kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30
pořad bohoslužeb


Staršovstvo:

každé druhé pondělí v měsíci

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
zde

Biblické hodiny pro děti:

on-line v pátek od 16 hodin
děti on-line

Konfirmační příprava
v pátek od 15 hodin
konfirmandi on-line
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:
mládež on-line

 

 




Vzkříšení Lazara J11,1;4-6;17;32-45 (1.čtení Ez 37,1-14)

Bůh pracuje proti strachu ze smrti

5. neděle postní

Elen Plzáková

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty jsou všechny o životě. To říkám pro případ, že by si někdo myslel – to je všechno o smrti. Na druhou stranu je třeba říct, že nikde se tak často nemluví o smrti jako v  kostele. Pravda, mohli byste namítnout, že takový řečník v krematoriu mluví o smrti asi ještě častěji, mám však na mysli rozvažování o smrti realistické, nikoli rezignované neboli surealistické, jako v tom krematoriu. Také k pravdivému uvažování o životě patří i uvažování o smrti, avšak ne tak, že už to holt tak je a každý tam jednou musí. Pravdivé uvažování o životě věří tomu, že smrt je náš úděl, ale ne závěr. Neboli konec našeho života na zemi neznamená náš konec.

K tomu nám dnes poslouží podobenství z knihy proroka Ezechiele a evangelisty Jana. Oba texty mluví o tom, že Bůh jde proti proudu lidské rezignace před smrtí. Jakoby to byla příprava na největší zásah Boží proti rezignaci, na vzkříšení Pána Krista. Přesně tak je položen příběh o vzkříšení Lazara v evangeliu, jako příprava na velikonoční příběh Ježíšův, také jako poslední podnět k tomu, aby se povolané osoby, političtí představitelé, rozhodli, že už je to přes míru a hrozí lidové bouře, protože když někdo křísí mrtvé k životu, tak za ním určitě půjdou zástupy a pak dojde k zásahu ještě vyšší politické moci a stát židovský dopadne špatně. V tom se jistě promítá zkušenost zničení Jeruzaléma Římskou mocí v r. 70, ale všimněme si, jakou to má logiku. Místo nadšení – někdo křísí mrtvé, to úplně mění situaci, nějací Římané nám můžou být ukradení – nastupuje přísná pozornost a opatření proti tomu – pozor, mohlo by dojít k lidovým bouřím.

Prof. Jan Sokol v poznámkách k tomuto příběhu říká, že se strachem ze smrti se počítá, že celý běh lidské společnosti je založen na tom, že každý se smrti bojí a že křesťanství, které zvěstovalo  osvobození ze smrti, muselo řádně propracovat teorii pekla, aby bylo čím strašit. Nechám stranou sypání si popela na hlavu za špatnou křesťanskou teologii v dějinách. Spíš jsem si ještě nikdy nevšimla, že se strachem ze smrti se pracuje a to víc v situaci, kdy se o ní nemluví. V Bibli, naopak, se o smrti mluví a taky se tam mluví o tom, že Bůh se strachem ze smrti nepracuje. Ba právě naopak, jak jsme dnes dvakrát slyšeli. Pracuje proti tomu strachu.

To druhé čtení z Jana jsem velmi zkrátila, a to proto, že Jan píše kázání a nechci vás mučit tím, že byste museli vydržet dnes kázání dvě. Ale chci vám říct, co se tím stalo. Vybranými verši jsem soustředila pozornost jenom na Lazara, za to by mě evangelista nepochválil. V tom příběhu totiž pozornost na Lazara soustředěna není, není soustředěna pozornost ani na city nebo smutek jeho  blízkých, jde tam – jako u Jana vždycky – o jejich víru a víru vůbec všech zúčastněných a nejvíce o víru čtenáře. To je tatáž věc, na kterou jsme již narazili v příběhu o uzdravení slepého, taky tam nešlo především o to, aby byl zbaven trápení, ale o to, že uvěřil. Opakovaně nám to, myslím, připadá těžko stravitelné, to však je pohled evangelisty Jana, nejde o city, nejde o utrpení, nejde dokonce ani o smrt, jde hlavně v první řadě o to, aby člověk věřil. A na tom se to všechno rozhoduje, podle toho se všechno ostatní mění – lidské myšlení, pocity, pohled na utrpení a schopnost zvládnout je, a dokonce i pohled na smrt se mění – neboť, jak řekne Ježíš Martě, sestře Lazarově -  Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

Opět podobně jako u slepého se tu objevuje zdůvodnění Lazarovy nemoci: Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven. A chci se zeptat, co z toho ten Lazar má, k čemu mu to bylo, že se na něm zjevily skutky Boží? Ten Lazar, který v příběhu neřekne vůbec nic, všechno, co udělá, je to, že vyleze z hrobu a to je, při vší vážnosti té situace, trochu legrační představa. Vězte, že vykladači řeší i to, jak mohl chodit, když byl omotán pohřebními obvazy. Všechno, co o něm víme, je to, že ho Ježíš měl rád a že ho měly rády jeho dvě sestry. Evangelista ani nevyužije příležitost k tomu, aby nám ústy Lazara sdělil, jaké to tam bylo, to by byla zpráva hodná populárního označení „bomba“. Jenom nám později mimochodem řekne, že Lazar s Ježíšem večeřel, vařila Marta a to bylo tehdy, kdy Marie Ježíši pomazala nohy vzácným olejem. Informace z hlediska evangelisty důležité jsou jiné, než bychom očekávali. Ta večeře trochu odporuje divoké představivosti mnoha uměleckých zpracování tohoto příběhu, která si myslí, že vzkříšený Lazar žil jen tak trochu, jen napůl, že zůstal částečně trčet v onom světě a že ho tam Ježíš měl vlastně radši nechat. Večeřel, jedl, a jídlo je jasným signálem, že život mu stál za to. Poslední zmínka o Lazarovi je ta, že se velekněží uradili, že zabijí i Lazara, právě pro ta nevhodná srocení lidu, neboť se na něj chtěli mnozí podívat. Jestli se to stalo, to už tam není řečeno, jenom je to další podnět pro to, že Lazarův příběh je do určité míry jakoby stínem příběhu Ježíšova.

Po tomto sumáři toho, co víme o janovském Lazarovi, chci znovu položit otázku - co z toho ten Lazar má, k čemu mu to bylo, že se na něm zjevily skutky Boží? Co má člověk z toho, že se na něm zjeví skutky Boží? Stálo by nám to za to, chtěli bychom něco takového, aby se na nás zjevily skutky Boží? Kdyby to obnášelo, že budeme stateční, krásní, úspěšní, šikovní, oblíbení a vůbec veskrze dokonalí, tak předpokládám obecný souhlas. Ale Lazarův úkol byl podstoupit nemoc, na kterou se umírá a umřít. Přiznejme si, při vší úctě k Janovi, že horní vrstva jeho příběhu vypadá tak, že Bůh seslal na Lazara nemoc a Ježíš počkal ještě dva dny, aby Lazar mohl umřít a pak ho slavně vzkřísil. Ještě že vím o těch dalších vrstvách.

Také by to zdůvodnění, že Lazarova nemoc je ke slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven, mohlo znamenat prostě to, že se jeho vzkříšení stalo podnětem k Ježíšovu zatčení, protože oslavení Božího Syna je u Jana jednoznačně jiným vyjádřením pro ukřižování Ježíše Krista.

A když myslím na to, co bylo na Lazarově úkolu těžkého, nejtěžší se mi zdá ta dočasnost jeho vrácení do pozemského života. Zase umřel, buď po mnoha letech v požehnaném věku, nebo mnohem dřív, protože se politickým mocnářům podařil jejich špinavý záměr a zabili ho, aby měli klid na práci. On měl být tím, kdo nese na sobě znamení Boží slávy, ale něco takového, co musela tato postava podstoupit, se mi zdá nad lidské síly. Přesto ta večeře s Ježíšem má v sobě opět náznak něčeho výjimečného, promítněte si do toho ta mnohá podobenství o Božím království jako hostině, jako večeři s Ježíšem. Až bude Lazar vzkříšen v úplnosti, bude mít také v úplnosti to, co už prožil v náznaku.

Je toto odpověď na otázku, co z toho ten Lazar má, k čemu mu to bylo, že se na něm zjevily skutky Boží? Co má člověk z toho, že se na něm zjeví skutky Boží?  To se mi zdá pořád nedostatečné, ačkoliv i ten náznak je velkolepý. Ta otázka má, jako často, vést ke každému z vás, abyste na ni odpověděli pro sebe. Myslím, že je i z příkladu Lazara jasné, že zjevení skutků Božích se děje dost často tak, jak bychom si to nevybrali. A dost možná jednou z odpovědí by mohlo být, že na nás se sláva Boží zjeví, až budeme vzkříšeni.

Ježíš je u Jana nejvýrazněji spojen s Bohem, dělá totéž, to je zřetelné v každé kapitole a tady je to v tom, že Bůh Ježíše vzkřísí z mrtvých, ale Ježíš také křísí z mrtvých – na Lazarovi to ukázal. U Jana nejvýrazněji činy Ježíšovy jsou činy Boží. Dnes jsme uslyšeli, že mezi ty činy patří, jak jeho Duch vane proti smrti a to nám buď připomenutím i přípravou na velikou zvěst velikonoc o vzkříšení, už ne dočasném, ale úplném. Jak řekne Pavel: Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A první znamená, že bude ještě druhý atd. Amen

kalendář

  Nejbližší akce: