kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30 zde:
bohoslužby on line
Současně budeme vysílat bohoslužby
na youtube kanálu jarovského sboru
pořad bohoslužeb
Staršovstvo: 

každé druhé pondělí v měsíci

Ranní modlitba
středa 6:45-7:20 on-line

Kavárnička:
středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
biblická hodina

Biblické hodiny pro děti:

v pátek od 16 hodin
děti on-line

Konfirmační příprava

v pátek od 15 hodin
konfirmandi on-line
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:
mládež on-line

 

 




Lazar v hrobě nezůstane

Mk 4,35-41; Jan 11,1-45 

Lenka Ridzoňová

15. listopadu 2020, 23. neděle po Trojici

 

Introit: Žalm Davidův.

 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.

 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. (Psa 22:1-3 CEP)

Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!

 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;

 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl. (Psa 22:20-22 CEP)

 

Píseň: 158 Samému Bohu sláva, čest

doprovod:

https://soundcloud.com/search?q=sam%C3%A9mu%20bohu%20sl%C3%A1va%20%C4%8Des

text:

http://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ158

 

Modlitba:

Pane Bože,

tobě buď chvála, čest, sláva. K tobě vzhlížíme, na tebe se upínáme, ty jsi naše naděje.

Někdy se nám zdá, že vládu chtějí převzít temné moci a síly, že smrt je silná, že má poslední slovo. Ale Bible nás přesvědčuje, že to tak není. Že nad tmou, zlem a smrtí je pán vyšší, ty Pane Bože.

Ty jsi pánem času, života i smrti. Pomoz nám tomu věřit, na to se spolehnout. Bát se jen trochu.

Prosvětluj naše dny nadějí. Pomáhej nám ve víře překonávat malé i velké překážky. Otevírej nám oči pro svoje dary, pro zázraky, zjevení.

Prosíme, abychom byli tvými svědky. Chtěli bychom být šiřiteli radosti a naděje spíš než skepse a smutku. Pomáhej nám v tom. Amen.

 

Čtení: Mk 4,35-41

 35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"

 36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

 37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.

 38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"

 39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.

 40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"

 41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"

 

Píseň: Svítá 23 – Bůh je záštita má

text:

http://www.evangnet.cz/pisen?sg=SV23

 

Text: Jan 11,1-45 (Vzkříšení Lazara)

vybrané verše:

... 17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,

 19 a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.

 20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.

 21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.

 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."

 23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."

 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."

 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

 27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

 28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."

 29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu….

... 39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."

 40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"

 41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.

 42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."

 43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"

 44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"

 45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

 

První věta, kterou řeknou obě Lazarovy sestry Ježíši, zní: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Cítím z té věty výčitku, smutek a víru.

            Kde je Ježíš? Kde se zdržel?! Evangelista Jan dokonce píše, že Ježíš ještě dva dny zůstal na místě, kde byl. Vůbec nespěchá.

            A když konečně po dlouhých několika dnech přijde – Lazar už je po smrti.

            Kde je Bůh? Ptaly se možná Marie, Marta i Lazar. Teď, když jsem nemocný, teď když bratr umírá.

 

            Spisovatel Elie Wiesel, žid z rumunského (za války maďarského) Sighetu, byl deportován do koncentračního tábora. V knize Noc popisuje, jak vězni v táboře pochodovali pod šibenicí s několika popravenými a za ním se ozvala otázka nějakého člověka: Kde je Bůh? A jemu v hlavě zněla odpověď – tady, na šibenici...

            Četla jsem tu knihu už dávno, teď jsem o ní něco hledala a narazila na internetu na diskusi o této knize. Kousek jednoho příspěvku:

* Nevím, jestli mi to vyloženě vadí, ale spíš nechápu, proč se věřící trpící furt obracejí k Bohu, když jim právě v době utrpení musí dojít, že pomoc jaksi selhala.
Autor knihy téma víry poměrně často oprašuje. Zmiňuje, že věřit najednou začali i nevěřící. A tak si říkám, jak zoufalá bych musela být, abych takhle začala myslet. Přijde mi to svým způsobem jako slabost - na něco čekat. Ale zároveň nedokážu odhadnout míru síly, kterou ti lidé ještě měli. Třeba prostě jim už nic jiného nezbývalo.

 

Snad trochu rozumím té šílené otázce po existenci a moci Boha, která zaznívala Elie Wieslovi během válečných zvěrstev. Snad trochu rozumím rozpakům, které mají nad vírou židů i křesťanů lidé „zvenčí“, když zmiňovanou knihu Noc (nebo mnohé další) čtou.

 

Snad trochu rozumím větě Marty a pak Marie: Kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.

            Ježíši, tys tady nebyl.

            Ale teď tady jsem. Ve vašem truchlení.

            Aspoň něco. Díky za to. Není to úplně málo...

            Líbí se mi, že Marta ani Marie nepošlou Ježíše do háje. Naopak. Obě dvě se k němu upínají ve svém smutku a ztrátě. Jejich zoufalství je obrovské. Ale vidí (cítí, věří), že odmítnutím Boha by si nepomohly.

 

Před několika dny jsem mluvila s paní, které zemřel manžel (na covid). Říkala, že jí v hlavě zní píseň, která se u nich zpívala v dětství (našla jsem si pak slova v kancionálu Církve bratrské) Tam nad hvězdami v nebi Otce mám, | na jehož věčnou lásku spoléhám: | On zve mne z této ciziny | do zaslíbené otčiny.

Otec, Spasitel, Hospodin. Bůh. Čeká na nás. Říkala mi ta paní, že ji ta píseň potěšuje a dává naději. Možná je daleko nad hvězdami… ale já mám na co (na koho) se spolehnout a v posledu i těšit.

 

Slyšeli jsme dnes dva biblické příběhy. O bouři na moři a o Lazarovi v hrobě. Oba příběhy jsou o víře. Jsou o víře v době životní krize.

 

Příběh o Martě a Marii:

Dvě sestry oplakávají svého bratra. Přijde Ježíš a říká Martě: Tvůj bratr vstane.

            Marta: Vím, že vstane při vzkříšení poslední den.

            Ano, tak moc Marta věří! Je si jista vzkříšením. Někdy v budoucnu. Ale teď je smutná, protože její bratr už není živý.

            Marto, já jsem vzkříšení a život! Kdo věří ve mne...

            Marta věří. Že Ježíš může (v případě Lazara mohl) uzdravit, věří, že Ježíš je Mesiáš, který bude jednou znamenat záchranu. Věří do určité míry. Něco je pro její víru přijatelné (uvěřitelné), něco už ne (je to neuvěřitelné).

            Rozhovor se s Marií opakuje skoro stejně. A pak si ještě jednou někdo z davu lidí povzdechne, kdyby tu býval Ježíš byl včas...

            Pane Bože, jak je to s tvým časem? Jak to, že prodléváš, nepomůžeš nám, když to potřebujeme? Nespíš? Slyšíš naše modlitby? Nezapadnou někde v hromadě nevyřízené pošty?!

            Ježíš je rozhorlen. Ti lidi nechápou. Málo věří. Pomůžu jim. Povzbudím jejich víru. Pojďte, ukažte mi hrob.

            Marta se u hrobu zdráhá. Je to už čtvrtý den.

            Lazare, pojď ven!

            Zemřelý vyšel.

            Mnozí uvěřili, četli jsme na konci textu. (11,45)

 

Příběh o plavbě lodí:

Učedníci na lodi v bouři mají strach, že se loď potopí a oni utonou. Ježíš je na lodi s nimi, ale spí. Oni už strach nevydrží, Ježíše probudí a on bouřku utiší. A pak jim vytkne, že jejich víra je malá.

Co to bylo za plavbu? Přes jaké jezero? Kam?

            Byla to cesta nebezpečná, cesta na druhý břeh – do nového života, možná do něčeho za tímto životem. Zase jsme konfrontováni se situací lidí tváří v tvář smrti.

            Nastoupili do lodi s Ježíšem. Patří k němu. Znají ho. Důvěřují mu. Jsou spojeni vírou.

            Jsme na tom podobně. Loď – náš života běh, bouře (ty také známe – zvraty, ztráty), Ježíš s námi – tak věříme. Cesta do neznáma – do budoucnosti; směrem k smrti; s otázkou, co bude po ní, na druhém břehu. (Bible se moc nevyžívá v tom, že by barvitě líčila, co bude po smrti. - třeba v příběhu o Lazarovi by se to nabízelo....)

 

Co tedy?

            V čase klidném prosme o víru pro teď i dny budoucí – třeba neklidné.

            V situaci nouze (ve vlastní bouři nebo ve strachu o svoje blízké a jejich život), když je nám úzko, volejme, bijme na poplach. I protestovat, ptát se, nechápat je možné a někdy nic jiného nedokážeme. Proč tady nejsi, Bože? Proč o tobě nevím? Kde ses zdržel? Kde je teď Bůh?...

            Nebojme se přiznat strach. Nestyďme se plakat, stěžovat si. Nebojme se prosit, úplně konkrétně a za věci možná bláznivé a nereálné.

            Ale prosme se slovy „buď vůle tvá“. Pomoz, Pane, způsobem, jakým chceš. A taky v čase, jaký je nejlepší.

            Nejpozději ve smrti se dostaneme do Boží ruky. Tak rozumím příběhu o Lazarovi. Tak rozumím a věřím vzkříšení Ježíšovu. Smrt je cestou do místa „Tam nad hvězdami“ (Tam nad hvězdami v nebi Otce mám, | na jehož věčnou lásku spoléhám: | On zve mne z této ciziny | do zaslíbené otčiny.)

            Umírání, ale někdy prostě i „jen“ delší životní úsek je plavbou přes jezero se spícím Ježíšem na zádi. Může to být období strachu, samoty, dlouhá noc. Na moři je bouřka. V nás i kolem nás je akorát tma. Pro toto období je dobré prosit o víru. O víru větší než malou. O víru dospělou. Která nechce protekci, ale odvážně říká: vím, že jsi tady se mnou, že jsi v tom s námi, buď vůle tvá.

            Pane Bože, ty jsi s námi v tom, co prožíváme, čím procházíme. Děkujeme.

 

Píseň: EZ 182 Pán Bůh je síla má

nahrávka:

https://soundcloud.com/healingclassic/pan-buh-je-sila-ma

text:

http://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ182

 

Ohlášky

Přímluvná modlitba

            Byl nemocen jeden člověk, začíná příběh. (Jako by jich nebyly nemocných tisíce...) Ježíš dostane vzkaz: je nemocný Lazar, kterého máš rád. (Snad ke každé své přímluvě za někoho nemocného nebo jinak potrefeného bychom mohli/měli dodat „kterého máš, Pane Bože, rád“)

Pane Bože, přimlouváme se… ty, víš,, co máme na srdce, na kom nám záleží, o koho máme strach…

* myslíme na nemocné, slabé, odstrčené

* myslíme na umírající, myslíme na ty, kdo ztratili blízkého člověka

* myslíme na ty, komu přeťala život nečekaná tragédie, násilí, ztráta

* myslíme na ty, kdo se bojí – o sebe, svou rodinu, přátele, o budoucnost, o svět

* myslíme na lidi v nouzi

* myslíme na přepracované, uhoněné, skeptické

* myslíme na děti a mladé lidi, kterým chybí kamarádi, škola, hraní, sport, hudba, divadlo

* myslíme na ty, kdo jsou unavení z dívání do studených obrazovek počítačů

* myslíme na lidi, které chybí smích, dotek, lidskost

* myslíme na ty, kdo to nedokážou věřit, jseš jim daleko, nepochopitelný… dotkni se jich, pošli k nim srozumitelného anděla

Otče náš...

 

Poslání: Kristus říká: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (Jan 11,25)

Požehnání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.  (Řím 8,38-39)

 

Píseň: 346 Buď tobě sláva

nahrávka:

https://soundcloud.com/search?q=bu%C4%8F%20tob%C4%9B%20sl%C3%A1va

text:

http://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ346