kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30 zde:
bohoslužby on line
Současně budeme vysílat bohoslužby
na youtube kanálu jarovského sboru
pořad bohoslužeb
Staršovstvo: 

každé druhé pondělí v měsíci

Ranní modlitba
středa 6:45-7:20 on-line

Kavárnička:
středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
nyní bude pouze online:
biblická hodina

Biblické hodiny pro děti:

v pátek od 16 hodin
děti on-line

Konfirmační příprava

v pátek od 15 hodin
konfirmandi on-line
Mládež:

pátek od 19:00
zveme na setkání online:
mládež on-line

 

 




Rozsévač

Iz 55,6-11 ; Lk 8,4-15          

Lenka Ridzoňová

17.1. 2021, 2. neděle po Zjevení Páně

 

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit: Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá.Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujtebez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55,1)

 

Píseň: 177 Nuž Bohu děkujme

text:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Nu%C5%BE-Bohu-d%C4%9Bkujme-Cr%C3%BCger-Rinckart-Hor%C4%8Di%C4%8Dka-Sinapius-Esterle.pdf

nahrávka:

https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-13

 

Modlitba:

Pane a Bože,

vděčně jsme před tebou… Ty jsi v tom svém krásném stvořeném světě probudil nové ráno, my na ně hledíme, děkujeme za pozvání, abychom vstoupili. Zveš nás lidi, abychom tvůj svět užívali, abychom o něj pečovali, aby nám v něm bylo dobře. Ty víš, jak to naše pečování a užívání je je často spíš zneužívání a drancování… Prosíme, odpusť.

Nabízíš nám lidem, abychom se občas zastavili a podívali se na nebe, které je nad světem. Abychom čerpali sílu odjinud než jen ze sebe sama nebo z druhých lidí.

Děkujeme za neděli, děkujeme, že můžeme hledat sílu a pomoc u tebe. Amen.

 

Čtení: Iz 55,6-11 (Výzva k hledání Hospodina)

Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/P%C5%99i%C5%A1li-jsme-%C3%B3-Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1i-Aule-Clausnitzer.pdf

nahrávka:

https://soundcloud.com/search?q=P%C5%99i%C5%A1li%20jsme%2C%20%C3%B3%20Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1i

 

Text: Lk 8,4-15 (Podobenství o rozsévači.)

Kázání:          

            Narazila jsem před pár dny na fotku z jednoho většího církevního shromáždění v roce 2016. Lidi seděli všichni natěsno vedle sebe, žádné roušky, rozestupy… přišlo mi to jak z jiného světa. A to je jen 4 roky, stejné město, stejní lidé.

            My se při čtení novozákonního příběhu přenášíme 2000 let zpátky a zeměpisně taky daleko… Ježíšovo podobenství počítá se zkušenostmi lidí své doby.

 

            Kolem Pána Ježíše se tísní zástupy lidí. Proč přicházejí? Představte si, že se vydáváte na cestu za nějakým učitelem. Kazatelem? Lékařem? Je to davová psychóza? Možná trochu.

            Proč přicházejí? Co čekají? Nebo už něco dostali a chtějí ještě? Od někoho slyšeli, že to stojí za to? Jsou nemocní a chtějí uzdravení?

            Ježíš začíná mluvit: Vyšel rozsévač….          Možná jste někdy viděli, jak takové rozsévání vypadalo. Vybavuje se mi jedna dětská kresba rozsévače (ukážu vám ji), na obrázku je veselý pán, tašku přes rameno, nabírá zrní, plnými hrstmi sype kolem sebe. Usmívá se při tom od ucha k uchu.

 

            Ježíš podobenství dopoví a dodá: Kdo má uši k slyšení, slyš! Pochopily to ty zástupy lidí? Učedníci ne. O zástupech se tam nepíše. Asi taky ne.

            Představte si – v neděli ráno si dáte budíka, abyste vstali a stihli včas přijít do kostela. A za 2 hodiny kráčíte domů a říkáte si: to teda fakt nevím, co mi ten farář chtěl říct… Někdo prý jde a sype semena na zem, na pole, na skálu…rozsévač…Nerozumím!

            Co příští neděli? Zase si dáváte budíka, vstáváte z teplé postele… Nebo ne?

 

            Zástupy k Ježíšovi přicházejí dál. Není to poprvé, co tomu nerozumějí. Ale něco je táhne. Tuší, že jde o něco, co se jich týká. Rozezvučelo to nějakou strunu v jejich duši a oni cítí, že ten tón v sobě potřebují. Aby symfonie jejich života byla plná.

            Proto příště přijdou zase. Možná zase budou kroutit hlavou, zase si nebudou jistí, že pochopili, ale něco se s nimi bude dít. A nebude to jejich snažením.

            Člověk nemusí všechno pochopit. Vždycky byly a jsou věci důležité, ale ne vysvětlitelné a pochopitelné. A tak se nedivme zástupům, které se tlačí na Ježíše a chtějí mu být blízko, i když toho rozumem chápou jen málo. Čtu v tom i naději pro nás (čtenáře Bible, posluchače i faráře) – že nás mají šanci oslovit staré příběhy, odehrávající se v jiných reáliích.

 

            Rozsévač. Pán Ježíš jako rozsévač. Sype hodně, rozhazuje to na zástupy, padni, kde padni. Neúnavný. Nešetří. Asi má dostatek setby. Jako na dětském obrázku – usmívá se a rozhazuje.

 

            Co rozsévá? Slova, příběhy, podobenství, naději, uzdravení, lásku, pokoj…. Kráčí prostředkem davu a sype. Kdo má uši k slyšení, slyš! Kdo má otevřené srdce, přijmi lásku, kdo je chromý a chce být uzdraven, ať vezme lože a jde. Kdo je hříšný a ví o tom a chce být jiný – pro toho je odpuštění.

            Někdy nám ta setba připadá marnotratná. Proč to sype na cestu? nebo - jak může jít večeřet s takovým zlodějským celníkem? Proč to sype na skálu? Proč si vybírá takové lidi jako je třeba Jidáš? Jak to, že se baví s jednou ženou prostitutkou a od jiné si nechá otírat nohy? Proč si nevybere někoho lepšího? Spolehlivějšího? (třeba mě? – nebo – to by si mne taky asi nevybral…)

 

            Davy odejdou a Ježíš zůstane jen s učedníky. Podobenství nepochopili. On jim přitom říká, že jim je dáno pochopit tajemství Božího království. Vy máte tu milost nahlédnout za oponu, vám to chci vysvětlit.

            Jsme to my křesťané, komu se to tajemství trošičku poodkrývá? Jestli ano, je to z milosti, je to  privilegium. To dostáváme. Není to naše zásluha, že Božímu tajemství rozumíme o maličko více než někdo jiný. Někdy jsou ty věci ale mnohem rychleji jasné lidem „křesťanstvím nepolíbeným“.

 

            Pán Ježíš učedníkům podobenství vysvětluje. Nezařazuje je. Není to tak, že by oni byli ta dobrá půda a ty nechápající zástupy to neúrodné ostatní. Učedníkům je dáno vidět, jak to se slovem Ježíšovým, se slovem života chodí.

            Oni sami jsou některým z těch povrchů, na které semeno dopadá. Jsou cestou, skálou, nebo polem? Jsou zemí zavlažovanou, nebo vyschlou? Nemají oni zahradu zarostlou křovím, které nedá ničemu vyrůst?

            Čím jsme my? Na jakou půdu dopadá slovo Boží? Je možné, že by semeno mohlo přinést plody?

 

            Ptám se sama – nejsem ušlapanou cestou, kde se semeno asi neuchytí? Čím je moje srdce ztvrdlé, že je neplodné? Čím to je, že je moje srdce otevřené – ale otevřené ďáblu, zloději, zlému (jak se to říká v podobenství – že přichází ďábel a to zaseté ze srdce vytrhá). Dá se s tím něco dělat? Říká se, že čert se bojí kříže. Dalo by se to říct jinak: ďábel se bojí modlitby. Srdce se dá kultivovat, zúrodňovat a chránit modlitbou.

 

            To druhé – nepadá to slovo u mě (ve mně) na skálu? Proč neprorůstá kořeny hloub? A chtěla bych vlastně, aby do mne Boží slovo prorůstalo? Asi jste všichni někdy vytáhli z květináče rostlinu, dobře zakořeněnou, a víte, jak to vypadá – kořeny zaplňují celý květináč. Má-li to semeno, slovo nést užitek – musí prorůst všecko. A mne napadá – chci, aby to prorostlo všude? Chci se  mu dát všanc úplně? A – nebolí to prorůstání? Nebudu se kvůli tomu muset zbavit něčeho, co v růstu a prorůstání brání? A ještě něco – zalívat. Jak? Zase je to modlitba? (Zbožnost jako kultivace půdy pro Boží setbu.)

 

            A do třetice – co to křoví? Nezarůstá zahrada mojeho srdce křovím? Čemu dávám v sobě prostor? Čím trávím čas, o čem přemýšlím, co dělám celý den, celou noc? Co čtu, na co se dívám, o čem přemýšlím… (Někdy se tomu říká duševní – můžeme dodat i duchovní – hygiena.)

 

            To poslední: můžu být – aspoň někdy - tou dobrou zemí? A jsem to vůbec já, kdo v sobě může tu dobrou zemi připravit? Já si nemyslím, že bych byla bezmocná a měla čekat, zda se to náhodou stane. Nemusím sedět a říkat si, že to na mně stejně nezáleží. Záleží. Nevím přesně jak, jak moc, ale nevěřím, že by bylo někde předem zapsáno – tvoje srdce je a vždycky bude tvrdou zemí, nebo: tvoje srdce bude vždy půdou úrodnou. Jsem to já, kdo má pozvání se modlit, kdo má uklízet na zahradě, vytrhávat plevel, rozhodovat o svém čase, zájmech a prioritách. Člověk sám prosí o to, aby Pán Bůh kultivoval tvrdnoucí půdu jeho srdce.

 

            Nakonec: zrno v dobré půdě přinese mnohý užitek. Co to je – ten užitek? Vyroste klas a je v něm spousta zrníček. Obilí se sklidí, zrní se vymlátí, umele, vznikne mouka. Ten klas z toho nic nemá. Je smutný, že o všecko přišel? Doufám, že ne. Chtěla bych umět být klasem, který se namáhá, aby na něm vyrostlo 100 semínek, a pak se raduje, jak někomu chutná chleba upečený z jeho mouky. To je úroda a užitek, to je odměna za trpělivé obdělávání a zalívání.

 

Pane Bože, nejistě chceme nabídnout prostor ve svém srdci, abys ho obdělával a osíval dobrou setbou svého slova a ducha. Přijď a (za)sej, prosíme. Vždyť – jenom z tvojí setby může vzejít opravdový užitek, úroda hojná a prospěšná tobě i lidem kolem nás. Amen.

 

Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Moudrosti-poklad-z-nebe-Kugelmann-Korytansk%C3%BD-Komensk%C3%BD.pdf

nahrávka:

https://soundcloud.com/search?q=Moudrosti%20poklad%20z%20nebe

 

píseň Rozsévač (Marek Šlechta)

https://soundcloud.com/ecirkev

 

Ohlášky; Přímluvná modlitba, Otče náš

 

Poslání: Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.  19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;  20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.  21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.  22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!  (Jk 1,18-22)

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Fp 4,7)

 

Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví

text a noty:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Dob%C5%99e-stav%C3%AD-kdo-zn%C3%A1-a-v%C3%AD-Palumbini.pdf

doprovod:

https://soundcloud.com/search?q=Dob%C5%99e%20stav%C3%AD%2C%20kdo%20zn%C3%A1%20a%20v%C3%AD

nahrávka: