kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30 zde:
bohoslužby on line
Současně budeme vysílat bohoslužby
na youtube kanálu jarovského sboru
pořad bohoslužeb
Staršovstvo: 

každé druhé pondělí v měsíci

Ranní modlitba
středa 6:45-7:20 on-line

Kavárnička:
středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
biblická hodina

Biblické hodiny pro děti:

v pátek od 16 hodin
děti on-line

Konfirmační příprava

v pátek od 15 hodin
konfirmandi on-line
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:
mládež on-line

 

 




Podobenství o hřivnách

Dt 3,23-29; Mt 25,14-30

Lenka Ridzoňová

24. ledna 2021, 3. neděle po Zjevení Páně

 

Introit: Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.

 2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá.

 3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám.

 4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši. (Žalm 86,1-4)

 

Píseň: EZ 178,1-4 Krásná je modrá obloha

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/pisne/bohosluzba-ve-spolecenstvi-cirkve/vyznani-viry/

nahrávka (Naši pěvci)

https://soundcloud.com/ecirkev/sets/nasi-pevci-pisne-z-evangelickeho-zpevniku

 

Modlitba:

Pane Bože,

chválíme tě, pozvedáme k tobě své duše. Děkujeme za závany radosti a štěstí, děkujeme za dny, kdy je svět kolem nás samozřejmě krásný, dny smysluplné, snažení úspěšné. Děkujeme za tvoje někdy nenápadné doprovázení v tom, co bylo těžké. Děkujeme i za ta zakopnutí, která nás přiměla k tomu se zastavit, zamyslet, něco změnit.

Myslíme na to, co nás teď tíží, bolí… co jsme pokazili, nedodělali, co se nedaří… Prosíme, odpusť viny. Prosíme, pomoz nám některé věci změnit. Opustit vyjeté koleje stěžování.

Děkujeme za tvé slovo. Chceme se mu otevřít. O dar slyšení a porozumění prosíme. Amen.

 

Čtení: Dt 3,23-29

(kontext: Izraelci na cestě pouští z Egypta; vede je Mojžíš, ten ale už s nimi do zaslíbené země nedojde..)

 23 V oné době jsem prosil Hospodina o smilování: 24 "Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty!  25 Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanón!" 26 Ale Hospodin proti mně kvůli vám vzplanul prchlivostí a nevyslyšel mě. Řekl mi: "Máš dost. O této věci už ke mně nemluv. 27 Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni se na západ, na sever, na jih a na východ; na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš. 28 A dej příkazy Jozuovi, dodej mu síly a odvahy, neboť on ho přejde v čele tohoto lidu a rozdělí jim do dědictví zemi, kterou uvidíš." 29 Tak jsme zůstali v údolí naproti Bét-peóru.

 

Píseň: EZD 636 Z tvé ruky, Pane můj

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Z-tv%C3%A9-ruky-Pane-m%C5%AFj-Frayss%C3%A9-M.-Rejchrt.pdf

nahrávka:

https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-8-1

 

Text: Mt 25,14-30 (Podobenství o hřivnách)

Kázání:

Martin Buber vypráví o rabi Zusjovi že krátce před smrtí řekl tuto větu: "V příštím světě se mě nebudou ptát: "Proč jsi nebyl Mojžíšem?" Zeptají se mě: "Proč jsi nebyl Zusjou?"

            Vnímám v dnešním příběhu dvě linie, dvě témata:

            1. nesrovnávat se   -   2. pracovat

            Ráda bych obě témata rozšířila do dvojice: nesrovnávat se - a děkovat; pracovat - a radovat se.

            Není to samozřejmé přát druhým jejich štěstí a schopnosti. Lidově řečeno: když mně chcípne kráva, měla by chcípnout i sousedovi. Proč je ten druhý zdravější, krásnější, schopnější, bohatší. Proč má sousedka hodnějšího manžela a chytřejší děti? Proč se nejsem schopná naučit jeden cizí jazyk a někdo jiný jich má pět v malíčku?… Každého nás napadne, co vůči nám je nespravedlivé, jak život nebo osud vůči nám není fér.

            Ježíš v podobenství konstatuje, že nemají všichni stejně. To je fakt.

            K nesrovnávání přidávám vděčnost. Víte, kolik peněz je jeden talent? Pokud pro výpočet použijeme údaj z podobenství o dělnících na vinici, kde byla přiměřená mzda 1 denár na den, pak na 1 talent by člověk pracoval celých 16 let (a na pět talentů 80 let). Takže všichni tři lidé z podobenství dostali opravdu dost.

 

 "V příštím světě se mě nebudou ptát: "Proč jsi nebyl Mojžíšem?" Zeptají se mě: "Proč jsi nebyl Zusjou?"

            Něco mi bylo svěřeno, nějaká jsem, ale co s tím udělám? Do čeho investuji? Je zajímavé, že si Ježíš vypůjčil obraz z peněžního světa. Peníze skýtají široké pole možností, co s nimi. Dokonce i dát je do banky a nechat, aby vynášely úroky, by nebylo špatně (což je v bibli ojedinělé). Možná Ježíš použil takový obraz právě proto, že opravdu jsou různé možnosti, jak prožít život smysluplně, jak talenty nezakopat, ale uvést v život. Člověk je svobodná bytost a není (myslím) někde dopředu zapsáno, že moje jediná správná cesta bude… (muzikant, doktor, malíř, maminka…).

            Představuji si život jako zabalený dárek, který přijímám do nastavené náruče, říkám děkuji, opatrně ho rozbaluji… Co je v tom mém krásně a s láskou zabaleném balíku? Mnoho je obsaženo v mojí DNA, další je dáno nebo ovlivněno místem a datem narození, sociálními podmínkami…  mnoho se děje náhodou, ovlivní mě nějaké setkání, dějinná nebo politická událost, nehoda, nemoc, postižení… Některé věci, události bychom si nepřáli a nevybrali, ale prostě je to tak. (Nebudu se teď pouštět do toho, co z těchto „talentů“ je od Pána Boha a co ne. To je jiné téma.)

 

Nesrovnávat se a děkovat- to bylo to první. Dostávám se k tomu druhému: pracovat a radovat se.

            Ti první dva muži v podobenství se pustili do práce, do podnikání. Nevíme podrobnosti. Ale všechno, co dostali, investovali. Šli do toho naplno.

            Ten třetí člověk hřivnu zakopal. Buď je naštvaný, že dostal méně než ostatní. Nebo se bojí, že něco pokazí. Obojí je podle podobenství špatně.

            Co je motivací našich jednání? Jak vnímáme roli Pána Boha? Máme strach? Je strach to hlavní, co vůči Pánu Bohu cítíme? Jakého si Pána Boha představujeme, jak o něm říkáme dalším lidem? Je naše hlavní modlitba ta „broučkovská“: Dejž ať se tě bojíme…?

            Témata, resp. biblické texty pro bohoslužby v letošním roce vybírám podle toho, co se souběžné probírá v nedělní škole. Letos je to cyklus Církevní rok. V příručce pro NŠ je u tohoto příběhu ještě „antipříběh“, který se mi docela líbí (autorkou je farářka Constance Šimonovská):

 

Náhle musel hospodář znovu odcestovat. A všechno proběhlo jako poprvé.

            Zavolal si všechny své služebníky. Jeden dostal deset talentů, jeden pět. Většina obyvatel dostala jeden talent. Všichni věděli, jak dopadlo vyúčtování poprvé. Poučili se z toho. Už neexistoval nikdo, kdo by svůj talent zakopal. Každý se s ním snažil co nejlépe podnikat, aby dosáhl co největšího zisku. Exportovalo se a investovalo, firmy rostly, zakládaly se akciové společnosti, stavěly se fabriky, vznikala konkurence, jeden se snažil zlikvidovat druhého…

            Jen jeden člověk vyšel z rozdělení talentů s prázdnýma rukama. Samozřejmě. Nikdo by té hloupé osobě nesvěřil ani jediný talent. Když ho při rozdávání talentů míjeli, ušklíbl se. Ani nevěděl, jak komicky to vypadalo, a všimnul si toho teprve, když se kolem něho všichni začali hlasitě smát. Udělal grimasu, napodoboval ty úspěšné, a když ho kopli do zadku, mával ušima.

Chvíli byl zaměstnán jako poslíček, ale brzo ho zase vyhodili. Při každé žádosti a práci konstatovali totéž: ten člověk nemá žádný talent. Čím víc hospodářství vzkvétalo, tím méně místa zbývalo pro člověka bez talentů. A jestliže na začátku přivedl ještě pár dospělých k smíchu, nakonec to byly už jen děti, které za ním běhaly a měly z něho srandu. Nosily mu chléb a živily ho.

            Ale pak se ve městě docílilo dalších pokroků. Škola byla rozšířená, nyní se dětem věnovala celodenně, a ty už neměly čas být na ulici.

            Policisté dbali na čistotu. A tak milého pána bez talentů strčili do léčebny.

            Pak se vrátil hospodář. Z dálky už cítil zapáchající kouř fabrik, v řece plavaly ryby břichem vzhůru.

            Zase si vyžádal vyúčtování. Vypadalo skvěle. Ten, který dostal deset talentů je proměnil v multinárodní koncern, ten s pěti talenty získal obchodní centrum a akciovou společnost, ti, kteří dostali jeden talent, ukazovali hrdě své firmy.

            S napětím nyní všichni čekali na hospodářův rozsudek. Ten se však díval na jejich zarputilé tváře, všímal si stop po infarktech, a nakonec položil nečekanou otázku:

            Kolikrát jste se během mé nepřítomnosti zasmáli?

 

Na biblické hodině čteme na pokračování podobenství z Lukášova evangelia. Jsme teď v 15. kapitole u tří podobenství o radosti. (ztracená ovce, ztracený peníz, ztracený syn) Podobenství o tom, jakou mají v nebi radost z toho, když se najde jeden ztracený člověk.

            Radost. To není jen odlehčení po náročné práci. To má být v té náročné práci (zůstanu-li u peněžního slovníku: investování talentů, budování firmy…) motorem. Když se pán z podobenství vrátil, ocenil ty dva první podnikavce a odměnou jim je, aby vešli „v radost svého pána“. Profesní kariéra vrcholí radostí. (Není hodnoceno, zda to budování nějak „dotáhli“, jde o to, že se do toho pustili. - K prvnímu čtení ze SZ: Mojžíš by si moc přál pokračovat, dojít až do té země, ale Pán Bůh mu řekne: už máš dost.)

 

Jenže. Jak zařídit, aby moje snažení bylo provázeno radostí? A pokud vnímáme snažení v našem podobenství jako život v jeho celku – jak na to, aby byl provázen radostí?

            Důležité je předznamenání, počáteční nastavení. Ten třetí služebník, který svou hřivnu zakopal, je motivován strachem a asi i závistí. Bojí se svého pána a asi mu taky přijde nefér jeho nevýhodnější startovní pozice. Navíc nevidí smysl, proč by se o něco měl snažit. V Mt evangeliu je toto podobenství součástí tzv. Malé apokalypsy (Mt 24-25) – Ježíš se blíží ke konci své pozemské pouti a mluví o tom, co bude „potom“. Budete žít s očekáváním mého (tj. Ježíšova) druhého příchodu. Toto očekávání ale nemá být čas nečinnosti, má to být čas smysluplného života prosvětlovaného, neseného vírou. Je to čas, kdy má smysl se snažit. („bratrstvo stříbrné lžičky“)

            Někdy propadáme skepsi, že nic nemá cenu, nic sami nezměníme, moře lžičkou nepřeneseme, jsme maličkým kolečkem v soukolí velkého stroje, který se někam valí…

            "V příštím světě se mě nebudou ptát: "Proč jsi nebyl Mojžíšem?" Zeptají se mě: "Proč jsi nebyl Zusjou?"

Pane Bože, prosíme, abychom viděli smysl toho, co je naší prací, úkolem, co je někdy nelehkým údělem, který bychom si nevybrali. Prosíme o radost, prosíme o radostnou víru – pro každého z nás v dané situaci a etapě života. Prosíme o dar dělat i malé věci s radostí a nadějí. Amen.

 

Píseň: EZ 384 Pomoz mi, můj Pane

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Pomoz-mi-m%C5%AFj-Pane-Puls-Hery%C3%A1n.pdf

doprovod:

https://soundcloud.com/search?q=pomoz%20mi%20m%C3%BAj%20pane

 

Ohlášky

 

Přímluvná modlitba, Otče náš

 

Poslání: Apoštol Pavel píše: 7 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. (2K 12,7-10)

 

Požehnání:

Ať Bůh žehná tvým rukám,
aby byly opatrné,
aby dokázaly držet a přesto se nestaly pouty,
aby uměly rozdávat bez počítání,
aby v nich bydlela síla těšit a pozvedat.

 

Ať Bůh žehná tvým očím,
aby vnímaly člověka v nouzi,
aby viděly i to co je neviditelné,
aby dokázaly zahlédnout smysl věcí kolem,
aby se druzí pod jejich pohledem cítili dobře.

 

Ať Bůh žehná tvým uším,
aby byly uzavřené pro balast a kecy a lži,
aby nepřeslechly pravdu, byť nepříjemnou,
aby i v hluku slyšely hlas jemný a tichý,
aby byly otevřené pro Boží hlas.

 

Ať Bůh žehná tvým ústům,
aby z nich nevycházelo nic co zraní a ničí,
aby mluvila léčivá slova,
aby zachovala co je důvěrné,
aby svědčila o Bohu.

 

Ať Bůh žehná tvému dechu — srdci a duši,
aby darovaly teplo,
aby byly plné slitování a odpuštění,
aby dokázaly sdílet smutek i radost,
aby byly příbytkem Božího ducha.

 

Píseň: EZD 684 Učiň mne, Pane, nástrojem

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/U%C4%8Di%C5%88-m%C4%9B-Pane-n%C3%A1strojem-Eben-Hrdli%C4%8Dka.pdf

nahrávka (Naši pěvci):

https://soundcloud.com/ecirkev/5-p-eben-u-i-mne-pane-n?in=ecirkev/sets/nasi-pevci-pisne-z-evangelickeho-zpevniku