že jsme vedeni po cestě spravedlivé, přidává nám to na klidu.

Soužení a slzy a trápení všeho druhu jsou v dnešních textech oceněny. Možná se může zdát tomu, kdo vidí za těmito slovy mučedníky pro víru, že nejsme dost dobří vedle nich, že se to vlastně nás ani moc netýká. Nesouhlasila bych s tím, i když jistě vizionář z knihy Zjevení měl na mysli především pronásledované pro víru v Krista, neboť sám byl jedním z nich. Avšak blahoslavenství tomu dávají dnes ještě jiný úběžník, slzy a trápení mohou být všelikého druhu. Někdy o nich ani nikdo jiný neví, jenom Bůh ví i o slzách a namáhání se, kterého si nikdo jiný nevšimne, možná ani nechceme, aby si všiml.

Avšak i pro různé depresivní vize budoucnosti jsou to dobré texty, pro úzkost ze stavu světa, z toho, kam spěje společnost, kde žijeme. V tom zase tam mohutnost knihy Zjevení funguje velice dobře. I kdyby došlo na špatné a horší, i kdyby naše dějiny šly nějakým hodně ošklivým údolím stínů, vždycky nakonec platí nejvíc vzácná věta, že všechno to směřuje k době, kdy Bůh setře každou slzu z očí. Právě Zjevení dvakrát cituje tuto úžasnou větu z proroka Izaiáše 25,8, a kdyby pro nic jiného, tak pro tuto větu je dobře, že tuto knihu v Bibli máme. Janovi asi tato izajášovské zaslíbení velmi utkvělo, a tak je ve své vizi dvakrát použil. Jednou v této nebeské bohoslužbě a podruhé nakonec, v závěrečném snu o nové zemi.  Taky si tu větu poměrně často připomínáme a pro nikoho z nás to neznamená levnou útěchu, o tom nepochybuji. I když dost pravděpodobně nějaké slzy ještě napláčeme, z všelijakých důvodů, nakonec nás potká laskavá ruka, které je všechny utře.

 

Z modlitby před večeří Páně:

Děkujeme ti za to, žes vždycky byl pro své děti laskavým Otcem, jak o tom čteme ve svědectvích těch, kteří nás předešli do své slávy. Ty si nyní připomínáme také ty, kteří při tvé večeři stávali vedle nás a všechny, které jsme měli rádi, a už jsou u tebe. Za všechny ty lidi ti vzdáváme chválu a jsme vděčni.

 

Ž 34 9  Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. 10  Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. Kdo na Hospodina budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.

 

Jděte v pokoji

Buďte dobré mysli

Držte pevně to, co je dobré

Neodplácejte nikomu zlem za zlo

Posilujte mdlé

Podpírejte slabé

Pomáhejte unaveným

Dodávejte odvahy bázlivým, radosti smutným, naděje přepracovaným

Ctěte všechny lidi

A služte svému Pánu

 

Bůh Otec, Syn i Duch svatý buď s vámi a zůstávej nad vámi vždycky

 

 

 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

Adventní zpívání 3.2. v Milíčově modlitebně

Adventní slavnost 17.12.