Ve středu odpoledne se ve sborové kuchyni rozvoní káva. Fairtradová, čerstvě umletá. Od dvou hodin se schází jarovská kavárnička. Nad kávou a něčím sladkým k tomu se povídá o radostech i starostech, životě, kultuře, chvíli se čte nějaká zajímavá kniha. Některé středy se trénuje paměť. Druhá polovina odpoledne patří slovní hře Scrabble.
Jste zváni!
Kavárnička je otevřena každou středu a je otevřena každému. Tak ji koncipovaly Elen Plzáková, Jana Gregarová a Barbora Úlehlová. Koncipovaly ji jako místo a dobu setkávání, společné tvorby a spolubytí. Každý umíme dělat něco líp, snadněji, nápaditěji než ostatní, a Kavárnička nás zve, vložit to do společného fondu a společně něco vyrobit: upéct na Vánoce čokoládové rohlíčky, pomalovat květináč, vyrobit si svíčku, vypěstovat kytku, jindy se podívat do světa handicapovaných dětí nebo do provozu ministerstva ve vyprávění našich sester.
„Pamětníci“ pozvání slyšeli a přijali okamžitě. Ve sboru Elen Plzákové pamětníci připomínali, že ještě pamatují časy Jana Lukáše, kdy se jmenovali „třicátníci“. Obecenství třicátníků se vytvářelo postupně od roku 1971: napřed schůzka jednou za měsíc, pak každé pondělí, pak společně do divadla, na koncert, na výlet, do zahraničí, společný oběd o vánocích, vlastnoručně vyrobené vánoční dárky…..
Všechno změnilo Jendovo úmrtí a sametová revoluce. Najednou jsme žili v jiném světě, snad v jiné historické epoše. Ženy dozrály do důchodového věku a muži se chopili nových možností, a tak jsme pondělní večerní schůzky přeložili na desátou dopoledne. Biblický program zůstal zachován. Kavárnička byla pamětnicím k radosti: mohly se na faře scházet 2x do týdne. Nových tváří sice nepřibylo, ale o počet nejde, a katolička, sousedka Blanka je opravdový poklad…
Díky Elenině otevřenému srdci jsme si blízké i s „bezdomovkou Janou“, už k nám patří, našly jsme k sobě cestu. Covid a stavební úpravy sborového domu znamenaly další čáru přes rozpočet. S řadou členů sboru jsme se museli rozloučit už napořád, schůzky pamětníků skončily beze slov. Ale Kavárnička žije a sama si vytváří svou tradici.
(píše pamětnice a organizátorka Kavárničky Věra Lukášová)
Přispějte na chod našeho sboru, ať už pravidelně ve formě saláru, či jednorázovým darem.
Děkujeme.