kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30 zde:
bohoslužby on line
Současně budeme vysílat bohoslužby
na youtube kanálu jarovského sboru
pořad bohoslužeb
Staršovstvo: 

každé druhé pondělí v měsíci

Ranní modlitba
středa 6:45-7:20 on-line

Kavárnička:
středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
biblická hodina

Biblické hodiny pro děti:

v pátek od 16 hodin
děti on-line

Konfirmační příprava

v pátek od 15 hodin
konfirmandi on-line
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:
mládež on-line

 

 




Proutek z pařezu – 1. adventní

Zj 22,1-5; Iz 11,1-10

Lenka Ridzoňová     

29. listopadu 2020, 1. neděle adventní

 

Introit: Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný. (Za 9,9 - kralicky)

 

K dnešním bohoslužbám: staršovstvo rozhodlo, že VP zatím slavit nebudeme, vzhledem k epidemii počkáme do Vánoc.

Doba adventní, ty 4 týdny před radostnou událostí Vánoc, jsou (mají, mohou být) časem přípravy, usebrání, reflexe, ztišení. Také proto jsem zařadila do bohoslužeb vyznání vin a zvěst milosti. Bude následovat po kázání.

 

Píseň: 262,1-4 Vítej, Jezu Kriste

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/V%C3%ADtej-Jezu-Kriste-Franus%C5%AFv-kanc.-Augusta.pdf

 

Modlitba:

Vítej, Pane Ježíši Kriste.

Vítej, Králi náš, jsme zpívali. Buď, prosíme, naším králem. U nás, v nás si buduj svoje království. Advent je nadějí a připomínkou, že náš svět je místo, kam neváhá vstupovat Bůh. Pane Ježíši Kriste, ty jsi přišel. Jednou dávno o Vánocích jsi ukázal, že Bůh nechce být daleko. Proměňuješ svět.

Svítá nám naděje. Nadějí je nám i to, že se s omezeními, ale přece, už můžeme scházet v kostele. Děkujeme.

Děkujeme za advent. Amen.

 

Čtení: Zj 22,1-5

A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.

 2 Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.

 3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit,

 4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.

 5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Rev 22:1-5 CEP)

 

Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš

text:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/My-%C4%8Dek%C3%A1me-kdy-zav%C3%ADt%C3%A1%C5%A1-Gastorius-Hiller-Moln%C3%A1r.pdf

 

Text: Iz 11,1-10

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.

 2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.

 3 Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši,

 4 nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.

 5 Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.

 6 Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

 7 Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.

 8 Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.

 9 Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

 10 V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné.

 

Kázání:

Dva obrazy:

* zpráva 25.11. ráno v rádiu: Arméni opouštějí Náhorní Karabach, vyhodili do povětří vojenskou základnu, civilní obyvatelé odešli už před 10 dny, své domy za sebou mnozí zapálili

* píseň S. Karáska (90. léta): snaží se svým nevěřícím kamarádům vysvětlit pojem „nebe“:

Hutu řek: „Tutsi, buď si tu“; tutsi řek: „Budu tu, hutu“

            Nebudu jmenovat ani rozebírat další válečné konflikty. Je mi smutno ze světa, kde se bijeme, nenávidíme, koušeme a požíráme (jak by řekl apoštol Pavel). V konfliktech mezinárodních, národních, národnostních i vnitřních. A pak v našich - z globálního hlediska věcech malých - , které nás stravují často mnohem víc.

            Představa vlka, jak leží vedle beránka, nebo dvojice levhart - kůzle mi v mnoha případech připadají možnější než smíření lidí.

 

V jaké době zaznívají slova starozákonního proroka Izajáše? Úplně na začátku knihy Izajáš je vymezena doba prorokova působení (jedná se o tzv. Prvního Izajáše, jde o kapitoly 1-40)

Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských. (Iz 1,1; doba vlády těchto 4 králů: 781 – 687 před Kristem)

            Izajáš líčí ideální spravedlivou vládu toho, kdo vzejde z Jišajových potomků. Jeho vláda bude ideální proto, že bude vybaven (zmocněn, obdařen, ovlivňován) Božím duchem. Tento obraz spravedlivé vlády je dokreslen idylickým popisem vztahů mezi zvířaty. (vlk – beránek..). Jišaj byl otec krále Davida, takže tím očekávaným bude někdo z rodu Davidova. Nejspíš měl prorok na mysli naději vkládanou do krále Chizkijáše, který nastoupil po bezbožném králi Achazovi. (Možné je i jiné historické zasazení. Každopádně jde o naději, že přijde lepší, zbožnější král.)

           

            Jaká je to naděje? A co je to vlastně naděje?

            Vzejde ratolest z Jišajova pařezu.

            Pařez je to, co zbude po stromě. Od pařezu nic nečekáme. O pařez zakopáváme a smutně nám připomíná krásný strom, který jsme měli rádi. (Izraelci vzpomínají na rozmach davidovské říše.) Všechno už je minulost. Zbyl pařez.

            (My taky. Vzpomínáme. V domácí karanténě na radostné dny ve školních lavicích, ve stáří na uteklé mládí, v době rutinního manželství na dobu zamilovanosti, s artrotickými klouby vzpomínáme na běhání po horách, v lese sežraném kůrovcem myslíme na vzrostlé stromy, v poloprázdném kostele vzpomínáme na dobu, kdy jsme se sem nevešli… Bejvávalo… zpívá se v jedné písni.)

            Co s tím pařezem?

            Izajáš se dívá na pařez a vidí, že z něj něco roste. Opravdu už to roste, nebo to vidí jen on?     Není naděje jakési „vidění očima víry“?

            Díky Pánu Bohu současná beznadějná situace nemusí taková zůstat.

            Z pařezu roste výhonek. Přinese něco nového: život, pokoj, spravedlnost. Prorok má naději, že nový král nebude jen (fyzicky, příbuzností) z rodu Davidova, to byli i ti předchozí (špatní) králové, ale – a v tom je ta naděje - bude jiný, protože na něj bude působit Boží duch.

            Jak a co působí Boží duch? Prorok to popisuje třemi dvojicemi přívlastků:

            1. Moudrost a rozumnost.

            2. Úradek/rada a udatnost.

            3. Poznání a bázeň Hospodinova.

            Skvěle namíchaný koktejl toho, co potřebuje dobrý vládce. V jaké škole se tomu naučit? Co je přípravou na povolání? A vůbec nejde jen o povolání politika či vládce… Co je tou pravou a potřebnou přípravou na dobrý život – dobrý pro mne, pro mé okolí a pro lidi mně svěřené? Přípravou, aby „výhonek nesl ovoce“?

            Nastavit se paprskům Božího ducha. Postoj pokory (ale právě, že postoj není to správné slovo – říkal mi jeden člověk, který se učí modlit, že se rád modlí vkleče – přijde mu důležité při modlitbě vyjádřit i tělem pokoru). Upozadění sebe, vyznání, že nehodlám všechno zvládnout sama, že „nejsem v pohodě“. Přiznání, že jsem (skoro) suchý pařez. Prosba o oči víry, které vidí, že moje současná bída není definitiva. Prosba, aby mne Pán Bůh ovlivňoval. Abych se nerozhodoval podle toho, co vidí oči a slyší uši, tzn. jen podle svých vjemů, svého úsudku. Ale abych s Boží pomocí „soudil nuzné spravedlivě a o pokorných v zemi rozhodoval podle práva“. (Iz 11,4) Abych viděl naději pro sebe i lidi okolo mě. Abych prosil o smíření i tam, kde mi to připadá nemyslitelné.

 

To druhé. Proč čteme text z Izajáše právě dnes na první adventní neděli?

            Advent – příchod. Vyhlížení Vánoc, příchodu Ježíše. V novozákonní perspektivě čteme text Iz 11 (a další starozákonní texty) jako ukazatel k jinému a dokonalejšímu potomku z Davidova rodu, k Ježíši.

            Narodil se z vyschlého pařezu Jišajova – na přelomu letopočtu rod krále Davida už dávno neusedá na trůn. Narodil se do chudoby, mezi nuzné lidi. Jeho život byl – hodnoceno nezaujatým (vírou neovlivněným) pohledem - neslavný.

 

Kdo ale byl Ježíš - z pohledu zaujatého, z pohledu víry:

            Ježíš byl prostoupen Hospodinovým duchem. Učil lidi se nepožírat. Odpustit 77x. Nesoudil tak, jak se soudí. Zastával se těch, co zastání neměli. Přicházeli za ním (a přicházejí stále) příslušníci jiných národů. Co řekl, to působí a proměňuje svět pořád.

            Ježíšem se Pán Bůh pokusil vstoupit do naší pustiny a proměnit ji. Ne jako panovník shora, ale příkladem, inspirací, vdechnutím svého Ducha. Prorok Izajáš mluvil o korouhvi, ke které se budou scházet národy. Ježíšova korouhev vypadá jako kříž. Můžeme k ní směřovat, k němu směřovat. Od něj se můžeme učit víře v Hospodina, věrnosti Hospodinu.

 

            Asi znáte ten příběh, říká se mu Vánoční zázrak u Ypres. O Vánocích 1914 se na týden na německo-britské linii u belgického města přestalo bojovat. Nejdřív se mezi zákopy nesl zpěv koled. Pak se vojáci obou stran i setkali, podařilo se ošetřit raněné, pohřbít padlé, dokonce si společně vykouřit cigarety, zahrát fotbal a jít na bohoslužby.

Lidé tehdy vyzkoušeli, že to jde. Trochu jako to nebe, o kterém zpívá Sváťa Karásek, kde se hutu a tutsi podívají jeden na druhého jako na člověka.

Občas se něco takového stane, občas jako lidé necháme zavládnout něčemu jinému než vzájemnému požírání, necháme se přemoci jinou silou. Občas to zakusíme, ale pak často pro jistotu, aby to někdo neudělal dřív, zase potřebujeme dát najevo svou moc, převahu, sílu. (Na západní frontě se zase začalo bojovat a zázrak z roku 1914 se další Vánoce už neopakoval.)

 

Co my jako křesťané? Máme nějakou úlohu, roli, místo? Máme co říct lidem kolem sebe? Třeba právě teď v adventu? Jsme ti, kdo mají naději. Bláznivou asi. Naději, že je to možné nechávat se ovlivňovat láskou. Že nebude mít napořád navrch silnější. Že je možná domluva. Že ten první vstřícný a riskantní krok můžu udělat já.

Máme naději, že jednou, dřív nebo později, se dobojuje. Možná to chvíli bude i vypadat, že jsme v moci smrti, ale nakonec přijde svět, čas, způsob, kdy Pán Bůh bude blízko, znovu vším prostoupí a světem se rozběhne pokoj. Přestane zabíjení a predátorství. Víme to, a tak můžeme někdy ustoupit, dát přednost.

Advent? Čas vyhlížení, čas trpělivosti. Čas radosti – věříme, že ten suchý pařez už raší. Náš svět nemusí zůstat suchým pařezem.

 

Vyznání vin:

Pane Bože, ty znáš naši bídu, smutek, vyschlost, beznaděj… Myslíme na to, co jsme pokazili, komu ublížili, jaké dobré věci udusili nebo nechali zajít, zhasnout… Čím jsme přispěli k bídě světa – i kvůli nám příroda pláče, i kvůli mně se někdo usmívá málo…

Kdo vyznáváte, že (také) nesete vinu na stavu světa i vztahů, ve kterých žijete, řekněte: vyznávám a je mi to líto.

 

Pane Bože, očekáváme advent, tvůj příchod. Věříme, že ty můžeš měnit zlé v dobré, dávat naději, odpustit viny, pomoci žít nově.

Kdo věříte, že i k vám v adventu přichází Ježíš a může vás změnit, řekněte:

Věřím. Přijď, Pane Ježíši.

 

Pane Bože, ty nás proměňuješ svou láskou a odpuštěním, dáváš nám naději, umožňuješ začít nově. Chceme sami odpustit těm, kdo nám ublížili. Dát naději vztahům zatuhlým menšími i většími křivdami. Prosíme, pomoz.

Kdo tak chcete odpustit těm, kdo vám ublížili, řekněte: odpouštím.

 

Slovo milosti: Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává. (Žalm 116,5)

Apoštolské vyznání víry

 

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

nahrávka:

https://soundcloud.com/ecirkev/14-tva-pane-laska

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Tv%C3%A1-Pane-l%C3%A1ska-n%C3%A1m-s%C3%ADlu-d%C3%A1v%C3%A1-Edwards-Balcar.pdf

 

Ohlášky

Přímluvná modlitba (Jan Fencl)

Otče náš

 

Poslání: V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě.

 2 Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou."

 3 S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.

 4 V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.

 5 Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!"

 6 Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele. (Iz 12,1-6)

 

Požehnání: Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz 58,11)

 

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Nav%C5%A1tiv-n%C3%A1s-Kriste-%C5%BE%C3%A1douc%C3%AD-Jistebnick%C3%BD-kanc.-M.-J.-Hus.pdf