kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov
tel: 284 682 533
mobil: 776 600 650
e-mail: jarov@evangnet.cz
kazatelka: f. Elen Plzáková

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
pořad bohoslužeb

Setkání pamětníků: pondělí od 9:30
Biblická hodina: úterý od 18:00
Kavárnička pro seniory: středa 14:00-17:00
Mládež: pátek od 19:00
Biblická hodina pro děti: pátek od 16:00
Staršovstvo: každé druhé pondělí v měsíci

Vzkříšení

Žalm 34;           Lk 23,55n;24,1-12                                                                      

Elen Plzáková                                      

Modlitba:

Pane Bože náš, chválíme tě a radujeme se z nového dne, který je zvláštním pro připomínku Kristova vzkříšení. Děkujeme ti za Ježíše Krista, za to, že v něj smíme věřit, smíme věřit tomu, že pro nás získal odpuštění všech našich vin. Pane, naše trápení a viny se nám míchají dohromady, a ty to víš. Proto vyznáváme před tebou, že jsme se provinili slovem i skutkem a litujeme toho. Právě dnes, v den radosti ze vzkříšení Pána Ježíše Krista, prosíme, abys přikryl naše viny jeho odpuštěním. Prosíme tě i za naše viníky. Prosíme, abychom také dovedli přikrývat jejich viny vůči nám odpuštěním a abychom se tak stali volnými (svobodnými?), my i oni. Prosíme tě o odpuštění a zároveň chceme vyznat svoji vůli odpouštět. 

Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se

 

1.čtení:  Žalm 34,23; Iz 41,10

 

Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese. 
A proto každý, kdo před Pánem Bohem upřímně vyznává, nechť přijme pro sebe toto slovo: 
Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.

  

2.čtení: Lk 23,55n;24,1-12 

55Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.

56Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

1Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.

2Nalezly však kámen od hrobu odvalený.

3Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.

4A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.

5Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

6Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,

7že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“

8Tu se rozpomenuly na jeho slova,

9vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.

10Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.

11Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.

12Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

 

 

 

Kázání:

Milí bratři a sestry,

Šly zrána ke hrobu, Marie Magdaléna a matka Jakuba a ještě jedna žena. Ono jich bylo podle evangelia Lukášova možná ještě víc, ale tři už je skupina. Asi v noci nespaly. Teoreticky mohly s tím pomazáním začít už hned v sobotu, když vyšla první hvězda, protože to už byl vlastně další den, už nebyl svátek, tak to mohly udělat. Co by tam ale pořídily za tmy. Tak čekaly, až se rozední. Asi celou noc míchaly ty masti, řekla bych, protože kdy jindy. Přes den sobotní  to nešlo.

Šly zrána ke hrobu, sotva se rozednělo. Mělo to ještě cenu? Mohly dělat něco užitečnějšího, vždyť v tom podnebí, třetí den, bez chladícího boxu…. Jistěže to mělo cenu. Udělat pohřeb správně, s veškerou zvyklostí, která k tomu patří, je nesmírně důležité, protože každý úkon je projevem úcty k zemřelému.

Rozhodně nelze podsouvat těm ženám nějakou přepjatost, z nevyspání, z přetlaku událostí, ze smutku. Ony se chovají naprosto racionálně, nejdřív si zjistily, kde ten hrob je, aby ráno mohly jít rovnou na jisto.

No a on jim odešel. Poslední dobrý skutek mu nemohly prokázat, práce celé noci k ničemu, masti táhly zbytečně. Doufám, že si kus té masti schovaly, předpokládám, že se to nekazilo, nebo aspoň lahvičku od toho, aby jim to připomínalo po všechny dny jejich života, že tohle dělaly zbytečně, protože si neumím představit větší radost, než zbytečně připravovat balzamovací masti. Zbytečně se strachovat, zbytečně telefonovat na všechny strany, zbytečně strávit bezesnou noc, když všechno je úplně jinak. Pak následuje věta: Nejradši bych tě roztrhla na dvě půlky, ale jsem tak ráda, že tu jsi. Není větší radosti než zjištění, že tohle bylo zbytečné.

Jenomže Marie Magdaléna ani ostatní nic takového neříkaly, protože to jejich „zbytečně“ se odehrálo tak, jak to nikdo z nás nezažil. Zažili jsme něco podobného, ale ne tak, že ten, kdo opravdu umřel, by z hrobu odešel. Zatím jsme to nezažili, ale doufáme, že to tak taky uděláme, prostě odejdeme. A všichni, koho v těch hrobech máme, ti taky.

Není to k víře, nebo naopak je to jedině k víře, jenže víra potřebuje taky čas. V pátek jsme se zabývali významem Ježíšovy smrti, tam šlo o nalézání smyslu, o formulování. Nikdo nezpochybňuje, že Ježíš umřel, leda ten, kdo by tvrdil, že nikdy nežil. Jde mi o to, že smrt Ježíšova není otázkou víry, víra tam má jen funkci nápovědy pro rozum, který se potřebuje dostat ke smyslu. Ale v neděli ráno, to už je jen a jen předmět víry. Vzkříšení je mimo dosah rozumu. To nevadí. Nebo dokonce – sláva Pánu Bohu za to. Můžeme to nechat na něm, na Pánu Bohu a spolehnout se na svědectví těch, kdo tam byli a viděli, že hrob byl prázdný.

Mimochodem, v naší době máme mnoho slov, která nejen že naši předci neznali, ale ani my bychom před pár lety nevěděli, co to znamená. Třeba gůglit, nebo skajpovat, nakonec i mejl a tak podobně. A víte, že vzkříšení bylo zrovna takové slovo, které by nikdo před tím nedokázal naplnit obsahem? Doslova tam stojí: vstal. Prostě nejdřív ležel, pak se zvedl a odešel. Takový obsah slova vzkříšení nikdo před tím neznal. Když myslíme na sebe, tak vlastně pořád nevíme jistě, jaký obsah má slovo vzkříšení. Ale protože Ježíš prostě vstal a odešel, pak se s nimi setkal, jedl, a leccos jim ještě pověděl, tak se to přece jen ujasňuje. Ovšem stále jsme v oblasti víry založené na svědectví těch, kdo to zažili.

Tak jsem dala chvilku času těm ženám, které zachvátila bázeň, aby si to dokázaly srovnat a mohly se stát těmi, kdo založí základní kámen naší víry. Bázeň na ně padla, aby ne, když se člověk setká s andělem, totiž Božím poslem, tak je to skoro, jakoby se setkal s Bohem. A to zářící roucho k tomu…  Zdá se, že evangelista zdůrazňuje, že to byli muži, aby to bylo genderově vyvážené, ale u andělů, takových jako jsou tady, jest pochybovati, jestli to byli muži nebo ženy. Anděl je prostě anděl, ledaže je to dočasná funkce někoho z nás, to je potom jasné. Ale u anděla profesionála to asi není důležité. Genderovou vyrovnanost napovídá opět píseň – bázeň na ně padla, jak kdysi na pastýře. Lukáš totiž má velmi velký zájem na tom, aby bylo pečlivě vylíčeno, jak se Ježíš zabývá těmi, kdo jsou bezvýznamní v očích lidské společnosti. A proto Ježíšovo narození osvědčují a oslavují lidé z nejnižší spodní vrstvy a jeho vzkříšení zase skupina žen. Ano, ženy u toho byly v každé verzi evangelií, nejen u Lukáše. A také každý pořádný komentář poznamená, že to je proto, že ženy neměly u soudu právo svědčit, takže jejich svědectví nemá žádnou hodnotu, tudíž je to ještě více na víře těch, kdo to svědectví přijímají. Možná ano, také, ale křesťanská církev, která už brzy po tom vznikne, se vyznačovala tím, že si ve sborech byli všichni rovni, jak zjišťujeme z epištol. A když to tak nebylo, tak je apoštol v té které epištole pěkně srovnal. Ve starověku bylo velmi neobvyklé, že by otroci, svobodní, muži i ženy, cizinci i našinci mohli být spolu u jednoho stolu a mít stejná práva i povinnosti. A jestliže naše společnost alespoň teoreticky ví, že nikdo není podřadný, (nechme stranou, že ve skutečnosti to není tak vždycky a zcela) je to výsledek působení křesťanství na společné myšlení.

Andělé praví, že na prázdném Ježíšově hrobu není nic divného, protože je živý, tak co by tam dělal, že. A připomínají to, co už ženy někdy slyšely, co slyšely od Ježíše, že to tak mělo být. A tu se rozpomenuly. Teprve vzkříšení, ten předmět naší víry, dává všemu, co Ježíš říkal a dělal, ten správný smysl. Teprve po jeho vzkříšení lze to ostatní pochopit. Teprve zář prázdného hrobu osvítí všechno, co na tomto světě děláme i my, a teprve v této záři dostávají věci smysl.

Řekla jsem, že k hrobu šly ženy zbytečně, to jim ostatně říkají i andělé, ale nemohou to myslet vůbec tak, že tam ani neměly chodit. Protože kdyby tam ženy nešly, tak komu by to asi tak andělé vykládali? Stejně tam byli jen proto, aby případným návštěvníkům podali informaci o tom, že věci jsou báječně jinak. A jak bychom se to dověděli? Jak by se to dověděli ostatní apoštolové, které to nenapadlo, jít k hrobu? Apoštolové jsou zase chytří, tady to není moc generově vyrovnané, neboť apoštolové by málem přišli o to hlavní kvůli své chytrosti. Naštěstí je tam Petr, který bývá často rychlejší v konání než v myšlení, a taky ženám nevěří, ale jde si to aspoň omrknout. Andělé mezitím už odletěli, už tam nejsou potřeba, své udělali, tak Petr potká jen plátna a jeho reakce, totiž údiv, je začátek víry, té, která se dokáže opřít i o to, co není podobné pravdě, jakou si můžeme ověřit. 

Je to plné emocí – bezradnost, strach, údiv. Aby nebylo. Nic takového se ještě nestalo. A z toho vyplývá další emoce vhodná pro dnešní den – totiž veliká radost. Nemáme žádnou lahvičku s trochou balzamovacího krému, abychom si to mohli připomínat, na co taky nějaké relikvie, máme příběh a písničku o něm. A tak Vzpomeňte, co slíbil, váš Mistr, Ježíš živý a znovu čekejte veliké Boží divy.

 

Poslání:  Ž 34,13-16

12  Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.

13  Kdo si oblíbil život a miluje dny, aby užíval dobra?

14  Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi.

15  Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj.

16  Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.

 

Požehnání: Zj 1, 4b.5-7

4Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem

5a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů

6a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.

 

 

 

kalendář

  Nejbližší akce:

 

19.5. Rodinná neděle
Ladislav Heryán

 

noc kostelu logo