kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

administrátorka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 921

e-mail: jarov@evangnet.cz

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Velký Pátek

Perex: Lk 23,32-56; 1Pe2,21-25                                                                              

Elen Plzáková                         

Modlitba:

Pane Bože,

z našich úst zní chvála. Chválíme Tě za to, že miluješ svět. Miluješ svoje stvoření, miluješ svoje lidi, velké i malé. Přesahuje to naše chápání. Ale uvěřili jsme tomu, a proto za Tebou přicházíme s vděčností.

Pane Ježíši, teď myslíme na to, jak Ti na tomto světě bylo zle. Ale ty jsi neuhnul, i když jsi věděl, že přátelé selhávají, že vládci zneužívají moc a že nás častěji než láska ovládá pýcha, žárlivost nebo strach.

Pane, dobře víme o naší bídě a potřebujeme Tě, abys nám pomohl.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

 

1.čtení:  Lk 23,32-56

32Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.

33Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.

34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.

35Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“

36Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet

37a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“

38Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“

39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu.

41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“

42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“

43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

44Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.

45Chrámová opona se roztrhla vpůli.

46A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal.

47Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“

48A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.

49Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

50Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,

51který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.

52Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;

53sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.

54Byl pátek a začínala sobota.

55Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.

56Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

 

   2.čtení:  1Pe2,21-25

21K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.

22On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘.

23Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.

24On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.

25Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

 

 

Kázání:

Milí bratři a sestry,

 ve velkopátečním kázání je možné všimnout si lidského hemžení v případě justiční vraždy Ježíše Nazaretského. Je to dlouhý text, s mnoha podrobnostmi, které mají ve většině silný symbolický význam, a hlavně s mnoha postavami, které se spíše neprojevují jako sympatické. Ty, které bychom asi považovali nejvíce za kladné, ty pláčou. Není to tak beze zbytku, ale jisto je, že ti, kdo nespolupracují se zlým úplně a oddaně, nedokážou běh událostí změnit. To je dosti realistické zjištění.

Spousta lidí se tam pinoží, můžeme na nich shledávat svoje vlastní strachy, můžeme se s nimi – většinou to jde jen částečně – identifikovat, můžeme je odsuzovat nebo se jim snažit porozumět. Ovšem prostá analýza průběhu Ježíšovy utrpení, smrti a pohřbu, totiž jak to bylo, by nám byla jedině k tomu, že bychom měli znalosti o nějakém dávném příběhu. V tomto čase už bychom jen s tím byli unikátní, protože čím dál míň lidí o tom něco ví. Jistěže by to bylo málo. Je potřeba si všimnout toho našeho lidského pinožení a podívat se na něj tím dávným příběhem.

Otázka tedy zní, co znamená smrt Kristova pro nás. Asi věrné evangelíky napadne nyní věta z katechismu, někoho napadne spíš, že vůbec neví, co by to mělo pro něj znamenat. Skoro bych řekla, že nevědět je lepší, ale jen v tom případě, že si to chceme nějak formulovat. Nějak to najít. Odhalit. Přijmout.

Nedávno jsem s jedním teologem mluvila o tom, co znamená velikonoční pátek a co neděle. Řekla jsem, že pátek je o odpuštění a neděle o záchraně ze smrti. Můj spoludiskutér řekl, že pátek je o smrti, tedy o záchraně z ní, a neděle o životě. Tak vidíte, dva lidé, dva názory. Ono to totiž vůbec není snadné, tomu porozumět, a rovnou vám říkám, že se to v úplnosti nepodaří ani dnes, ani tyto velikonoce. To nacházení, odhalování, snaha porozumět a formulovat trvá a bude trvat, co budeme žít.

Jestli byste mysleli, že je potřeba podívat se do bible a tam najít jasnou odpověď, tak to taky nebude tak jednoduché. Vždyť Bibli psalo hodně lidí, a jak jsme viděli z výše uvedeného malého příkladu, co člověk, to názor.

Sám Ježíš nepodává jasné vysvětlení. Bude to také tím, že nemáme žádný přesný záznam jeho slov, máme svědectví o nich. A novozákonní svědectví říkají, že smrt Ježíše Krista na kříži:

Je výplatným, myslí se na sumu peněz pro vykoupení otroka
Je odkoupením z moci zákona
Je vykoupením z našich vin
Je vysvobozením z dosahu zlých mocností
Je smírčí obětí
Je Ježíšovým vyvýšením, návratem k Bohu Otci
Je očištěním, čistí naše svědomí
Je to utrpení, jakým procházeli proroci

A všechno to jsou jenom pokusy jak vystihnout význam smrti Ježíše. Pro dnešek jsem vybrala Lukáše, tam to je ještě jinak. Tam jde o utrpení spravedlivého a nevinného člověka, o srážku mezi tím, jak si to na světě představuje Bůh a jak to vede lidstvo.  Pro evangelistu Lukáše není Ježíšova smrt tím zásadním, pro něho je důležité to, že Ježíš přišel na svět, už tam se začala uskutečňovat záchrana a potom je důležité vzkříšení. Tam je ten definitivní zlom, kdy nastává nový věk.

Velmi dobře se dá vystihnout tento postoj citacemi z písní. O smrti nevinného a srážce nenásilí s násilím jsme zpívali: „ten, kdo meč odmítá, ten na kříži sejde“. A další výstižná, kterou budeme zpívat jistě brzy po velikonocích, praví: „nám smysl ukázal utrpení, že smrtí cesta jde ke vzkříšení“.

Poslední, kdo potvrzuje, že popravili spravedlivého, tedy nevinného, je římský setník pod křížem. Před tím to byl jeden ze zločinců na druhém kříži. A před tím Pilát, zástupce římských okupantů, ten dokonce třikrát a ještě přemlouval skupinu, která je popsána jako „velekněží, členové rady a lid“, tedy židovská elita a blíže nespecifikovaná skupina lidí, která se však přemluvit nedala. Místo Ježíše propustil Pilát nějakého Barabáše, čímž se stalo, že Barabáš, pravděpodobně terorista, byl první, komu Ježíš zachránil život svojí smrtí. Necháme stranou, co že to je Pilát za místodržitele, nejmocnějšího úředníka v provincii, který musí v soudní věci, kde je rozhodnut, přemlouvat dav a nechá se přesvědčit sám, takže právo přijde zkrátka. No a do výčtu těch, kteří nijak neobvinili Ježíše, patří další potentát, tentokrát král Herodes.

Je to divná skupina, setník, zločinec, Pilát, Herodes. Všichni vědí, že Ježíš je spravedlivý. Nikdo z nich neudělá nebo nemůže udělat nic proti tomu, aby nedošlo k justiční vraždě.

Pak je tam další skupina lidí, o kterých můžeme předpokládat, že vědí o Ježíšově nevině, přece s ním byli, znali ho. Ti buď mizí ze scény, nebo dělají něco, za co se později stydí. Jediné, kdo se tam opakovaně objevuje jako soucitná skupina, jsou ženy z Galileje, venkovanky, a pozdější základ první církve. Nemají možnost, jak to dění ovlivnit.

Ještě je tam lid, který je toho němým svědkem, mlčí. Neříká tak, ani tak.

Takže se stane, že člověk, který učil všechny, jak milovat bližního a rozumět Bohu jako milosrdnému a laskavému, a pak také tu lásku v praxi předváděl, ten s rozmláceným tělem dovleče trámy na vlastní popravčí nástroj na kopec a tam je mimořádně krutým způsobem zabit.

Jak se něco takového může stát? Že ten, kdo meč odmítá, ten na kříži sejde? Jak se to může stávat?

Mohli bychom začít naříkat, že svět ve zlém leží, ale jsme součástí toho světa. „Ve světě je zlo vždycky nějak promíšeno s dobrem a dobro se zlem. Žádný z našich motivů a skutků není úplně jednoznačný; v bezpočtu lidských konfliktů jsou vždy nějakým způsobem obě strany vtaženy do šerosvitu viny a nevinnosti, jsou zapleteny do složité sítě příčina a následků, křivdy a odplaty.“(T.Halík)

Evangelista Lukáš, jehož evangelium se mi jeví jako optimistické, pozitivní, plné povzbuzení, skoro nejvíc ze všech čtyř evangelistů, napsal svoji verzi pašijního příběhu, kde tak strašlivě trčí nespravedlnost, kterou musíme snášet a na které se podílíme, až skoro je člověk rád, když to má Ježíš za sebou. Slovo z kříže u Lukáše „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ je součástí židovské večerní modlitby a pochází z žalmu 31: „Svého ducha kladu do tvých rukou“, kde to ovšem ještě pokračuje: „vykoupils mě, Bože věrný.“ Takto líčí smrt Ježíšovu Lukáš, který tak důsledně vykresluje Ježíše jako laskavého proroka, který zvěstuje lidem, že milosrdný Bůh hledá každého člověka a čeká na každého člověka.

Bylo by to zoufale depresivní, kdyby se tam sem tam nezalesklo něco, co řekne ten Spravedlivý. Modlí se za ty, kteří vykonávají příkazy. Někdo z nich se na to asi musel opít, někdo si to možná trochu užívá. A potom ovšem ten nepřekonatelný Lukášův vklad, rozhovor mezi odsouzenci. Všichni už to mají spočítané a nesmírně trpí. Ale i tak mezi nimi jsou rozdíly, jeden ještě zvládne projevit touhu. Touhu být s tímhle Ježíšem v jeho království, kde se takovéhle věci už prostě dít nebudou, a kde i tenhle zločinec doufá v odpuštění, a taky v to, že už nebude muset být zločincem. Odpověď Ježíšova je tak stručná, jakoby už nemohl nic moc rozvádět, už není čas a nejsou síly. „Ještě dnes budeš se mnou v ráji“. Takový neježíšovsky náboženský obrat. Ráj. Ale je to jasné. Ono „dnes“ pro mě vždycky znamenalo, že jdou někam, kde už se nepočítá čas. Že Ježíš byl potom vzkříšen a ještě nějakou dobu chodil po zemi, to není pro Vzkříšeného přece žádný problém. Klidně mohl být zároveň s tímhle člověkem v ráji.

Toto je však chvíle, které s rájem nemá společného nic, jen ten Spravedlivý se stále chová lidsky, ani na chvíli nezklame důvěru toho, kdo ji v Něho vložil, totiž Boha Otce. Bůh tuto vzájemnou důvěru potvrdí třetí den, kdy Ježíše vzkřísí z mrtvých. Potom vzkříšený Ježíš přece jen dodá nějaké vysvětlení, že Mesiáš toto vše musel vytrpět, a tak vejít do své slávy. Jenomže nás stejně napadá otázka, proč musel, a Lukášovo pojetí naznačuje, že nespravedlnost, která prorostla tento svět, a která plodí násilí, je v přímé souvislosti s utrpením. V odhalování sledu příčin a následků Lukáš nabízí tento vzorec: nespravedlnost, násilí, utrpení.

Epištola Petrova se s Lukášem shoduje na důrazu, že Ježíš trpěl nevinně, tam je ještě mnohem větší zdůraznění toho, že to tak na světě prostě je, utrpení je jaksi v systému a ještě dává Kristovo utrpení za příklad. Vybírá různé životní situace a vysvětluje, jak v nich uplatnit nenásilí a laskavost. Už to není lukášovské konstatování, že nikdo nic nenadělá, protože se na tom nějak podílí, ale je to apel na křesťany, že mají svého pastýře následovat v tom, jak to dělal on. A že jedině tudy vede cesta. Abychom byli živi spravedlnosti. Jako povzbuzení toho, že to zvládneme, přidává potvrzení, že Ježíš vzal i naše nespravedlnosti na kříž, totiž že nám od nich ulehčil, jakoby nám poskytl volné ruce pro činění dobrého. Použije k tomu citát z proroka Izajáše „jeho rány nás uzdravily“. Aby ujistil své čtenáře, že jsou zdraví, svobodní od toho koloběhu nespravedlnosti a násilí. Že se toho nemusí účastnit. Že můžeme být živi spravedlnosti.

Nepochybuji, že každý z nás to slyší s obavami, jestli to přece jen můžeme zvládnout. Jestli jsme už dost zdraví. Na povzbuzení použil Petr v epištole obraz pastýře, tedy toho, kdo se stará o každou jednu svěřenou duši a je jejím strážcem, jak nám vyznavačsky předkládá náš překlad. Ten pastýř se o své postará, aby to zvládli.

Nemyslím, že by bylo nutné tvrdit, že epištolu napsal učedník Petr, který Ježíše zapřel. Ale přece jen, označením autorství se ve starověku hlásí skutečný autor k něčímu odkazu. A tady je to právě Petr hříšník, který říká, že Kristovými ranami jsme uzdraveni. Jakoby tím bylo naznačeno – já sám o tom něco vím.

Závěr velkopátečního čtení podle Lukáše byl pohřeb, a přece jen aspoň tento projev úcty zemřelému je proveden pečlivě. Jakoby to bylo málo, ale Josef z Arimatie dělá, co zvládne. Ale právě on je tam označen jako spravedlivý. Ani on však nemohl zvrátit běh událostí. Snad i on, i ten zločinec na kříži, který má touhu po spravedlnosti, i ženy a přátelé Ježíšovi, které tiše stojí opodál jen jako svědci, a potom i Petr, který vyzná, že jeho ranami je uzdraven, do toho temného dění mohou přispět maličkým světlem. Bez světla velikonoční neděle, které do toho vnese Bůh, by to bylo opravdu světla málo. Ale přece každý náš malý spravedlivý čin nebo slovo se připojuje ke světlu Boha, který je spravedlivý i milosrdný zároveň. A každé naše světlo, které dokážeme rozsvítit, čerpá sílu z toho světla milosti Boží.

 

Přímluvná modlitba

Pane Kriste, s velikou vděčností se před tebou skláníme a s velikou vírou, že jsi s každým, kdo má trápení a můžeš i chceš to změnit, tě prosíme za tento svět.

Je toho tolik, co bychom ti chtěli předložit, nejdříve prosíme za ty, které máme rádi, za naše děti, rodiče, rodiny, přátele i známé, za bratry a sestry v tomto sboru. Občas se každý z nás i našich blízkých ocitá v podivném spletenci vin a křivd, a je toho příliš mnoho, co bychom rádi udělali znovu jinak. Prosíme za sebe i naše milé – dávej příležitosti k nápravě a tam, kde se napravit nic nedá, prosíme o odpuštění. Prosíme, ochraňuj nás a nedej propadnout beznaději.

Prosíme za ty, kdo jsou sklíčeni smrtí svých milovaných. Za ty, kdo mají strach. I za ty, kteří nedokážou změnit to, co by změnit chtěli, protože na to nemají dost sil. Prosíme za ty, kteří bojují s nemocí. Prosíme za děti a mladé lidi. Prosíme za ty, kteří ztrácejí odvahu žít. Prosíme za unavené a ustarané.

Prosíme za mocné, aby měli moudrost. Prosíme za bohaté, aby měli soucit. Prosíme za státníky, kteří se nám zdají zlí, aby nemohli své zlé záměry uskutečnit. Prosíme za vztahy mezi národy a státy, aby každá snaha vedoucí k násilí a válce byla včas potlačená. Prosíme, aby lidé uměli dobře nakládat se zemí a přírodou, nad kterou dostali úkol panovat. Věříme, že na ty, na které jsme zapomněli, ty budeš pamatovat vždycky, ve tvé ruce je tento svět, a věříme, že to je ruka laskavá a starostlivá. Amen.

 

Poslání: Žd 13,20-21

20A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,

21nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

 

kalendář

  Nejbližší akce:

6.10.   14:30 hod.

Instalace Elen Plzákové v Jimramově

 12.10.

Setkání kurátorů

 13.10.   9:30 hod.

Volba Lenky Ridzoňové farářkou sboru