kontakty

Adresa:
U kněžské louky 2139/9
130 00 Praha 3 - Jarov

farářka:
Lenka Ridzoňová
tel. 605 081 279
kurátor: Jan Fencl
tel. 721 877 920

e-mail: jarov@evangnet.cz

číslo účtu: 2700333534/2010

                           Více zde

pravidelný program

Bohoslužby 
každou neděli od 9:30
kázání najdete v tištěné formě:
kázání
nebo se připojte k bohoslužbám
on-line v 9:30 zde:
bohoslužby on line
Současně budeme vysílat bohoslužby
na youtube kanálu jarovského sboru
pořad bohoslužeb
Staršovstvo: 

každé druhé pondělí v měsíci

Ranní modlitba
středa 6:45-7:20 on-line
poprvé 15.9.

Kavárnička:

středa 14:00-17:00

Biblická hodina pro dospělé:

čtvrtek od 18:00
poprvé 23.9.

Biblické hodiny pro děti:

pátek od 16 hodin
poprvé 1.10.
Konfirmační příprava

pátek od 15 hodin
poprvé 1.10.
Mládež:

pátek od 19 hodin
poprvé 3.9.




 

 




Štědrý den

Iz 7,14; J1, 1-5 a 12-14

Lenka Ridzoňová     

24.12. 2020 Štědrý den

 

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).  (Iz 7,14)

 

Zapálení adventního věnce betlémským světlem:

I betlémské světlo je symbolem Vánoc a lidské sounáležitosti. Stejně jako Vánoce – jde nějak napříč prostorem. Můžeme být očkem v řetězu dávání světla. Nejen svíčkou. Taky úsměvem, pomocí, slovem.

Smíme si uvědomit a věřit, že tma nebude mít poslední slovo.

I když nám zhasne a je nám tma, v tom pomyslném středu je světlo stále a můžeme si zase připálit, přisvítit se. My nejsme zdrojem světla. Ale můžeme je přenášet dál.

 

Píseň: EZ 304 V tmách čekáme tvůj, Kriste, jas

text a doprovod:

https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/V-tm%C3%A1ch-%C4%8Dek%C3%A1me-tv%C5%AFj-Kriste-jas-Lahusen-Schr%C3%B6der-Hery%C3%A1n-Vik.pdf

nahrávka:

https://soundcloud.com/search?q=v%20tm%C3%A1ch%20%C4%8Dek%C3%A1me

 

Modlitba:

Pane Bože,

Děkujeme za Vánoce.

O Vánocích jsi nějak blíž. Dostáváme dárek z nebe. Přichází Immanuel – Bůh s námi.

Chválíme tě, děkujeme. Jsi Bůh s námi. S námi tady v kostele i s těmi, kdo tady nejsou. Budeš Bůh s námi, i když jsme u sebe doma, i když se pak odtud rozejdeme. Immanueli, Bože s námi, otevíráme se, abychom tě přijali. Nastavujeme svoje srdce. Přijď. Tenkrát dávno, když se Ježíš narodil, se pro něj nenašlo moc vstřícné místo. Ani my sami nejsme ideálním domovem, abychom se nabízeli jako příbytek pro Boha. Ty, Pane, ale jsi už dávno podnikl tu riskantní cestu do světa lidí, víš, jak dokáže být krutý, sobecký, uzavřený. Přesto tě prosíme, přijď k nám. Amen.

 

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila..

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1,1-5;12-14)

 

Na počátku bylo slovo.

            Znáte jméno Helena Kellerová? Narodila se před 140 lety, 27. června 1880 a v necelých dvou letech přišla o zrak a sluch. Stalo se z ní nezvladatelné dítě. Nikdo s ní nebyl schopen komunikovat, ubližovala lidem kolem sebe. Když jí bylo šest let, přišla k nim domů nová vychovatelka Anna. Té se podařilo s Helenou navázat kontakt. Snažila se, aby děvče pochopilo prstovou abecedu psanou do ruky. Dlouho se to nedařilo. Až jednou Anna vzala Heleninu ruku a držela ji pod tekoucí vodou. Do druhé ruky jí psala prstovou abecedou slovo „voda“. Až najednou to dívka pochopila. To psané slovo se spojilo s předmětem. Od té chvíle se příběh odvíjel úplně nově, zázračně. Helena vystudovala Harvardovu univerzitu, stala se spisovatelkou. Mark Twain ji spolu s Napoleonem označil za nejvýznamnější postavu 19. století.

            Co se stalo? Zázrak. Heleně se propojilo slovo s věcí, kterou to slovo označuje. Slovo nabylo smyslu. Slovo umožňuje myslet a tím smysluplně žít; není to „jen“ slovo – je to slovo jako základ! Slovo musí mít smysl. Jinak – slovo bez smyslu je nesmysl.

 

Proč o tom přemýšlet? Propojení je důležité. Propojení Vánoc a smyslu.

Aby to světlo, s kterým máme Vánoce spojené, nebylo jen zablýsknutí, které hned po Vánocích zhasne, a my budeme tam, kde jsme byli, jen o něco tlustší a unavenější... Aby něco zůstalo: Slovo – smysl – světlo.

 

Jaké je to Boží slovo, které bylo/je od počátku?

jasné, jednoznačné (tak to bylo už při stvoření: třeba proto, aby nevzniklo něco mezi žirafou a myší...); tvůrčí; láskyplné, vyřčené (vyslovované) z lásky, s láskou; mocné; živé a život dávající.

 

Bůh a slovo. Nerozlučná dvojice. Už od počátku. Bible (kniha Genesis a Janovo evangelium začínají stejně: na počátku). Hned na začátku je potřeba říct, co bylo na počátku. Protože to předznamenalo všecko další.

            O začátku knihy Genesis, začátku celé bible, jsme tady mluvili nedávno:

            Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Na počátku. Hebrejsky b-rešít. První písmenko hebrejské bible je B. To písmeno se nazývá bejt a to znamená dům. A navíc to písmenko B jako domeček vypadá.

            Rabíni: „Mé dítě, i když jsme v cizině, máme pevnou půdu pod nohama, máme střechu nad hlavou, jsme kryti v zádech a před sebou máme budoucnost. Někteří lidé říkají, že jsme řízeni tajemnými mocnostmi. Jiní zase tvrdí, že není vůbec nic, pouze prázdnota. Nevěř tomu, mé dítě. Mysli vždy na první písmeno naší velké Knihy, to je celá naše víra.“

            Na počátku Bůh začal vyprávět. Řekl a stalo se...

            To jeho vyprávění pokračuje. Neodmlčel se.

 

Možná vnímáme slovo jako abstraktní, Boží slovo je ale spojené s konkrétním děním, událostí, s naším světem, s člověkem.

            Jako by probublávalo, místy zaznívalo a o vánocích vytrysklo na povrch jako gejzír. Tady jsem! Slovo, které dává život. Život je světlem lidí. Tohle světlo už nikdo nezhasne. (budou se pokoušet – Velikonoce – ale nepodaří se to – světlo od Boha má budoucnost, Boží smysl nejde ukřižovat, Boží světlo tma nepohltí). Slovo se stává tělem. Je viditelné, hmatatelné. Živé, živoucí.

 

Je úžasné, když dojde k propojení. Mluvili jsme o slovu a smyslu. Teď jde o to, aby se spojil ten smysl se mnou. Aby to mělo význam pro mne. Aby došlo k tomu „secvaknutí“. Říkám tomu víra.  Zjistím, uvědomím si, že se to týká mě. Kvůli mně (taky kvůli mně) se slovo stává tělem.

 

Jako se to propojilo Heleně Kellerové a mohla začít přemýšlet a komunikovat, svět a život se jí stal smysluplným. Otevřela se jí nová, předtím nepřístupná dimenze.

            Víra nás spojuje s věčností, přítomnost je ukotvena v minulosti a jistě míří dopředu, dnešek není nesmyslný záblesk. O Vánocích se zjevuje ten, kdo to vše drží dohromady. Ještě jinak: horizont se setká s vertikálou, lineární úsek času je součástí věčnosti. To jsme si připomínali i v neděli, když jsme mluvili o Ježíšově rodokmenu. (Mt 1,1-17)

 

V našem textu čteme: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. (Jan 1,12)

            Být Božím dítětem... Není to úžasné? Patřím do rodiny... nejsem bezdomovec, nejsem odložené dítě, nejsem jen číslo, klient, pacient, dítě z děcáku, kterému anonymní dárci nachystají dárek k Vánocům... Jsem člen rodiny. To znamená – nejsem sám, někdo na mě myslí, čeká, má o mě starost, bude se mnou i v budoucnu, pořád. Je pro mne místo u stolu.

            Možná tohle vyjadřuje to nebe prosvětlené vánoční hvězdou.

            Mně se moc líbí ta hvězda, co svítí ve vstupu do jarovského kostela. Pro vás, kdo tu nejste – až půjdete kolem, podívejte se.  Ataky se podívejte na hvězdy venku.

            V pondělí 21.12. 2020 odpoledne vyšla na obloze takzvaná betlémská hvězda. Astronomický úkaz, při kterém se k sobě těsně přiblíží planety Saturn a Jupiter, nastal po téměř čtyřech stoletích. Podobnou podívanou zažijí lidé znovu až v roce 2080. Hvězdu (děti mne upozorňují, že nejde o hvězdu, ale o planety) jsem neviděla. Bylo zataženo. Ale vím, že tam za mraky byla. Podobně je letos zataženo covidem, ale víme, že Vánoce jsou. Se světlem je to tak – že nebývá vidět pořád.

            Pane Bože, děkujeme za Vánoce. Prosíme, rozsvěcuj pro nás světlo, které nezhasne, které bude prosvětlovat naše dny, nás. Děkujeme. Amen.

 

Píseň: Svítá 338 Tobě, Pane, dík

 

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Otče náš

 

Poslání:

A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,9-11)

Požehnání:

Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí... (Žalm 103,11)

 

Píseň: 298 Tichá noc

Píseň: 298 Tichá noc

https://cz.woeltche.de/inhalt/03-2/

 

1. Stille Nacht, heilige Nacht! / Alles schläft, einsam wacht / nur das traute, hochheilige Paar. / Holder Knabe im lockigen Haar, / schlaf in himmlischer Ruh, / schlaf in himmlischer Ruh.

1. Tichá noc, svatá noc. / Však světa cizota / kolkolem leží u Betléma, / kde matka stěží jen jesle má / pro Syna, jenž se teď / jako Pán zrodil v svět.

2. Stille Nacht, heilige Nacht! / Hirten erst kundgemacht, / durch der Engel Halleluja / tönt es laut von fern und nah: / Christ, der Retter, ist da, / Christ, der Retter, ist da!

2. Temná noc, pustá noc. / Tu z nebes zpěv se snes’, / hlásá zvěst anděl v tmu pastýřům: / „Pojď ten, kdo strach měl, spásy vstříc dnům; / raduj se! Všem jest vám / Spasitel dnes dán sám.“

3. Stille Nacht, heilige Nacht! / Gottes Sohn, o wie lacht / Lieb aus deinem göttlichen Mund, / da uns schlägt die rettende Stund, / Christ, in deiner Geburt, / Christ, in deiner Geburt.

3. Ztrácí noc své tmy moc; / zář se skví u jeslí, / jas jde s Dítětem do lidských bran, / chvála jde světem: Slávu má Pán, / svůj pokoj lidu dá, / v němž svou zálibu má.

 

Doprovod:

https://soundcloud.com/search?q=tich%C3%A1%20noc